Pirati z Karibiku : Pozdrav z Narnie

11, POZOR!

Lucie se skácela na zem v bezvědomí. Jack k ní přiběhl a položil ji tak, aby se mohl kouknout na zranění. Opatrně povysunul košili, ale ne moc vysoko, a koukl se jí na levý bok. Byli tam vyrité tři symboly! Kdo to mohl udělat, zanadával si pro sebe Jack a přidal pár nemístných poznámek. Opatrně ji položil na provizorní lůžko z dek, které připravila posádka. Po chvilce se Lucka začala probouzet.

Pohled Jacka

Konečně se začala probouzet a já cítil velkou úlevu. Proč mi na ní tolik záleží sakra! Koukla se na mě a pousmála se.

,, Co se stalo?"

Než jsem stihl odpovědět, ozvalo se z paluby volání :,, Země na obzoru!"
V tu chvíli se Lucie zvedla a pomalu vyšla na palubu. Šel jsem za ní, kdyby náhodou spadla. Vyběhl jsem na kapitanský můstek a vzal do ruky dalekohled. Ostrov vypadal opuštěně.

,, Posádko, jsme v cíli," řekl jsem. Posádka zajásala. Lucka se k nim připojila, i když s námahou. Opičák Jack jí vyskočil na jedno rameno a Perla na druhé. Je nádherná, pomyslel jsem si. Počkat! Co to plácám?

,, Jacku? Jacku slyšíš mě?"

Až teď jsem si uvědomil, že vedle mě stojí Lucka.

,, Jo, jistě že tě slyším."

,, Tak co jsem říkala?"

A sakra! Mysli Jacku! Mysli! Lucka se začala smát a já se po chvíli přidal. Smáli jsme se tam hodnou chvíli. Pak najednou zvážněla.

,, Gibbs mi pověděl o té věštbě. Nevíš, kdo by po tobě chtěl jít?"

,, Po mně jde hodně lidí."

Usmála se a koukla se na ostrov. Náhle se ozval zvuk děl a jedna dělová koule proletěla těsně vedle mě. Lucie ukončila a koukla se na strůjce útoku. Po zádech mi přeběhl mráz.
Tu loď bych poznal kdekoliv. Byla to Rudá vlna.

Pohled Lucky

Cítila jsem, že se něco děje. Ten ostrov a ta kletba. Přesto všechno jsem usnula celkem rychle. Probudil mě křik. Poznala jsem ten hlas. Byl to Sean. Otevřela jsem oči a uviděla neznámého muže v kapuci. Neudržela jsem výkřik.

****

Rudá vlna plula za Černou Perlou a neustále pálila z děl. Jack vyřvával rozkazy a posádka běhala od jednoho děla k druhému. Stála jsem na kapitánském můstku a sledovala Rudou vlnu. Divný název pro loď. Nebezpečně se přibližovala, ale výhoda byla že měla málo děl a paliva. Pak se lodě dostali moc blízko k sobě a konečně jsem zahlédla kapitána.
Byl to muž kolem 30, dlouhé hnědé vlasy vlály ve větru a jeho pronikavé oči se dívali přímo na mě. Na sobě měl košili,kabát, kalhoty a vysoké boty. U pasu měl mimo šavli i hodně dýk.

,, Jacku Sparrowe!"

Jeho hlas prořízl vzduch a mě přeběhl mráz po zádech. Kapitán se zasmál a ukázal na ... mě?!! O co tu jde?!