1. Zasněženy les

92 8 0
                                    

Sníh . První věc které si všimnete když se vám podaří v tom to překrásným období dostat do lesa Aogiri ale to odbíhám od příběhu. Člověk jenž v tuto chvíli pozoruje padající sníh za okny, u krbu si hraji jeho děti, manželka dopéká poslední plech cukroví... Jo ale tento popis bohužel nesedí na našeho lukostřelce .
Natasha společně se Stevem sedí u televize a koukají na film,Bruce je ve své laborce a je tam spokojený ,Tony a Pepper jsou u sebe a Clint osamělé sedí u okna a přemitá nad tím co udělal špatně že ho jeho milovaná Laura podvedla. Byl na dně a to si myslel že to se mu nikdy nestane ale opak byl pro jednou pravdou.

~~~

Měsíc do těch svátku které tak nenávidím. Pro někoho jsou vánoce ty dokonalý dny kdy můžou být s rodinou a tak ale pro mě dny které mi připomínají co nemám a nikdy mít nebudu.
'' Máte misi !,,  do mého pokoje se přiřitil Brock s tím že tohle je spíše basa než pokoj alespoň něco mám. '' Jak víte blíží se dny kdy avengers neboudou tolik ve  střehu a toho musíme využít ,, přikývla jsem a vyšla i se zbraněmi vstříc své misi. Výhoda mého výcviku je že ve stínech jsem jako doma kord když vás stejně jako mě stíny provází celým životem. Nasadila jsem si šátek dopla poslední knoflík mé výstroje a mohla vyrazit na  mou misi.

~~~

Jsem tu. Stojím ve středu obýváku v AT  (pozn: avengers tower) . Nikdo od nás se nedostal až tam kde jsem já. Zaslechla jsem otevření dveří tak jsem si stoupla za roh tak že jsem splinula se zdí '' Bruci ?,, ten hlas to byl ten lukostřelec takže akce začíná. Neslyšně jsem se dostala až k němu ale stále jsem byla ve stínu. Začínám se cítit jak nějaký samurai ale to je jen moje domněnka. Vytáhla jsem katanu ze svého pouzdra a přiložila mu studenou přesto ostrou čepel k hrdlu '' vždy jsem vás chtěl poznat ale ne takhle no co se dá dělat '' bez ošemetnosti se chytl katany přehodil mě před sebe ale ja mu podkopla nohy a on se rozplacl o zem. Mít čas začala bych se tlemit až by mi bránice vypověděla službu no škoda.
Rychle si stoupl a vzal do ruky kuchyňský nůž '' kdo sakra jsi?! ,, pod šátkem jsem se úšklíbla ale ne zpozorovala  jsem jak se kolem mě prosmykl a nůž byl zábodnut v mém stehně a já držela bolestný stén '' ani na vánoce nemůžeme mít klid ,, podívala jsem se ze země ke dveřím a on už stál s připraveným nožem .To si děláš prdel .Silný elektrický proud projel mým tělem tak rychle jako se objevil tak i zmizel. Tentokrát stén protnul ticho v místnosti " kurva!,,z poslednicvh sil jsem se sebrala ze země" vzdáváš se nebo tě budu muset přichytit nožem ke zdi?,, ha to tak katanu jsem hodila proti němu ta díky mému štěstí a jeho bolesti se zabodla do zdi ale spíš já příchytila jeho " tak co vzdáváš se nebo se chceš poznat se smrtí,, ticho bylo jediný co by jste v tuto chvíli slyšeli. Vzala jsem mu nůž a hodila ho směrem ke dveřím a podle pádu který jsem zaslechla jsem věděla že jsem se trefila do černého. Otočila jsem se na podpatku a viděla toho až nechutně nevinného Kapitána jak se drží za bok no takový menší bonus? Jo proč ne.
Přešla jsem k němu a z prudka mu vytáhla nůž " ne!,, a tak on ještě žije škoda, v ne hlídánou chvíli jsem se valela na zemi, protože se kapitánovi podařilo nějak vstát.Tak to ne... Já se nevzdávám a to nikdy! Mrštně jsem se vyhoupla na nohy ale to už byl lukostřelec ve střehu připraven na případný útok z mé strany ale to už tu byla vdova, plechovka a nasraný zelenáč oukej tak jo.

Vytasila jsem svojí pistol a snažila se střelit kohokoliv z nich ale bylo to čím dál těžší, protože vdova dotáhla Capa za gauč. " Škoda a já doufala že se vás zbavím najednou no nic sladké sny,, nechápavě na mě pohlédli ale došlo jim to když samotný Hulk padl na zem a chrapal. A proč jsem neusla taky? No možná díky té masce ten šátek není obyčejný ale o tom jindy.

~~~

Moje hlava! " hej lidi co jsme tentokrát pily!?,, nikdo neodpověděl. Počkat já jsem připoutaný!? TO VÁŽNĚ?!
" Klídek clinte nic jsme nepily vzato jsme v pěkný rejži,, " bože Kapitáne díky bohu že vás slyším ale nevidím!,, to mám závazaný oči nebo co?
Já vím mám dokonalý přesto pomalý myšlení vtipy na moje IQ si odpusťte.

" Steve? Clinte? Bruci? Je tu kurva někdo nebo mi už jeblo!?,, sakra zda se že zlost nemám jen já ale i naše Černá vdova " Nat jsem tady ale vlastně nevím kde?,, otevřely se dveře a moje oči by radši byly radši kdyby do nich nalil bělidlo než to ostrý světlo " a tak už jste vzhůru?,, tak který psychopat je to tentokrát?

" Pierci?!,," Capo ty ho znáš?,, já své překvapení nechci skrývat a stejně by to bylo k ničemu.  Dveře se otevřeli znovu a vstoupila ta neznámá co nás zmrzačila" výborně agentko podařilo se vám to všechno do puntíku,, ah tak ona nás zmrzačila malá holka to jsme klesli fakt hluboko.

"Neberte si to osobně řediteli Fury ale to že zaměstnavate vrahy mi leze krkem,," já jim dávám druhou šanci!,, doopravdy vzala nůž... Wow.
" Agentka Romanoff si druhou šanci nezaslouží! Takže zavřete hubu... Odveďte je do cely ale Furyho dejte do jiné jasný!,,.

Vedli nás dolů možná víc než dolů ale nemohl jsem to poznat. Všude kam se člověk podíval byly buďto kamery nebo vojáci hydry.
Zavřeli nás jako tým do jedné cely.

~~~

Steve si přívinul k sobě Natashu která se snažila vzpomenout proč? Co provedla té dívce?
Mezitím naše stále neznámá seděla na větvi a vyfukovala dým z cigarety do tiché zimní noci. Zítřejší den bude ještě náročnější než ten dnešní.
Avšak toto nebyl jediný důvod pro přemýšlení... Druhý důvod byl jestli dělá správně třeba druhou šanci si zaslouží i vrahové? Třeba pomsta není všechno? Samozřejmě ona o druhou šanci nestála. Nepotřebovala jí. Bylo jí již teď úplně jedno jestli umře s vědomím že měla přátelé či rodinu a nebo umře úplně sama. Seskočíla z větve, típla a nedopalek odhodila stranou
Je čas se rozhodnout...
A to jednou pro vždy.

~~~

~ Arrows of darkness ~Hikayelerin yaşadığı yer. Şimdi keşfedin