Kexíci na Táboře [KexCrew ship]

💜29💙 Kapitola dvacátá devátá 💙29💜

,,Já ho nechci udeřit. Jen vás jdu obejmout," řekl se smíchem a s úsměvem nás obejmul.

,,Buď kým chceš synku, hlavně, ať je to tak super kluk, jako Marek," řekla máma a taky nás obejmula.

,,Však už jsem taky jediný," řekl Mára a já se zasmál.

,,A protože Mára bydlí až v Praze, tak mi nabídnul, že bych se k němu mohl nastěhovat," řekl jsem, když se posadili zpět na gauč.

,,Bylo mi to jasné. S otcem jsme věděli, že se budeš v blízké době stěhovat, takže už s tím počítáme," řekla klidně mamka a vřele se usmála.

,,Hlavně pamatuj. Vždy budeš náš milovaný syn. Ať už jsi, kdo jsi a ať už uděláš rozhodnutí, jaké uděláš. Jsme tu pro tebe," řekl táta a já se jen se slzama v očích usmál.

,,Mám vás rád."

Pohled Deeho/Damiena

,,Vyřízeno!" ozvalo se radostně ode dveří.

,,Super, kladné, či záporné?" zeptal jsem se a dopil poslední hlt ze svého energy drinku.

,,Kladné," odpověděl Mára prostě, zatímco v rukou drtil Honzovu dlaň.

,,Budu se stěhovat!" křikl radostně Honza a natáhl se k Márovi pro pusu.

,,Měli bysme vyrazit do Prahy, už je skoro tma," konstatoval jsem.

,,Tak mě napadlo. Co kdybychom vzal Andy s Damienem a Cuky by zavezl domů Dejva a Bóťu?" zeptal se Mára. Původně jsem měl jet totiž s Dominikem domů, ale vzhledem k tomu, že s náma jedou další dva pasažéři, tak by to bylo asi lepší takhle.

,,Klidně, najdu si v Olomouci nějáký hotel a přespím tam, protože k Praze je to daleko," řekl Dominik s uvažujícím pohledem.

,,Přespíš u mě," řekl zničeho nic Dejv a já se na něj s úšklebkem podíval.

,,Nedívej se tak na mě. Já to myslel úplně normálně," řekl se smíchem Dejv.

,,Fajn, jestli ti to neva."

,,Vůbec. Ale spíš na zemi."

,,Tak to se ještě uvidí," řekl tiše s úšklebkem Dominik.

,,Dost hádání, jdeme!" křikl Honza. Se smíchem jsme se zvedli z míst a do rukou popadli skleničky, které jsme následně vyhodili před Honzovým domem do popelnice na sklo.

,,Tento týden jsem si užil," řekl Dominik a nastavil ruce na náznak obejmutí. Se smíchem jsme se k němu všichni namáčkli.

,,To my taky. Zavoláme třeba zítra? Uvidíme, jaká bude nálada, třeba dáme stream," řekl jsem a všichni souhlasili. Rozloučili jsme se spolu a vydali se každý ke svému autu. Teda, k Márovu, nebo Dominikovu autu. Mrzí mě, že se loučíme takhle rychle  ale už je vážně pozdě. Však si brzy zase zavoláme.

,,Nastupovat," řekl Mára, když odemknul auto a sám si sedl za volant.

,,DeeDee, pojď sem," řekl jsem, když už jsem byl připoutaný na svém místě. DDee mi skočil pod nohy, kde se uvelebil. Připoutal bych ho, ale protože jsem tady já, tak to stačí takhle. Naposledy jsme zamávali na jejich auto, které už vyjíždělo z parkovacího místa.

,,A my můžeme taky vyrazit. Směr můj byt Máro," řekl jsem s úsměvem. Mára nastartoval a mohli jsme vyrazit směr Praha.

*Time skip*

,,Jsme tady!" zvolal radostně Mára a zaparkoval na volném místě. V té tmě nevidím vůbec nic.

,,A nechcete jít dál?" zeptal jsem se Máry a Honzy, když jsme vystoupili z auta a já dal DDeeho na vodítko, ,,je teprve devět," dodal jsem.