Princezna v (ne)bezpečí

The whole story

Princezna v (ne)bezpečí

Žilo bylo jedno království, které vzkvétalo až do nebes. Zde panoval moudrý král, Gabriel IV, se svou ženou Ittris. Král si již dlouho přál děti, ale bohužel se ne a ne zadařit. Pozval si proto k sobě jednoho z nejuznávanějších věštců v celé zemi, který mu vyložil věštbu: "Ty, můj králi, dostaneš potomka chytrého a statečného, který ti slávu a moc přinese. Uč jej v řemesle šermu a panování a říše tvá se rozroste do takové šíře, že si to ani nedokážete představit. Nehleď však, na nepodstatné věci, neboť to zhouba tvá bude." král byl velice potěšen a když mu královna konečně řekla, že očekává dítě, dal to hrdě rozhlásit po celé zemi. Však když se dítě narodilo, král byl zklamán, že to byla holčička a pomyslel, že další potomek musí být ten, o kterém věštba mluvila, ale žádného jiného dítěte se již nedočkal. Holčička, kterou královna pojmenovala Kateřina, zatím rostla do krásy a když jí bylo pět, vzdal král čekání na syna a musel se smířit s tím, že jeho zem bude součást jiného království a protože byla jeho jediný potomek, zakázal jí chodit za zdi hradu. Zapomněl však, co mu bylo řečeno věštcem a bral ji jako každý panovník by bral svou dceru.
    Roky plynuli a pomalu se schylovalo ke dni, kdy se princezna stane plnoletou a mohla být prodána a tak za ní v patnácti začali jezdit různí nápadníci, aby měli náskok. Jenže princezna si postavila hlavu, že žádného prince nepotřebuje, protože všichni chtějí jen korunu a ne ji. Král s královnou stále naléhali, ať už si vybere, ale Kateřina odmítala. Nakonec se v zámku vystřídali skoro všichni princové, co kdy o králově zemi slyšeli, a tak se po celém světě roznesla zpráva, že je princezna prý moc pyšná, ale opak byl pravdou. Princezna moc dobře věděla, co dělá a to se prý na dámu nesluší. Každý večer studovala knihy, které si "vypůjčila" od rádců a když nastala pravá půlnoc, chodila do zahrad cvičit šerm. Král neměl nejmenší tušení, že ten, kdo ničil keře v zahradě je jeho dcera a tak nakázal všem hlídačům ať chytí vandala, který neoprávněně poškozuje jeho majetek. Královna Ittris však moc dobře věděla, kdo za tím opravdu stojí a tak jí každý den nabádala, aby se hlavně nenechala chytit. Jenže jednoho dne, když Kateřina zase trénovala v zahradách, ji zaslechl jeden ze strážných a rozběhl se za ní. Protože princezna věděla, že by ji otec poslal, za to, že se naučila šermířství, do kláštera aby ji tam napravili, začala princezna utíkat zpět do hradu, ale odtamtud běžela další stráž a tak jediná cesta, kterou se dalo utéct byla přez vysokou zeď. Kateřina se vyšplhala po stromě, který byl hned vedle té zdi, až do koruny a přeskočila na druhou stranu do kupky slámy a poté utíkala dál přez pole a louku až dorazila celá splavená ke stodole na kraji lesa. Princezna si pomyslela, že po ní otec už jistě musel vyhlásit pátrání a tak si usekla vlasy, schodila brnění, pod kterým měla jiné oblečení, společně s mečem ho schovala pod slámu, zavázala si přez hrudník hadr, který používala jako ochranu kloubů na ruce a vypadala přesně jako nějaký úplně prostý kluk. Protože byla unavená, lehla si do slámy a usnula.

Ráno Kateřinu probudil farmář, kterému stodola patří, a vypadal docela naštvaně, že u něj někdo přespal. Řekl jí: "Ty kluku mizerná, copak se to sluší spát někomu ve stodole bez dovolení? No, pokud je v tobě alespoň trochu té poctivosti tak si to u mě můžeš odpracovat." Kateřina, která se představila jako Lukáš, souhlasila s nabídkou a tak jí farmář naložil všechny úkoly, které má do večera udělat. Kateřina, která nikdy nepracovala, měla ze začátku potíže s čištěním stájí, štípáním dřeva a krmením zvířat a proto byla z veškeré práce na konci dne hrozně unavená. Farmář se nad tím zasmál a zeptal se: "Odkud jsi, že ti práce nejde tak od ruky?" Kateřina nejdřív váhala, ale poté odpověděla, že je její otec jeden z aristokratů a že jí její otec vyhnal z domu, protože se chtěla stát rytířem a ne rádcem jako byl on. Farmář si pomyslel, že by ji měl možná poslat zpátky, ale Kateřina ho prosila aby to nedělal a tak se jí rozhodl nabídnou aby zůstala u něj a za nějaký ten peníz u něj pracovala. "Ale nemysli si, že to bude něco velkého. Prostí lidé nemají tolik peněz jako šlechta, Lukáši." řekl, ale Kateřina se nedala a souhlasila s návrhem. "Dobrá, zítra mi pomůžeš s tou samou rutinou a ještě navíc s přípravou na trhy. Pojedu totiž za týden do města a vezmu tě sebou na výpomoc pokud se ukáže, že jsi pracovitý. Teď běž, za tímhle lesem je vesnice plná chlapců a děvčat se kterými by jsi mohl být přáteli." Kateřina byla ráda, že si nemusí hledat nové místo na přespání a taky hlavně, že si možná najde opravdové kamarády. Rozběhla se ven, ale farmář ji ještě na chvilku zastavil. "Jo a kluku, zkus se nezmínit o tom, že je tvůj tatík z hradu. Lidi to neberou zrovna dobře, hm?" Katka slíbila, že nic neřekne, poděkovala za radu a běžela k vesnici.