karlnap one-shot book | cz [ongoing/discontinued?]

rain - fluff

Sapnap pov :

Já a Karl dnes máme hrozně náročnej den, neděláme totiž vůbec nic. Jen ležíme v posteli, mazlíme se a koukáme na anime, naše dennodenní klasika. "Nechceme si jít dát něco k jídlu?" zeptá se mě Karl. "A copak by sis dal dobrého?" odpověděl jsem mu a věnoval mu pusu. "McDonald, prosím!!" hned mi Karl odpověděl, mc je dobrá volba takže proč ne?
To jsem se mu hned chtěl nabídnout jestli tam nezajedeme, ale když jsem se na něj podíval, toho dneska nikam nedotáhnu.. "Dobře, to by šlo" řekl jsem Karlovi a on mi věnoval ten jeho úžasnej úsměv a taky pusu.
Potom jsem šel konečně objednat jídlo a už jen čekal až to přijde, do 20 minut tady zvonil pán s naším jídlem. Zaplatil jsem mu a vzal si jídlo, šel jsem nahoru za Karlem. "Tak tady to máme, naše oblíbené Karle" . Zvolal jsem na Karla, když jsem šel po schodech do pokoje, Karl stopl anime a už čekal než mu tu pochoutku donesu pod nos. "Víš jak moc tě za tohle všechno co pro mě děláš, miluju Nicku?? Děkuju moc!" Hned spustil Karl, já se na něj jen usmál a naznačil ať už si dá, já si přisedl ke Karlovi a pustil se do toho jídla taky.
No co jinýho na to říct, bylo to výborný. Jako vždy!
Odpadky jsem dal vedle na noční stolek, Karl měl ještě jednu hranolku, tu jsem mu vzal a strčil si ji do pusy. "Hejj!! Nickuu, moje hranolka. Chtěl jsem ji sníst" "Lásko.. Byla moc dobrá, promiň.." Řekl jsem Karlovi a podíval se na něj, byl naštvanej a zároveň uraženej, klasika.. "Pojď dáme si zmrzku Karle" Nabídl jsem jako vždy, teda aspoň doteď to vždy zabralo.
"Nechci" Zamručel Karl, podíval jsem se na něj a nechápavě na něj zíral. Tak jsem se k němu namáčkl a obejmul ho. To taky nepomohlo, tak jsem mu zkusil dávat polibky, ale to taky nezabíralo. "Pokud tu hranolku tak moc chceš, tak.. Ji kvůli tobě vybleju Ka-" "Nicku! Fuj, drž hubu, až tak kvůli mně nechutnej bejt nemusíš.." Řekl mi Karl, chtěl jsem se hrozně smát ale stále jsem měl vedle sebe uraženého a naštvaného přítele, chvíli jsem vedle něj tak seděl dokud mi nezačal křičet hned u ucha. "Nicku!! Nicku!! Začalo pršet, pojďme si zatančit do deště!!" "Karle, hele budeš nemocnej.. Kašli na to, udělá-" "Ne, Nicku. Hned teď, jdeme si zatancovat do deště!" Řekl Karl a popadl mě za ruku a běželi jsme dolů po schodech. Dole jsme si nazuli boty a Karl hned vyběhl ven, venku už dost pršelo a Karl už byl uprostřed silnice a mával na mě abych za ním přišel. Vzal jsem si na sebe rychle pláštěnku, zavřel dveře a běžel za Karlem. "Nicku!! To je úžasný, pojď sem" "Karle, jsem rád že jsi šťastnej ale budeme oba nemocní, převážně ty" "To mi nevadí! Tohle byl můj sen už jako malý dítě a já si ho konečně splnil" Dořekl Karl a přitáhl si mě do objetí, naše objetí jsem zpevnil a dal jsem mu na čelo pusu. Potom se na mě podíval a odtáhl se, začal tam skákat a různě tancovat jako malý šťastný dítě. "Nicku pojď tancovat!!" "Ale já to neumim, nikdy jsem kloudně netancoval" "To nevadí, naučím tě to!" Křičel na mě Karl a já se na něj jen usmál a přiběhl za ním....