Miška[M.M.]

3. kapitola

Jak jsem vám slíbila, tady je perspektiva Milana :)

Milan

Je noc, ležím ve své velké prázdné posteli a cítím se šťastný, nevím proč se tak cítím, ale líbí se mi ten pocit.

Koukám se do stropu a přemýšlím, proč se tohle všechno děje. Upřímně nevím a znervóznil jsem.

Najednou slyším, jak se vedle mě někdo pohnul. Kdo to asi je?

Eliška.

Podívá se na mě a usměje se. Neudržím se a začnu se taky na ní usmívat. Pomyslím si, jaké mám štěstí, že tady leží vedle mě.

Usmíváme se na sebe už pár minut a musím uznat, že je to mnohem lepší pocit, než když se zhulím a opiju.

Už se nechci opíjet alkoholem, chci se opíjet s přítomností Elišky.

Koukám na její rty, už to nemůžu vydržet a políbím ji. Trochu ji to vyleká, ale pak mě hned políbí zpátky.

Naše rty do sebe perfektně zapadají-

Můj sen přerušil zvuk budíku díky bohu. Musím to, co se mi právě zdálo vytěsnit z hlavy. Já a Mačí, ani náhodou.

Měl jsem toho včera až moc. Mixovat lyfty, vodku, trávu a cider nebyl dobrej mix. Dneska musím vymyslet nějakou lepší kombinaci.

,,Dobré ráno, Milane," řekl Marek, ,,co se ti prosimtě zdálo, když jsi se smál a mlaskal ze spaní?"

No to snad není pravda. Musím vymyslet něco, co nebude podezřelý.

,,Prcal jsem se Staňkovou," řekl jsem sebejistě. ,,Takže s Eliškou Staňkovou?," zeptal se.

No to ne, já ze spaní říkal i její jméno, musím to nějak uhrát. ,,Jo, tu neznáš, ale je to fakt šťáva." ,,To ti věřím," Marek odpověděl a zasmál se.

Mám takový pocit, že mi to moc neuvěřil. Pokusím se ten sen do večera ignorovat, a pak se ožeru do bezvědomí. To zní jako skvělej plán.

Vstanu a jdu si udělat tein. Bez něj nejsem schopnej fungovat.

Vyjdu z pokoje a jde proti mě Zlý a kouká na mě vražedným pohledem, asi by mě rád viděl v jeho kabinetě.

Dojdu do kuchyně a první věc, co jsen viděl byl třídní, který spal na podlaze v kuchyni. Co si asi dal? Docela mu to závidím, vypadá tak spokojeně. Asi se ho zeptám, až bude vhodnej čas.

Vytáhnu tein ze sáčku a dám vařit vodu v konvici. Furt nemůžu přestat na ten sen myslet, co se mnou sakra je? Tohle se mi v životě ještě nestalo.

Že bych k ní něco cítil? Ani náhodou. Dyť je tak zvláštní a otravná. Beztak ještě mám v sobě nějakej zbytek chemikálií.

Moje myšlenky přerušilo pípání konve, tak jsem ten tein zalil. Divím se, že jsem třídního ještě nevzbudil. Chlap měl asi těžkou dlouhou noc.

No už mám svůj drahocenej tein dodělanej, tak půjdu zpátky za chábrama nebo mě tady ještě odchytí Zlej.

Jdu ke schodům a najednou se z ničeho nic objeví Zlej, to je můj konec,  a někdo jde za ním. No to snad ne. Ten, kdo jde za ním, je Plachetka.

Už se nedivím, proč má Vojta z dějepisu jako jedinej 100%. Třeba to je jen náhoda, ale moc tomu nevěřím.

Pozdravím Vojtu a jde ke mně blíž. ,,Nikomu to prosím neříkej, fakt," zašeptal mi do ucha. ,,OK, budu mlčet, neboj," odpověděl jsem.

Vím jak se cítí, nic nevyzradím i kdybych měl skončit s alkoholem. Ten sen s Eliškou je docela podobná situace tomu, co se teď stalo. Kurva, už zase nad tím myslím.

Vojta a Zlý někam odešli, přeju mu hodně štěstí upřímně. Bude ho potřebovat nebo ne, protože možná si už na Zlého zvykl.

To stačí už, jdu na pokoj si zase lehnout zpátky do postele.

Budu asi trávu potřebovat už takhle po ránu nebo to dneska nedám.

Kapitola je trochu kratší, ale myslím si, že to stačí :D