Život poté

186 7 2
                                    

Už uplynuly necelé dva roky od setkání s Volturiovými. Teď jsem úplně jiný člověk.

S Jasperem bydlíme ve Forks. Máme vlastní dům. Dnes se ho hodlám na něco zeptat. Všimla jsem si, že se zklidnil a už nemá takové touhy po krvi.

Mám jeden zvláštní nápad. Normálního upíra by to nenapadlo.

Chtěla bych dítě.

Vím, upíři děti mít nemohou, a proto budu chtít adoptovat nějaké miminko.

Doufám že bude Jasper souhlasit. Opravdu, vždy jsem chtěla vlastního potomka. Ale teď ho mít nemůžu.

Je večer, Jazz přišel domů z "práce".

,,Ahoj lásko, jsem doma" řekl od dveří

,,Ahoj zlato" odpověděla jsem a utíkala ke dveřím

,,Jak ses dnes měl?" zeptala jsem se

,,Dnes bylo skvěle" odpověděl

,,Víš chtěla bych se tě na něco zeptat" šeptla jsem

,,Já také" řekl

,,Možná bychom si měli sednout do obýváku" řekla jsem

,,Tak dobře"

Rychlostí blesku jsme se přesunuli do obýváku na gauč.

,,Takže, už dlouho přemýšlím o jedné věci"

,,Nemohu první?" zeptal se

,,Um jasně"

,,Valyrie Nino Volturi, miluji tě z celého svého srdce. A proto se chci zeptat" řekl a klekl si přede mně s krabičkou v ruce

,,Uděláš mě nejšťastnějším mužem na světě a vezmeš si mě?"

Tak a teď jsem dupce.

,,Ano! Ano vezmu si tě" skoro jsem zařvala na celé okolí

Poté, co jsem to dořekla, mi nasadil prsten na ruku a políbil.

No a já polibek prohloubila. A pak víte, kam to asi zašlo..

Když jsme si konečně odpočinuli od vy víte jaké věci, jsem se ho zeptala:

,,Opravdu mě miluješ?"

,,Řekl jsem ti to tisíckrát a moje odpověď se nemění. Miluju tě Nino"

,,To je poprvé co jsi mi řekl Nino"

,,Chceš abych ti tak říkal?"

,,Jistě, je mi to jedno" řekla jsem

Ale v hloubi duše jsem nechtěla, aby mi tak říkal, protože mi akorát připomene Demetriho. Vždy mi tak říkal jen on.

Stihla jsem se oklepat a jít dál. Demetri je minulost. Myslím že mě ani nemiloval, protože když mě ten den vzal a přinesl mě k Arovi, jsem mu řekla:

Pokud mě miluješ, pusť mě.

A on nic neudělal. Mé plané naděje shořely na popel.

Ale miluju Jaspera. Nikdy jsem nikoho více nemilovala. S ním si přijdu opravdu šťastná.

A ještě teď, když mě čeká svatba. Nemůžu se dočkat. Hned po svatbě mu řeknu o mém nápadu.

,,Lásko, co jsi mi to chtěla říct?" zeptal se

,,Ale nic" řekla jsem a usmála se

Od požádání o ruku uplynulo 14 dní.

Pozítří se vdávám.

Vytoužený životKde žijí příběhy. Začni objevovat