𝗡𝗜𝗚𝗛𝗧 𝗪𝗔𝗟𝗞 [𝘳𝘢𝘯𝘣𝘰𝘰 𝘧𝘢𝘯𝘧𝘪𝘬𝘤𝘦]✔︎

ᵗʷᵉⁿᵗʸ ˢⁱˣᵗʰ ᶜʰᵃᵖᵗᵉʳ

ZPRÁVA OD RANBOOA. Teď už jsem byla zaražená více. Ihned jsem ji otevřela a přečetla.

iMessage
   ranboo

ranboo
hey, chtěl bych si s tebou promluvit

rigan
taky tě zdravím

ranboo
radši bych preferoval osobně

rigan
dobře..kde?

ranboo
co takové místo, kde jsis uvědomila, že mě máš ráda

rigan
a to jako víš?

ranboo
myslím si, že to oba víme

rigan
uvidíme
zobrazeno

,,Georgy? Tohle-" zavolám na George a mezitím popřemýšlím o tom místě

,,Tak co?" přiběhne do pokoje

,,Actually chce si se mnou promluvit" vysvětlím mu situaci a on se překvapeně usměje

,,Tak na co už čekáš?"

,,Místo je takové, kde jsem jsem si uvědomila, že ho mám ráda" popíšu mu

,,On to snad ví?" ptá se

,,Nejsem si jistá..jdu tam teda" zvednu se a vyndám telefon z nabíječky. Podívám se do zrcadla a nachvíli zavřu oči.

Hlavně neudělej další blbost.

Vyjdu z apartmánu a vydám se k obchoďáku. Nohy mě budou bolet, ale je to Ranboo. Kluk, kterého mám ráda.

,,Místo, kde jsem si uvědomila, že ho mám ráda" zamumlám si pro sebe. Západ slunce a můj obličej. Sezení v trávě.

Dala jsem se víc do pohybu mezi uličkami a už jsem viděla naši slavnou louku. Rozeběhla jsem se tam a podívala jsem se kolem.

To jsem si mohla myslet. Podívala jsem se do země. Šla jsem blíže na lepší výhled západu slunce a povzdechla si.

Možná měl na mysli jinačí místo. Nebo jenom jsme si to uvědomili na jinačích místech. Sledovala jsem západ slunce.

,,Máme oba dva stejný tip" ozve se za mými zády on.

Otočím se jeho směrem a podívám se mu do očí. Potěší mě, že je bez masky.

,,Zachoval jsem se k tobě špatně" uzná a začne se přibližovat ,,jenom jsem si to neuvědomoval, fakt se cítím blbě"

,,Taky se cítím blbě, neměla jsem tě tam nechat. Byl to prank, Wilbur s Georgem to vymysleli" řeknu narovinu já

,,Takže jsme se pohádali úplně zbytečně?" diví se

,,Úplně zbytečně" vydechnu a to už stojí vedle mně

,,O tom všem jsem teď přemýšlel" začne mi vypravovat ,,myslím o tobě, musel jsem si vše srovnat v hlavě a musel jsem vše pochopit. Teď tu stojím vedle tebe a uvědomuji si, že jsem udělal extrémní chybu, protože nikdy jsem někoho takového nepotkal"

Nachvíli se zarazí a já ho poslouchám dál

,,Neuvěřil bych tomu. Nikdy. Nikdy bych zrovna neuvěřil, že ty. Celou dobu tě mám hlavě. Jseš až tak moc pro mě dobrá, že se začínám nad vším vztekat. Nad tím jak jsem možná špatnej pro tebe"

Začíná to být zajímavé. Ranboo se pomalu ke mně otočí a já se mu znovu podívám do očí.

,,Každý den, každý večer mám v hlavě tvoji krásu, tvůj smích a nevím jak přestat. Já-" zase se zastaví a oddechne si.

Pomalu se ke mně nahne a jediné co cítím jsou jeho rty na mých. Usměju se. Odtáhne se a zkontroluje, zda jsem s tím v pohodě

Jemně přikývnu a polibek mu oplatím. Znovu se od sebe odtáhneme a začneme čelit očnímu kontaktu

,,Miluju tě" řekne mi

,,Taky tě miluju" usměje se ještě víc a chytneme se za ruce.

Začneme sledovat západ slunce a sedneme si do trávy.

Uvědomila jsem si jediné.

Nyní zase budu moc slyšet jeho hlas, jeho smích. Zase budu moc vidět ty jeho oči. Žádná maska.

A to hlavní. Cítit jeho rty na těch mých.