Moje dětství

Den kdy jsem se narodila a poprvé viděla svou rodinu

Takže narodila jsem se 7.3 2008 a to jsem poprvé uviděla svoji mámu, která si mě hned vzala do náručí a v tu chvíli mi dala jméno T. .
Po šesti nedělích jsem ale musela jít od mojí mámy pryč, protože měla onemocnění krevních cév v těle, neboli Vaskulitida a k tomu ji selhaly ledviny a skončila na JIP, kde byla celý dlouhý měsíc.
Mezi tím jsem byla v péči táty, babičky, dědečka a mojí čtyřleté sestry jménem Nikola . Měla jsem se tam moc dobře ale přece jen, každé dítě potřebuje u sebe mít svou mámu, která se o něj bude starat.
Utekl měsíc a máma se vrátila z nemocnice. Bohužel byla ale tak slabá, že si mě nemohla ani pochovat ...ale to je na hodně dlouhé povídání.
Utekly čtyři roky a mezi tím se moje rodina pomalu rozpadala, protože od nás táta odešel a už se nevrátil. Máma byla opět v nemocnici a o mě s Niky se starala babička. Po dvou týdnech se máma znovu vrátila, ale skoro každý týden byla v nemocnici, protože i malá rýma pro ní znamenala veliká rizika spojená s jejím onemocnění. Takhle to bylo přibližně ...no prostě hodně let s tím, že se nám máma několikrát malém už z nemocnice nevrátila.
Já sem v té době ani moc nechápala co se děje, ale pokaždé se mi chtělo brečet, když nás máma zase po dlouhé době viděla a brečela.
Nastal den D a já šla poprvé do první třídy, kam se mi samozřejmě moc nechtělo. No každopádně uběhl jeden školní rok a začal druhý a v té době začala moje šikana (do teď nevím proč). Ze začátku to byly jen takové ty dětské urážky a navážení se do mě. Ale začátkem čtvrté třídy se to docela dost zhoršilo ... už to nebyly jen nějaké urážky a navážení se do mě, ale byly to nadávky, posmívání, všechno za co jsem nemohla sváděli na mě, a tak dál... Kromě toho se jedna holka z té skupiny (která mě šikanovala) chtěla se mnou udobřit a chtěla, aby jsme byly kamarádky, ale to jsem nevěděla, že to dělá jen pro to, aby ze mě získala osobní informace. Takhle to udělala nejméně třikrát. Moje třídní učitelka to nechtěla řešit a vždy nás jen posadila ve škole na koberec a tam jsme si to musely vyříkat.
A takhle to pokračovalo do páté třídy, než jsem přešla na druhý stupeň.
To je prozatím vše ke škole.

Mezitím máma dostala novou ledvinu a vše  probíhalo zcela v pořádku.
Táta si mě a ségru začal brát, ikdyž ne moc často, ale mě to stačilo, protože jsem ho mohla alespoň zase nachvíli vidět a být s ním...

|Konec první části|