THIRTEEN

1.1K 36 20
                                    

First part - First year

Myslánku jsem položil na stůl a podíval se na ostatní. "Kde chcete abych začal?" zeptal jsem se.

"Co všechno si pamatuješ od té noci." řekl táta a nemusel říkat ani jakou noc myslí. Každý to věděl.

Vzal jsem hůlku do ruky a přiložil si ji ke spánku. Odtáhl jsem ji a na konci hůlky se držel pramínek vzpomínek. Takhle jsem to udělal ještě několikrát, než v myslánce byly všechny vzpomínky od té noci až po konec prvního roku v Bradavicích.

"Zatím jsou tam vzpomínky jenom do konce prvního ročníku v Bradavicích. Pak budeme muset odejít a já vzpomínky vyměním." řekl jsem jim.

Všichni se ponořili hlavou do myslánky.

●○●

"Vstávat! Vstávat! Hajdy z postele!"
Harry sebou trhl a probudil se. Teta znovu zabušila na dveře.
"Vylez!" vřískla.

"To není zrovna hezký způsob probuzení. To dělala každý den?" zeptala se mamka. Jenom jsem přikývl.

Teta stála znova za dveřmi.
"Už jsi vstal?" naléhala.
"Skoro," řekl Harry.
"Tak sebou pohni, chci, abys mi dal pozor na slaninu. A nepovaž se jí připálit! Na Dudleyho narozeniny musí být všechno jaksepatří."
Harry zasténal.
"Co jsi říkal?"

"Vždyť nic neřekl!" zařval James na hlas Petunie.

"Nic, vůbec nic."
Harry pomalu vylazl z postele a začal hledat ponožky. Pod postelí nějaké našel, z jedné vyklepal pavouka a natáhl si je.

"Pavouka? Jak se ti do ponožky dostal pavouk?" ptala se babi.

"Zachvíli se to dozvíš."

Na pavouky byl zvyklý, poněvadž v přístěnku pod schody jich bylo plno, a právě tam spával.

"V PŘÍSTĚNKU???" zařvali všichni. Nejsem si jistý na koho, ale asi na Dursleyovi.

Když už byl oblečený, sešel předsíní dolů do kuchyně. Stůl málem nebylo vidět, tolik na něm bylo dárků k Dudleyho narozeninám. Vypadalo to, že Dudley dostal ten nový počítač, který chtěl, nemluvě o druhém televizoru a závodním kole. Proč vlastně chtěl závodní kolo, byla pro Harryho záhada, poněvadž Dudley byl tlustý jak bečka a tělesná cvičení nenáviděl -

"Harry! To bylo neslušné," okřikla ho mamka. Nejsem si zase jistý, jestli mě jako mě nebo mě jako vzpomínku.

- pokud k nim ovšem nepatřilo, že do někoho mohl bušit pěstmi. Dudleyho oblíbeným cvičným pytlem byl Harry,

"Ten hajzl," zanadával děda.

"Harry připomeň mi, prosím, proč se s ním pořád stýkáš?" otočil se na mě Remus.

"Hodně se změnil. Hlavně po útoku mozkomorů." odpověděl jsem mu a on jenom přikývl hlavou.

"Mozkomorů?" zeptal se táta.

"Myslím že tohle bude před mým pátým ročníkem."

-často se mu ho ovšem nepodařilo chytit. Harry na to nevypadal, ale uměl utíkat velice rychle.

Všichni si oddechli.

Možná s tím mělo co dělat, že žil v tmavém přístěnku, avšak na svůj věk byl i tak pořád malý a hubený. A vypadal ještě menší a hubenější, než byl doopravdy, poněvadž nikdy nenosil nic jiného než odložené šatstvo po Dudleym, a ten byl snad čtyřikrát silnější než on. Harry byl hubený v obličeji, měl vyčnělá kolena, černé vlasy a zářivě zelené oči. Nosil kulaté brýle, které držela pohromadě jen spousta izolepy - tolikrát od Dudleyho dostal pěstí do nosu.

RETURN 《FF - HP》Where stories live. Discover now