Sobota 10.11. (9)

16 1 0
                                    

Thomas přivřel dveře a Richie z nějakého důvodu dostal strach. Paní v televizi zrovna nadšeně vyprávěla o novém mopu, se kterým vyčistíte zaručeně každičkou skvrnu.

„Mohla bys snížit tu televizi?" zavolal na mamku. Televize se okamžitě ztlumila. Richie se chtěl postavit, ale Thomas okamžitě máchnul rukou, jakože má zůstat sedět na zemi a sednul si naproti němu. Strčil do dveří, aby se úplně zavřely. 

„Ty se mě bojíš?" zeptal se. „Protože tak vypadáš. Doufám, že si uvědomuješ, že není opravdu čeho." 

„Není čeho? Koukni se sakra kolem sebe, Tome. Já..." „Thomasi!" zakřičel na něj bratr. „Jestli mi chcete s mámou říkat Tom, tak mě měla takhle pojmenovat." řekl, a posunul se dál od Richieho. Ten nedokázal pochopit, že zrovna řeší tohle. Nedokázal pochopit, proč se s ním nyní bavil, proč prostě neuměl přijmout, že Richie potřebuje být sám. 

„Nechápu, co se ti teď děje, kámo." zasmál se Thomas, který vypadal, že je úplně v pořádku, což rozčilovalo Richieho asi nejvíc. „Policie podezřívá otce toho divnýho kluka. Jsme v pohodě, chápeš to?" 

„Ten divnej kluk je můj nejlepší kámoš. Byl tu semnou, když ty ne!" odpověděl Richie hlasem, ve kterém byl dost zjevný vztek, který momentálně cítil. Thomas se na něj jen zvláštně usmál. „Nechápeš to. Nic nechápeš, jako vždycky, bráško." zašeptal a ten úsměv z tváře mu zcela zmizel. Postavil se a odešel. Richiemu cítil, jak se mu do očí znovu derou slzy a zrychluje dech. 

V obývacím pokoji znovu začala hrát televize.                                                               

Ahoj! Jsem velmi vděčná, že můj příběh někdo čte! Je to moc hezký pocit, obzvlášť protože je psaní mou zálibou. Takže moc děkuju! Jsem vždycky velmi ráda za hlasy nebo komentáře.

Konec Richieho WagneraKde žijí příběhy. Začni objevovat