Ze života asexuála

motivation speech i guess?

Ahoj. Dlouho jsem nic nepřidala, to ovšem neznamená, že si nevšímám stále rostoucích přečtení a nových komentářů. Jsem ráda, že můj ''příběh'' má pořád tolik pozornosti. To každopádně není věc, kterou jsem tu chtěla probrat.

Posledních pár měsíců je pro mě celá ta věc s asexualitou těžká. Když jsem se dozvěděla, že něco jako asexualita existuje, instantně jsem se cítila lépe. Věděla jsem, že nejsem rozbitá, že to má nějaký důvod, byla jsem s tím zkrátka smířená. Jenže v tu dobu jsem byla nezadaná. A s každým vztahem jsem to na sobě začínala víc a víc nenávidět. Teď mám vztah a došla jsem do bodu, kdy kvůli tomu, že jsem asexuál, opět brečím a kdybych mohla udělat cokoliv, abych to změnila, udělám to. Přítel to chápe a věřím mu, nikdy by neudělal nic, co by mi bylo nepříjemné. Přede mnou měl celkem dlouhý vztah bez sexu a nikdy neudělal nic, co by jeho tehdejší přítelkyně sama nechtěla. Přesto to ničemu nepomáhá a dál to na sobě nesnáším. Je to blbé i vůči mým kamarádům, protože to téma pořád probírají, je to pro ně normální, já k tomu tématu ovšem nemám co přidat, protože jsem nic, co bych s nimi mohla sdílet, neprožila. 

Podle tohoto příběhu se možná zdá, že jsem s tím vyrovnaná, že to beru jako část mě, jak jsem psala v jedné z předešlých kapitol. Chtěla jsem vám jen říct, že to tak není, takže pokud se kvůli tomu, že jste jiní, cítíte špatně, nejste v tom sami. Nejsem tak silná, jak ukazuju tady. Vím, že když vidím někoho mojí situaci zvládat lépe než jí zvládám já, je to pro mě horší, proto to píšu. Všichni jste silní, když si vůbec přiznáte, že asexuál jste, protože vím jak je to těžké, obzvlášť v dnešní době. Nemusíte s tím hned být smíření, to chce čas a jak vidíte, na té cestě vás může potkat pád. Hlavní je to nevzdat a bojovat dál. Kdyby kdokoliv z vás potřeboval, vždycky mi můžete napsat, ať už ohledně asexuality, nebo ohledně čehokoliv jiného. Stay strong<3