Soldier (Larry Stylinson)

4.

Harry's POV

Nemohl jsem usnout. Co vůbec Louisovi je do mého života?!

Odfrknul jsem si a přetočil se na bok. Kdybych mohl, šel bych se teď někam napít. Jenže nemůžu. Opouštět vojenské prostory je povoleno pouze o víkendu. A dnes je středa. Sice už asi za tři hodiny bude čtvrtek, ale i tak je do víkendu dlouhá doba.

Jen pár lidí zůstává na víkend zde. Většina odchází pryč, jedou buď domů za rodinami, za partnerkami nebo partnery, a nebo prostě někam pařit.

Zrovna jsem přemýšlel, co budu o víkendu dělat já, když se najednou ozval hrozivý, houkavý zvuk, který zněl milionkrát hůře, než budík.

Vystřelil jsem na nohy. Věděl jsem přesně, co to je. Zayn se už taky probudil a rozkoukával se kolem sebe, když jsem rozsvítil světlo a začal se soukat do uniformy.

Probral se rychle, a tak jsme za chvilku utíkali k našemu placu se samopaly v ruce.

Byli jsme tam mezi prvními, vpředu stál Tomlinson a pobaveně sledoval, jak se snažím dopnout si vojenskou bundu, což se mi se samopalem v ruce moc nedařilo.

Tomlinson se podíval na stopky, co držel v ruce. Nespokojeně si mlasknul a začal s tichým mumláním těkat očima z jednoho na druhého.

,,Seřadit!" křikl najednou a my tak udělali.

Teprve teď dobíhali poslední vojáci.

,,Jste naprosto nemožný! Kdyby byl tohle skutečnej poplach, už by všichni seděli v autech nebo vrtulnících a mířili by na místo, zatímco vy teprv budete vybíhat z kasáren, při nejlepším! Taky už byste mohli bejt mrtví!" zakřičel na ně. Docela jsem s nimi soucítil, naprosto mi běhal mráz po zádech a nad Louisovým hlasem jsem se opět otřásal.

,,Trestnej bod nebo kliky?!" prskl.

Většina chtěla kliky. ,,Fajn! Tak si dejte každej padésátku!" křikl.

Oddychl jsem si, že to pro nás neplatí. To však bylo předčasné.

,,No co koukáte?! Vojáci držej při sobě. Jak mušketýři, jeden za všechny, všichni za jednoho. Takže sebou hněte! Každej si jde na svý místo s velkejma rozestupama."

Měl jsem co dělat, abych otráveně nezabručel. Odešel jsem tedy daleko od ostatních jak nakázal. Ostatní si taky někam zalezli. Padl jsem k zemi a začal klikovat.

Dlaně mě bolely ze štěrku a bordelu povalujícího se na asfaltu. Bylo to hrozné.

Uviděl jsem v zorném poli Louisovy boty, ale neodhodlal jsem se vzhlédnout. Najednou si klekl a já to nevydržel a koukl před sebe, čímž můj zrak dopadl na jeho roztáhlé nohy v kleku. Lokty se opíral o kolena. ,,Přesně tak. Nahoru a dolu..." špitl a já zalapal nad jeho slovy po dechu.

Co to říká? A jak to, že to z jeho úst zní tak perverzně a sexy?

Zkousl jsem si ret a cuknul pohledem od jeho rozkroku, který mě z nějakého důvodu zaujal víc, než by měl.

,,Šikovný Harry," zamumlal zase. Hned potom se zvedl a odešel jinam, prudit jiného vojáka.

A nebo vzrušovat.

Měl jsem ohromné štěstí, že jsem tu byl sám. Nechápal jsem, co mi mé tělo chtělo naznačit, když se orgán pyšnící se svou středovou polohou začal probouzet. A nos to opravdu nebyl, už jen kvůli tomu, že nos není orgán.

Nechápal jsem to. Určitě to však je tím, že jsem dlouho nikoho neměl. A zrovna on vypadal tak podivně žensky, i ten jeho hlas...

To je blbost a ty to sám moc dobře víš!- ozval se můj mozek. Jsi teplej. Na sto procent jsi gay, nebo alespoň bi!