Začít znovu žít

-4-

Seděla jsem na zadním sedadle mezi dvojčaty. Sean seděl vepředu a jeho babička řídila. Za námi jel Max a Hunter, který řídil. Podle jeho pohledu, který jsem viděla, když konečně sešel dolů nebyl dvakrát nadšený.

„Byla jsi tady někdy?" Zeptala se Barbara a podívala se na mě skrz zrcátko.

„Ne," zakroutila jsem hlavou. „A vždy mi to přišlo zvláštní. Chci říct.. máma odtud pocházela, tak proč mě sem nikdy nevzala?"

„Možná měla své důvody." Odpověděla Barbara, ale bylo mi jasné, že ona ví, proč se sem máma nikdy nevrátila.

„Babi koupíš nám na molu ledovou tříšť?" Zeptal se Josh. Nebo to byl John? Měla jsem problém je rozeznat. A nepomáhalo k tomu ani to, že se oba oblékali stejně.

„Samozřejmě." Přikývla Barbara. Konečně jsme dojeli k pláži, kde byla hromada lidí. Přemýšlela jsem nad tím, jestli to tady vypadá takhle každý den nebo jen o víkendu. „Vystupovat!" Zvolala nadšen a my všichni jsme jí poslechli. Hunterovo auto zaparkovala vedle nás. Když vystoupil, nasadil si sluneční brýle.

„Nechápu, proč jsem musel jet taky." Ozval se. „Tenhle rodinný výlet jsem si klidně mohl nechat ujít."

„Protože ty i tvoji bratři jste slušně vychováni. A Eleanora potřebuje ukázat, jak to tady vypadá." Odpověděla mu ledově Barbara a já věděla, že jí v životě nechci naštvat. Tahle žena uměla být dost nepříjemná, když chtěla. Hunter si odfrkl, ale nikdo to nekomentoval. Vydali jsme se po molu a já se zaujatě rozhlížela. Moře lákalo do vody, ale očividně bylo ledové, protože se tam koupalo jen pár jedinců. „Těšíš se zítra do školy, drahá?" S Barbarou jsme šli jako poslední. Dvojčata byla nejvíc vepředu a před námi byl Max, Sean a Hunter.

„Těžko říct," zamumlala jsem. „Jsem trochu nervozní. A mám trochu strach, že mě nevezmou mezi sebe. Budu ta nová."

„Max ti s tím pomůže, neboj. Ráda bych ti řekla to samé o Hunterovi, ale nevím, co se s tím chlapcem děje. Poslední dobou se chová hrozně. Všimla jsem si toho já i jeho otec." Barbara se zadívala na Huntera. „Ale ty si z toho nic nedělej. Prošla sis teď tím nejhorším, takže zkus myslet na školu a bav se, ano?" Jen jsem přikývla.

Došli jsme ke stánku, kde nám Barbara všem koupila ledovou tříšť. Chtěla jsem si ji zaplatit ze svých peněz, ale nedovolila mi to. Když si toho všiml Hunter zamračil se, ale nijak to nekomentoval.

„Huntere!" Uslyšela jsem najednou dívčí hlas. Otočila jsem se za ním a spatřila dokonale opálenou dívku s dlouhými černými vlasy. Na sobě měla krátké džínové kraťase a crop top, který ukazoval její vypracované břicho. „Nevěděla jsem, že tu budeš." Došla k Hunterovi a před námi všemi ho políbila.

„Rodinný výlet." Vysvětlil, když se od ní odtáhl.

„Ach paní Davisová, ráda vás vidím." Otočila se k Barbaře.

„Ráda bych řekla to stejné." Odpověděla jí a mile se usmála. Měla jsem, co dělat, abych se nerozesmála. Barbara se mi líbila čím dál tím víc. Dívka se zatvářila zmateně a když jí vlastně došlo, co Barbara řekla tak i uraženě. Znovu se obrátila k Hunterovi.

„Musíš tady být nebo můžeme jít podniknout něco spolu?" Přejala mu prstem po hrudi a koketně se usmála. Hunter se podíval na Barbaru, která ho doslova varovala pohledem.

„Myslím, že to tady beze mě zvládnout." Vytáhl z kapsy klíče od auta a hodil je Maxovi. „Jeď nazpátek mým autem. Dávej na něho bacha, kámo. Melissa mě vezme domů, že ano?" Obrátil se k dívce, která s úsměvem přikývla.

„Huntere varuji tě-„ začala Barbara.

„Odmítám si hrát na to, že jsem nadšený, že tady je." Hunter na mě ukázal a já místo toho, abych sklopila oči udělala přesný opak. Zpříma jsem se podívala do těch jeho. Potřebovala jsem vědět, co má za problém.

„Kdo to je?" Zeptala se Melissa, která si mě všimla až teď. Znechuceně si mě prohlédla.

„Nikdo. A pojď." Vzal jí okolo ramen a společně se vydali k jejímu autu.

Když jsme se vrátili domů, Barbara si šla hned promluvit s Richardem. Zbytek dne na pláži se snažila dělat, že se nic neděje, ale věděla jsem, že to udělal Hunter jí naštvalo.

„Bude mít Hunter problém?" Zeptal se Josh.

„Jo," přikývl Max. „Protože se chová špatně." Max se na mě podíval. „Mrzí mě to, Noro. On takový většinou není. Jenže od doby, co se dozvěděl, že tu budeš je nepříjemný. Na všechny."

„Možná by bylo lepší, kdybych se domluvila s Richardem a někam se odstěhovala. Někam poblíž vám, aby stála platila ta věc s opatrovnictvím."

„To ať tě ani nenapadne," zakroutil hlavou. „Táta si myslí, že to nevíme, ale doopravdy ho vzalo, když tvoje máma umřela. A byl nadšený, když si vzpomněl na tu jejich dohodu a že tu budeš bydlet s námi. A Hunter si na to prostě bude muset zvyknout."

„Maxi můžu se na něco zeptat?" Když přikývl pokračovala jsem. „Co se stalo vaší mámě?"

„Umřela před třemi lety. Dvojčata si na ní ani nepamatují. Byli moc malý."

„To je mi líto." Zašeptala jsem. Max pokrčil rameny a dál to nerozebíral.

„Zítra tě prý do školy odveze táta. Potom tě, ale někde najdu a ukážu ti školu, dobře? Slibuji, že se od tebe celý den nehnu." Usmál se a já byla ráda, že jediný, kdo mě nemá v lásce je Hunter.

„Děkuji." Oplatila jsem mu úsměv a myslela jsem to upřímně. Pokud mi pomůže, možná první den dokonce zvládnu.