SEVEN

1.1K 45 9
                                    

Přede mnou se tyčil vysoký dům, který vypadal jako by ho postupně slepovali dohromady. Doupě pro mě byl vždy můj domov. Stejně tak jak Bradavice nebo teď i Grimmauldovo náměstí 12.

Většina rodiny, hlavně děti, byla venku. Jakmile mě malý James Sirius zaregistroval, už pelášil po svých malých nožkách ke mně. Jeho černé vlasy mu trčely do všech stran a div že nezakopl o svou vlastní nohu, ale nevzdával se. Nakonec když byl u mě, zvedl jsem ho a James Sirius mi ovinul své ručky kolem krku. Hlavu si položil na mé rameno a se zájmem se díval na, pro něj, nové tváře.

"Takže tohle je malý James?" zeptal se táta.

"Malý James Sirius." opravil ho Sirius. Přikývl jsem na souhlas.

"Můžu si ho pochovat?" zeptala se mamka.

"Samozřejmě." usmál jsem se a malého Jamese jsem ji předal do náruče.

Malý James se podíval mamce do očí a ona jemu. "Jamesi on má tvoje oči." řekla po chvíli. Podíval jsem se do očí mého syna a pak táty a musel jsem souhlasit. Přesná kopie.

"To je dobře." usmál se táta a převzal si malého Jamese. Mamka ho bouchla do ruky. "Myslím to tak, že Harry má tvé oči tak aspoň můj vnuk má něco po mě." vysvětlil v rychlosti.

"Jasně, protože Harry nemá nic po tobě." zasmál se Sirius.

Vzal jsem si svého syna zpět do náruče. "Prosím skryjte se pomocí zastíracího kouzla a pojďte za mnou. Odkryjte se až vám řeknu." jenom přikývli a zachvíli už vypadali jako chameleoni.

Když jsem přišel blíž k zahradě ve které seděli pan a paní Weasleyovi, Bill s Fleur, Ron s Hermionou a Charlie, a po které pobíhala hromada dětí, zjistil jsem, že Ginny pobíhá okolo a řve na Rona: "RONE MĚL JSI HO NA STAROSTI JENOM PO DOBU CO JSEM BYLA NA ZÁCHODĚ! JAK SI HO MOHL ZTRATIT?!?!?"

"Nehledáš náhodou tohohle?" poukázal jsem na Jamese.

"Harry!" řekla s převpaním. Přišla za mnou a políbili jsme se. Slyšel jsem jak někdo za mnou dělal že zvrací. Nevím jestli táta, Dora, Sirius nebo Fred a nebo všichni dohromady.

Ginny si ode mě vzala Jamese Siriuse a přitiskla ho k sobě do obřího objetí.

"Harry kde si byl? Měl si tu být už před víc jak dvěma hodinami." otočila se na mne.

"Myslím že by jsme měli všechny sehnat. Tohle bude na dlouhé vysvětlování."

"Co se děje?" zeptala se ustaraně.

"Kde je Teddy?"

"Vevnitř s Vicky." poukázala na domovní dveře které byly otevřené.

"Dobře. Můžeš prosím zatím všechny svolat? Já si jdu zatím promluvit s Teddym."

Jakmile Ginny byla z doslechu otočil jsem se směrem, aspoň doufám, na neviditelněné lidi. "Remusi, Doro, odvedu Teddyho do jeho pokoje. Pak ho přivedu zpět dolů, až nás uslyšíte přicházet, a budete si jistí že jsme to my, tak se zviditelníte."

"Dobře Harry." řekla Dora a pak všichni byli znova sticha.

Vešli jsme do kuchyně kde seděl Teddy v černých riflích a šedém triku. Jeho vlasy byly jako obvykle modré. Jediný rozdíl na něm byl ten, že měl teď zelené oči místo obvyklých modrých. Naproti němu seděla Vicky v bílých šatech, které ladily k jejím modrým očím jako oceán a blonďatým vlasům spletené do dvou copů.

"Vicky můžeš jít prosím ven za ostatními? Potřebuji si promluvit s Teddym." poprosil jsem svoji neteř.

"Dobře strejdo Harry." řekla a vyběhla ven. Ve dveřích se ještě otočila a zamávala Teddymu, který nepatrně zčervenal.

"Teddy můžeš jít prosím se mnou nahoru?" zeptal jsem se ho.

"Přísahám že jsem tentokrát nic neudělal." zvedl ruce do vzduchu na znamení jeho neviny. Zasmál jsem se.

"Já vím. Ale potřebuji si s tebou promluvit."

"Dobře." A vyběhl schody nahoru. Já šel rychlou chůzí.

Jakmile jsme vešli do jeho starého pokoje, zavřel jsem dveře.

"Teddy musím ti něco říct." začal jsem. Tohle je těžší než jsem si myslel. "Když jsem byl v práci stala se jistá věc-"

"Jaká?"

"Kdybys mě nechal domluvit už to možná víš." sedl jsem si vedle něho. "Pamatuješ si jak jsem ti vyprávěl o relikviích smrti?"

"Ale to je jenom mýtus." namítl.

"Ano, mnoho lidí si to myslí. Ale mě se před lety povedlo všechny spojit a stát se pánem Smrti."

"Jak?"

"To je příběh na jiný den. Hlavní je, že jsem se dvou relikvií vzdal. To zaujalo samu Smrt. Která mě dnes navštívila. Řekla mi, že vrátí zpět deset lidí."

"Boží." rozhodil rukama Teddy. "Vrátil se už někdo?"

"Víme zatím o šesti lidech. A dva z nich na tebe čekají dole v kuchyni."

"Harry snad nemyslíš mé... mé..." zlomil se mu hlas.

"Rodiče? Ano Teddy. Tvoji rodiče jsou dole v kuchyni." přivinul jsem ho do medvědího objetí.

Po chvíli Teddy přerušil objetí a došel ke stolečku na kterém si nechal fotku svých rodičů. Stejnou má i ve svém pokoji na Grimmauldově náměstí 12. Vzal ji do ruky a otočil se na mě.

"Harry co když mě nebudou mít rádi?" zeptal se na otázku, kterou jsem si sám pokládal u svých rodičů.

"Teddy slibuji, že tě budou mít rádi. Chtějí tě poznat. A už teď vím, že tě milují celým svým srdcem." utřel jsem mi palci slzy a podal jsem mu kapesník.

Teddy položil fotku zpět na stoleček a otočil se s odhodlaným výrazem ke dveřím.

"Připravený?" přikývl.

Otevřel jsem dveře a sešli jsme dolů. Jakmile nás Remus s Dorou uslyšeli, tak se zviditelnili.

Teddy stál kousek přede mnou a z očí mu začaly znova téct slzy. I z očí jeho rodičů tekly slzy.

Teddy neváhal už ani chvilku a rozběhl se k nim a objal je. Všem ostatním začaly také téct slzy. Slzy štěstí.

RETURN 《FF - HP》Where stories live. Discover now