Cirkus Malfoy (Harrylu, AU) - DOKONČENO

1.

A/N: Jako každý rok, i letos mám pro vás povídku, kterou vydávám na své narozeniny. Tentokrát je to něco jiného, než běžné Harrylu. Je to alternativní realita provázaná s cirkusem, který je mně osobně velmi blízký. Možná proto, že jsem vyrostla na seriálu a knize Cirkus Humberto od Eduarda Basse a dodnes obě formy vyprávění zbožňuju. Melodie od Karla Svobody a hlas Radovana Lukavského jako vypravěče v seriálu je pak naprostá lahůdka, kterou bych mohla poslouchat donekonečna.

Povídka vznikla na základě fanartu od Marciancy uveřejněného v Harrylu skupině (mrkněte do médií). Jen jsem ho viděla, měla jsem jasno. Nečekejte kouzelníky. Přistupte blíž, pohodlně se usaďte a vychutnejte si představení, kde v hlavních rolích není nikdo jiný než Harry a Lucius.

Pro pohodlnější čtení je povídka rozdělená na tři části. Užijte si ji. Mám vás ráda.

----

„Tak to je pěkně v prdeli," zhodnotil Harry, jakmile došel do zvěřince a našel lvici Mahu apaticky ležet na dně klece. „Longbottome!" křikl na nejbližšího tenťáka, „sežeň Poppy, ale hni sebou!" Nemohl tomu uvěřit. „To si toho, sakra, nikdo nevšiml dřív?" zasyčel směrem ke dvěma mladíkům, kteří po úprku prvního zůstali strnule stát na prahu zvěřince.

Finnigan, který v ruce držel kus masa velký asi jako jeho hlava, se roztřásl. Otevřel ústa, aby odpověděl, ale Thomas, stojící vedle něj, ho varovně šťouchl do boku. Jen tak tak uhnuli z cesty.

„Čeho si kdo měl všimnout dřív?" ozval se hluboký sametový hlas ředitele cirkusu, ze kterého se Harrymu pravidelně ježily chloupky na zátylku. Tenťáci zmizeli, jako by je někdo vymazal. Dveře cirkusové budovy za sebou s třeskotem zabouchli. „No, Harry?" zopakoval, rychlým krokem k němu došel a přirazil ho ke stěně vedle vchodu do klece. Nečekal na odpověď. Vlastně ho nezajímala, aspoň ne v téhle chvíli.

Bez skrupulí se na něj přitiskl. Rukou, v níž držel svou ozdobnou vycházkovou hůl, si přidržel Harryho hlavu. Políbil ho. Vklouzl mu jazykem do úst. Volnou rukou pohladil dychtivý rozkrok svého mladého milence. Odměnou mu bylo slastné zasténání.

„My – nemůžeme – Poppy – ach, Bože," koktal Harry do úst druhého muže. Nechápal, jak se mu tak rychle dostal do kalhot. Sotva mu stačil odpovědět na polibek, už se kolem něj obmotávaly štíhlé prsty. „Luciusi –"

„Jsi vždycky tak připravený," vrněl Lucius Malfoy, zatímco ho doslova trápil v kalhotách. „Tak nadržený. Tak tvrdý," šeptal mu do ucha, ke kterému se přiblížil rty. Olízl mu ušní lalůček. Mužství v jeho ruce pulsovalo. Vlastním klínem se třel o stehno vzdychajícího mladíka.

„Vždyť víš, že mi stačí tě vidět a jsem skoro hotovej," odpověděl a rozvlnil boky. Měl dojem, že praskne. Vážně se mu zdálo podivné, že mu stačilo tak málo, aby byl připravený na všechno. A upřímně nechápal kohokoliv, kdo nebyl nadržený jen z pouhopouhé existence Luciuse Malfoye.

Nikdy nepotkal nikoho smyslnějšího a přitažlivějšího. Považoval ho za naprosto dokonalého a nekazil mu to ani fakt, že byl minimálně o dvacet let starší. Všichni mladší se mohli jít zahrabat. Kdo by se s ním mohl měřit? Ve svých letech neměl jediný šedý vlas. Platinová záře dlouhých jemných kadeří, zčásti schovaná pod vysokým cylindrem, ho málem oslepovala. Tvář nehyzdily žádné vrásky. Připomínal mramorovou sochu vytesanou z nejhladšího kusu kamene. Ocelově šedé oči mu žhnuly touhou vždy, když ho uviděl, a zřetelně cítil jeho frustraci pokaždé, když se ho nemohl ani dotknout. Ta ostatně byla vzájemná. A to tělo!

Tělo hodné dřívějšího krasojezdce. Štíhlé, obratné, s vyrýsovanými svaly. A s mužstvím, které do jeho zadku pasovalo jako chybějící kousek skládačky. Ach, jak rád by se otočil a nechal si ho pořádně protáhnout. Jenže hrozilo, že každou chvíli dorazí Longbottom s Poppy, aby zkontrolovala lvici. Nesměla je přistihnout.