Sérum je pro zlost (dokud není)

-1-

Pěšinou po okraju Prospect Parku se řítil běžec v šedé teplákovce a s každým výdechem se mu od úst valil obláček páry.
V tuhle roční dobu tu člověk mnoho takových nepotkal, větřina sportuchtivých newyorčanů se přesunula do tělocvičen a fitness center, ale našemu běžci lednové teploty zjevně nevadily.
A nebo ano? Rozhodně se tvářil, že ho něco žere.
Běhal tak časně ráno, téměř bez ohledu na počasí, právě proto, že tak skoro nikoho nepotkal a nemusel se přetvařovat.
Kapitán Amerika byl samý úsměv, vždy optimistický a ochotný pomoci. Steve Rogers byl naštvaný na celý tenhle hlučný, sebestředný svět, přesvědčený o své dokonalosti.
Ano, spousta věcí se zlepšila, běžné choroby jeho mládí vymizely, rasová segregace přestala ze zákona existovat, přístup k informacím všeho druhu byl přímo neskutečný.Amerika a vlastně celý západní svět vyhráli spoustu válek nejen ve fyzickém slova smyslu, ale cena za tahle vítězství byla vysoká.
Veškerý pokrok byly takové malé smlouvy s ďáblem. Za to, že ti pomůže, vždycky si vezme něco, o čem ani nevíš, že to máš.
I Steve se upsal vlastní krví, aniž tušil, čeho všeho se bude muset na oplátku vzdát. Občas přemítal, jestli doktor Erskine vůbec věděl, jaké háčky v sobě skrývá jeho zázračné sérum.
Jídlo bylo asi nejpodivnější změnou, jakou zaznamenal jak po séru, tak po probuzení z ledu.
Asi jedinou výhodou jeho původní, křehoučké konstituce byla minimální spotřeba, zvlášť ve světě, který pořád ještě nepřekonal hospodářskou krizi. I tak bylo těžké přesvědčit Buckyho, ať si dá ten krajích chleba navíc nebo zbývající bramboru.
Howling Commando dostávalo speciální příděly, ale to během válečného chaosu leckdy mnoho neznamenalo, proto byl první výlet do supermarketu v jednadvacátém století omračující. To množství a výběr!
Steve bohužel zjistil, že rubem té hojnosti je neskutečné plýtvání a obžerství. Plýtvání se on osobně snažil vyhýbat, při nákupech pečlivě plánoval a snažil se nakoupené potraviny zužitkoval do poslední slupky, jak ho to naučila máma, ale se svou kalorickou spotřebou nic dělat nemohl. Už věděl, co přijde, pokud na sobě bude šetřit.

Jeho první oficiální mise s Howlies vedla do Porýní, kde se měla nacházet jedna ze Schmidtových továren na pekelné vynálezy.
Tak daleko za frontou je pochopitelně museli dostat leteckým výsadkem a nešlo to úplně hladce. Dva padáky s vybavením spadly hodně mimo cílovou oblast. S velkým úsilím a ztrátou času našli, alespoň výstroj, ale balík s proviantem byl ztracený.
Pro Steva to znamenalo velké dilema, moc potřeboval potvrdit, že je užitečnější v boji než na pódiu, chtel, aby Howling commando uspělo, ale současně nehodlal Buckyho a ostatní zbytečně ohrozit.
Když ale viděl svůj tým, vzdor bídnému startu pořád natěšený si to rozdat s Hydrou, řekl: "To zvládnem, chlapi. Já, jako supervoják nepotřebuju tolik jíst, takže, když utáhnem opasky a sem tam ukradeném nějakou tu slepicí, zvládneme to i s půlkou zásob."
To ještě nevěděl, že právě pronesl největší kravinu svého života.
Prvních čtyřiadvacet hodin šlo všechno dobře. Sice měl menší rozepři s Buckym, když se svůj příděl potravin rozdělit mezi ostatní, ale jinak zdárně postupovali a u městečka Rheurdt našli svůj cíl. Shmidtova mapa v tajné továrně u Azzana sice nebyla moc podrobná, ale když věděli, na jaké oblasti se zaměřit, zbytek pro ně zjistil letecký průzkum.
Půl dne věnovali průzkumu a pozorování, bylo třeba obhlédnout všechny vstupy, vysledovat pohyb v areálu a ideálně najít nějakou slabinu.
Většinu času tak jen polehávali v úkrytech a dívali se. Když se Steve zvedl ze své hlídky poblíž hlavní brány, vstávalo se mu překvapivě těžko, dokonce měl na okamžik černé tečky před očima. Bezděčně si vzpomněl na časy nejtvrdší krize, kdy občas celý den nic nejedl. Jenže teď už není vyhublý chcípáček, je přece supervoják. Možná za to mohl dlouhý čas vleže bez pohybu.
Opravdu mu bylo divně, jako by semu hlava vznášela pár centimetrů nad tělem a když se pak sklonil k nákresu továrny, aby všem vysvětlil svůj plán, inkoustové linie se mu slily před očima v divokém víru.
Zatřepal hlavou, musí se soustředit!
"Hej, Steve! Steve, jsi v pohodě?"
Chtěl Buckyho ujistit, že jo, samozřejmě, ale nějak nedokázal zformulovat další větu. Pusa odmítla poslušnos a vlastně i mozek ho nechal na holičkách.
"Sakra, chlapi, honem, kdo má ještě kus čokolády? Ten Vořech paličatej celej den nic nejedl."
Než se Steve zmohl k protestu, už mu Bucky cpal dílek sladkého povzbuzovadla do pusy. Účinek byl prakticky okamžitý, ale jakmile Stevův mozek I tělo opět fungovaly na plný výkon, uvědomil si, že mají zásadní problém.
"holt nejen, že vypadáš jak tank, máš i jeho spotřebu." okomentoval do Dum Dum, když jim Steve vyložil situaci.
"A vlastně to dává dost smysl." dodal Monty a Dernier dodal ve své mateřštině noco o důležitosti žaludku pro lásku i válku. Jen Bucky se mračil jak čert a Steva to žralo. Když kývl na erskinovu nabídku, doufal, že od té chvíle už bude pro všechny jen přínosem a ne ještě větší přítěží, zvlášť pro Buckyho.
Nezbývalo, než vynaložit ostatní své schopnosti, aby tenhle velký nedostatek nějak vyvážil. Musel upravit jejich plán na zničení továrny tak, aby si před její destrukcí stihli nakrást co nejvíc z německých zásob. Teď, když mu to po tabulce čokolády zas pálilo na plné obrátky, to nebyl problém.
Jediná větší debata se strhla ohledně rozdělení jejich zbývajícího proviantu. Howlies argumentovali, že Steve, jako jejich velitel musí být tělesně I duševně naprosto fit a Steve trval na tom, že naprosto fit musí být i oni. To znamenalo spotřebovat veškerý zbývající proviant a doufat, že toho zítra poberou dost, aby jim to vystačilo na návrat zpátky.
Ranní útok na továrnu byl úspěšný, pronikli dovnitř ze dvou směrů naráz. Dum Dum, Monty a Dernier, přepadli náklaďák zásobování a v nepřátelských uniformách vjeli dovnitř hlavní bránou. Steve, Bucky, Jim a Gebe pak využili boční vstup, kterým si neopatrná posáka chodila zakouřit.
Nejspíš tak hluboko na vlastním území nečekali nepřátelský útok, spíš se snažli pravý obsah své činnosti utajit před civilisty. Proto chodili kouřit mimo areál, jelikož produkt jejich výroby byl očividně prudce hořlavý.
Výrobní linka na nějaký toxický sajrajt byla brzy v plamenech, pak vzali útokem spižírnu a nakonec ujeli v náklaďáku, který předtím ukradl Dum Dum.
Úmyslně zamířili s vozem na sever a odstavili a zapálili ho poblíž Sonsbecku, než se vydali na opačnou stranu k Venlo, kde se měli spojit s holandskými odbojáři.
Po poledni se, schovaní v jedné stodole, probírali svou kořistí. Masových konzerv podobných jejich vlastním, ulovili přijatelné množství, ale ve skladu Hydry téměř úplně chyběla čokoláda nebo jiné zdroje rychlé energie.
"Nejspíš náckům už vážně dochází šťáva." ušklíbl se Jim.
"To je dobře, ale ty, co se nám postavili mi nepřišli vůbec vyždímaný. To všechno sežrali než jsme dorazili nebo na čem vlastně jedou?" divil se Dum Dum.
"Na tomhle." odpověděl Gabe, terý už chvíli studoval etiketu na hnědé lékové tubě, která měla taktéž původ ve skladu Hydry.
"Pervitin? Co je to? Nějakej Zolův utrejch?" zajímal se Dum Dum.
"Povzbuzovzovadlo, ale nemyslím, že ho vyvinul Zola speciálně pro Hydru." odpověděl Monty a Dernier svou specifickou kombinací Francouzštiny a Angličtiny vysvětlil, že Němci tuhle látku používali už během útoku na Francii.
"Takže ti to umožní fungovat na plný koule bez jídla a spaní? To se může hodit. Co ty na to, kapitáne?"
Steve se zamračil, představa, že použijí tyhle neznámé pilulky, se mu moc nelíbila, ale vzhledem k tomu, že začínali nabírat zpoždění a nadbytkem zásob zrovna netrpěli, kývl: "Bereme je jen jako zálohu a nepoužijeme je, dokud vážně nebude jiná možnost."
To ještě nevěděl, že je čeká další zdržerní. Odbojářská skupina, která je měla čekat na holandském území a doprovodit je k moři, měla potíže a museli své průvodce nejdřív vysvobodit ze zajetí. A pak už se jim krátil čas, britský torpédoborec, který je měl vyzvednout v Severním moři, nemohl na svém místě čekat věčně.
Byli vyčerpaní a přitom potřebovali pohnout a Steve se musel zodpovědně rozhodnout, což bylo těžké, když už se mu zas před očima míhaly černé tečky.
Nakonec odšpuntoval hnědou tubu a nechal vyklouznout na dlaň sedm tablet.
Účinek byl prakticky okamžitý, najednou měli všichni energie, jako nikdy v životě. Jejich odbojoví průvodci jim brzy přestali stačit, tak jim jen dali mapu s pokyny, kam dál a nechali Howlies běžet.
Steve musel přiznat, že si z celé cesty na pobřeží pamatoval jen málo, doslova letěli a žádná překážka pro ně nebyla problém. Krom jedné věci – už po hodině začal Steve cítit, že u něj účinek povzbuzovadla odeznívá, ale ne tak u jeho týmu. Nemohl je nechat na holičkách, tak honem polkl další tabletu. Celkem jich do sebe stihl naprat šestnáct, než dorazili k pobřeží. Ukrytou loďku našli bez potíží a Monty, který měl jachtařské zkušenosti se ujal kormidla.
V momentě, kdy měli konečně na dohled HMS Rapid, cítili nastupující únavu už všichni. Stevovi už zase tancovaly před očima černé tečky a chystal se polknout svůj sedmý pervitin, když ho Bucky chytil za ruku: "Kolik už jsi jich měl Steve?"
"Dvanáct, čtrnáct?"
"Tak to už stačí."
"Ale potřebujeme se bezpečně nalodit, musím být fit."
"Ne, už se nebudeš dál futrovat tou náckovskou sračkou. Dostals nás až sem a teď už můžeš nechat zbytek na nás."
Na palubu je musela posádka Rapidu prakticky vytáhnout, tak moc byli unavení. Uvolnili pro ně jednu kajutu a Steve se prakticky zhroutil na svou postel. Poslední, co viděl byl obrovský barevný vír, který do sebe vcucnul veškeré své okolí.
Probral se na ošetřovně v ústředí SSR a vedle jeho postele seděli Bucky a Peggy. Oba se tvářili naštvaně a ustaraně současně.
Všichni Howlies si po své pervitinem hnané misi dali nápadně dlouhého šlofíka, ale Steve strávil v limbu celé tři dny. Ještě další dva dny mu bylo příšerně zle, srdce mu bušilo jako zběsilé, byl dezorientovaný a zvracel. Bucky se od něj nehnul a průběžně ho huboval, že tak zatraceně riskuje.
Steve se cítil dvojnásob pod psa, copak nekývl na sérum právě proto, aby už nikdy nebyl přítěží a Bucky se nemusel bát o jeho zdraví?
Jakmile byl Steve zas na nohou, Peggy ho vzala za Howardem Starkem, aby provedli nějaké testy. Mnohem důkladnější než měření, která prodělal ještě ve Státech krátce po podání séra. Protože tenkrát zajímalo armádu jen to, o kolik víc než průměrný voják, zvládne Steve v běžných podmínkách. Že během válečného nasazení může nastat i fůra nenormálních situací, jako by nikoho ani nenapadlo.
Odešel ze Starkovy laboratoře s dost přísným výživovým rozpisem, jeho příjem nesměl klesnout pod 3500 kalorií ani v době mimo mise a během nasazení si už vůbec nesměl dovolit půst. Když ten dietní plán viděl plukovník Phillips, ušklíbl se: "Nakonec, je dobře, že máme jen jednoho supervojáka. Mít takových celou brigádu, tak vás ani neuživíme."
Jakmile měl Steve testování za sebou a zdravotníci si byli jistí, že už netrpí žádnými vedlejšími účinky drog ani půstu, vypravil se posedět s Howlies do hospody.
Všichni si pročetli Stevův nový jídelníček a Bucky si ho zastrčil do kapsy: "Kdepak, Vořechu, tohle půjde ke mě a osobně dohlídnu, že se už nikdy nebudeš na jídle šidit v náš prospěch!"
"Jo, pěkně jsi nás vylekal, kapitáne. Zvlášť, když si pak prohajal tři dny," dodal Dum Dum.
"Ale díky tý pekelný německý sračce jsme si všichni aspoň na pár hodin připadali taky jak supervojáci," usmál se Jim Morita.
"Ale ten dojezd za to fakt nestál, tak blbě mi nebylo ani po mý nejhorší opici," vrtěl hlavou Dum Dum: "Snad jen tady seržant to ustál dost v pohodě, ale on měl takový starosti o tebe, že ho to udrželo na nohou, i když jsme my ostatní blili jak šakali."