DRAMIONE

Chapter 98: Writing a book and doing an interview

Z POHLEDU HERMIONY:

Sedím doma ve svém županu, popíjím svou oblíbenou kávu a sepisuju první věty první kapitoly mé knihy. Dlouho jsem se odhodlávala toto udělat, pořád jsem si ale myslela, že na to nemám a že nemůžu psát, ale pak jsem si řekla, že riskovat se má a rozhodla jsem se knihu napsat, dlouho jsem přemýšlela nad názvem a nakonec jsem se rozhodla pro "Bradavice očima magie". Bude to převážně o mém životě v Bradavicích, o všem, co se odehrálo. Dneska mám jít na ten rozhovor o Bradavicích, nakonec jsem se rozhodla, že to přijmu a půjdu.

O půl hodiny později:

Sedím na židli a čekám na hlavní  moderátorku, která se mě bude ptát na otázky. Jsem lehce nervózní, protože nevím, na co se mě zeptají.. nepotřebuju se jim svěřovat úplně se vším. 

"Dobrý večer Británie, dneska tady u sebe mám velmi speciálního hosta, kterým je skvělá čarodějka Hermiona Malfoy." řekla moderátorka a já jsem jí už hned proklínala.. čarodějka, to ne.

"Dobrý den, Hermiono, jak se dneska máte?" zeptala se a usmála se.

"Dobrý den..chtěla bych poděkovat za pozvání a děkuju, mám se fajn" odpověděla jsem a nevěděla jsem, jak se mám tvářit.

"Moje první otázka bude jednoduchá.. zaslechla jsem, že plánujete napsat knihu o životě v Bradavicích a vašich zážitcích" řekla.

"Ano, plánuji.. teď jsem začala pracovat na designu a pomalu začnu s první kapitolou" mluvila jsem a najednou jsem si všimla, že v publiku sedí  Ginny, Harry, Ron a Neville a byla jsem šťastná, protože jsem viděla, že jsou na mě pyšní, smáli se a ukazovali palce nahoru. Jenom Draca jsem tam neviděla.

"A o čem přesně bude? O tom, co se tam doopravdy stalo nebo to nebude všechno pravda?" zeptala se a já nevěděla, co odpovědět.

"No, určitě chci, aby tam byly pravdivé věci, kterými jsme si museli projít a které se opravdu staly, jako je naše honba za vituály, abychom porazili Voldemorta, první létání na koštěti, šachy, naše návštěvy u Hagrida, ale i třeba, jak jsme byli v Prasinkách. Ještě nevím, jak moc dlouhá kniha bude, ale určitě chci, aby si čtenáři sami dokázali představit, co se tam opravdu dělo" řekla jsem po rozmyšlení a lidé začali tleskat.

"Co pro Vás bylo nejtěžší, když jste byla tam?" zeptala se.

"Hodně krát to bylo těžké, protože jsme žili s představou, že stejně umřeme a nad Voldemortem nezvítězíme, ale asi vůbec nejtěžší bylo nechat mé rodiče, aby na mě zapomněli a nebo, když jsme museli nechat Harryho jít a nemohli jsme jít s ním.. nebo, když jsem nevěděla, jak Harrymu pomoc" řekla jsem a chtělo se mi brečet, okem jsem zabloudila k Harrymu a Ronovi a viděla jsem, že i oni měli na krajíčku. 

"Kdy jste začala mít city k  Vašemu současnému manželovi, panu Malfoyovi?" zeptala se.. no, tak tohle jsem přesně čekala, tyhle otázky.

"Prvních pár let jsem ho nesnášela, nemohla jsem ho ani vystát, protože urážel mé přátele a mě, a jednou jsem mu dokonce vlepila.. myslím, že se mě celkem bál. Ale poprvé jsem cítila, že se mi líbí asi na Vánočním plese před soubojem čtyř kouzelníků. Přišel za mnou a řekl mi, že vypadám fakt hezky a nazval mě jménem, to už mi začalo být divné, protože takhle se nikdy nechoval" odpověděla jsem a všimla jsem si Draca, jak na mě kouká a usmívá se, musela jsem se taky usmát. Tenhle úsměv mi věnoval i v ten den plesu a v ten moment jsem se do něj zamilovala.

"A nebála jste se, že se Vaši přátelé dozví, co cítíte a nebudou už chtít být Vaši přátelé?" zeptala se. 

"Jistě, že bála, protože jsem věděla, že Harry a Ron Draca nesnáší a věděla jsem, že by to nepochopili, jenomže jsem nechtěla ztratit Draca a ani své přátelé, takže jsme se sházeli tajně, protože upřímně, Draco taky moc nestál o ty pohledy a dotazy a všechno. Když jsme ale strávili čas s kluky, přišlo jim, že se chovám jinak a vyzvídali.. jenomže jsem se jim to neskutečně bála říct. Nakonec to jeden den prasklo a nám se ulevilo, kluci to ze začátku moc nechápali, ale když si pak uvědomili, že je Draco s námi, přijali ho. A za to jsem byla moc vděčná.

"Měla jste vždycky lepší vztahy s kluky nebo holkami?" zeptala se. 

"Ze začátku jsem neměla žádné kamarády, protože si o mně všichni mysleli, že jsem jenom šprtka nebo mudlovská šmejdka, ale pak mě Harry a Ron zachránili a od té doby jsme byli nerozlučná trojka  a furt spolu, vzájemně jsme se doplňovali, každý z nás v něčem vynikal, takže jsme spolu byli nejlepší a nejodvážnější, občas to ale bylo těžké...třeba, když se kluci nepohodli nebo byli proti sobě, většinou jsem si musela vybrat s kým trávit čas nebo jsem sloužila jako zdroj pro předávání informací" řekla jsem a ona přikývla.

"Máte dvě krásné dcerky, vyprávěla jste jim někdy o Bradavicích?" zeptala se.

"Ne, jsou na to ještě malé a nechci je těmito věci zatěžovat, možná časem, až budou větší, jim řekneme, co jsme dělali jako mladí a co všechno to obnášelo. Ale nemyslím si, že je to něco, co by museli vědět" řekla jsem.

"Tak jo, paní Malfoy... děkuji, že jste přišla a budu se těšit na Vaši knihu" řekla, podala mi ruku a všichni, co tam byli, mi začali tleskat. Nechápala jsem to, vždyť nejsem žádná celebrita. 

"Byla jsi skvělá!" přiběhli všichni a objali mě, Draco mi dal polibek a usmál se. 

"Nemlela jsem moc? Neříkala jsem toho moc?" zeptala jsem se s trochou nejistoty, jestli jsem toho neřekla moc.

"Ne, bylo to tak akorát a shrnula jsi všechno podstatné" řekla Ginny a objala mě. 

"Tak to jsem ráda. Tak co kdybychom si zašli na kávu do naší oblíbené kavárny?" navrhla jsem a všichni souhlasili. 

Draco mě ještě zastavil a řekl "jsem na tebe pyšný, lásko. Dotáhla jsi to daleko"

Ahoj všichni! Vím, jsem tu po hrozně dlouhé době, ale doufám, že Vám nová část udělá radost. Bavilo mě to psát a trochu jsem si tím odpočinula, protože mám teď zkouškový. A celkem mě mrzí, že mi nejde psaní esejí a seminárek takhle rychle a dobře, bylo by to o tolik lehčí. Každopádně, doufám, že si to užijete. Mám Vás ráda.

XOXO

Vaše Š.