Královská Hraničářka ;Nejsem jako vy;

Je mi čtrnáct

Další ráno, další nudný den.

   Vstala jsem z postele a podívala se na sebe v zrcadle, které zdobí skoro celou jednu zeď mé komnaty.
Viděla jsem opět jenom zrzavou vždy mě zajímalo, kde se ta zrzavá vzala malou holku v zelené noční košili.

   Usmála jsem s nad svými myšlenkami, ano, zelenou. Nebyla jsem ten typ princezny, která nosí růžové široké bálové šaty a výrazné oblečky či střevíce. Někdy ani nechci být princezna. Dost mi to ztěžuje život. Jakože ano, mám všeho dostatek, všichni jsou na mě milí a mám zajištěnou skvělou budoucnost.

Ale to je právě to.

   Já nechci žít tenhle život. Má sice spoustu výhod, ale já nechci vyrůstat na hradě a jednou být královnou. Chtěla bych být hraničářkou. Jenže kdykoliv to zmíním, pokaždé mi někdo odpoví něco ve smyslu: ''Co je to za nesmysly? Hraničáři jsou důležití, ale není to tvoje práce. Ty budeš jednou královna. Proč bys chtěla být hraničář?'' A dál se o tom nechtějí bavit. Otec mě chápe. Ten s hraničáři vyrůstal.

    Často mi vypráví příběhy ze svého dětství, kdy s Willem a Haltem nebo Gilanem jezdili na různé akce. Taky bych to chtěla zažít. Mít vlastního koníka a blízké přátele nebo ~to bych si hrozně přála~ učitele a jezdit na mise s bronzovým dubovým listem na prsou.
Do mých oblíbených příběhů patří ten, kdy papá s Willem a Gilanem jeli do Celtiky a zjistili, že tam pronikali Wargalové a jak poprvé viděl maminku.

  Nejlepší je ta část, kde máma s Willem zapalují most, který měl pomoct Morgarathovi dovést armádu přes rokli a zaútočit na naše vojsko.

   Odstoupila jsem od zrcadla, podívala se na svůj šatník a pokusila se vybrat, co si na sebe vezmu. Zvolila jsem si tmavě zelené šaty, které mi ladí k vlasům. Už jsem chtěla vyjít z komnaty a jít se najíst, když jsem si na něco vzpomněla. Dnes je mi čtrnáct! Udělala jsem pár oslavných skoků a pak jsem konečně vyrazila do jídelny.

***

    Maminka si povídá s tátou a já jen sedím a hrabu se ve svých vajíčkách se slaninou. Položím otázku, kterou pokládám vždy, když jím vajíčka.

    "Mami? Tati? Co bylo dřív, vejce nebo slepice?"
Táta se na mě otočí a usměje se: "Vzhledem k tomu, že se musela ta slepice nějak vylíhnout, tak vejce. Selský rozum," dodá.
Ale v tu chvíli ho přeruší máma. "Horáci, ale kde se vzalo to vejce? První musí být přece slepice."

   On jen udělá ksicht, podezírám ho, že ten má od Willa a řekne: "A ta slepice se podle tebe vzala kde? Slepice se prostě líhnou z vajec. To si myslíš, že se prostě tak najednou objevila?" Vypadalo to, že máma nemá co odpovědět, a já jsem jen těžko zadržovala smích. Plácla jsem si s tátou a rychle dojedla svoji snídani.

   Byla jsem připravená podat svůj požadavek. Uspořádaně jsem si sedla, narovnala záda a začala mluvit. "Takže, vzhledem k tomu, že mi je dnes už čtrnáct, chci začít vyjednávat o svojí budoucnosti." Viděla jsem, že chtějí něco namítat, tak jsem rychle pokračovala. "Ne, nemyslím na hradě. Jak víte, chtěla bych být hraničářka. Bavila jsem se o tom s Willem a ten souhlasí, že by mě příští rok vzal za svého učně, kdybyste to dovolili. Prý jsem dostatečně tichá, dobře myslím a jsem odvážná na to stát se hraničářem. Ano, a chtěla bych jet na celý příští týden na Redmont. Už jsem domluvená s Matthewem a Willem, že pro mě zítra přijedou, byla bych tam do pátku a v sobotu ráno by mě sem zase doprovodili.
Chci vám dát čas na přemýšlení. A jestli máte problém s následníkem, tak si pořiďte další dítě, mladí jste ještě dost.
Will byl moc rád, že tě zase uvidí, tati," dodala jsem a koukla jsem se na ně. Máma měla pootevřenou pusu a přemýšlivý výraz, zatímco táta se pyšně usmíval. Taky první promluvil: "Lio, za prvé, já Willa taky rád uvidím a s tím výletem nemám problém. Za druhé, s Willem souhlasím, taky si myslím, že by ti to šlo. A za třetí, máš znovu pravdu, že s následníkem by to taky nebyl problém, protože, Kass, já bych byl moc rád, kdyby si naše dcera mohla splnit sen. A uznej, že další miminko je super nápad, alespoň já bych další dítě rád."

    Povzbudivě se na mě usmál a oba dva jsme se podívali na mámu, co na to říká. Ta měla pořád polootevřenou pusu a moc slibně to nevypadalo. "Mami? Co na to říkáš?" Vypadala, jakoby se právě vrátila do reality a podívala se na mě. "Nevím, Lio, potřebuji čas. Na Redmont samozřejmě můžeš. Běž si sbalit, zlato."
Usmála se na mě a já se zvedla od stolu a oba dva obejmula. Táta mi pošeptal: "Když budeš trénovat, tak budeš ve vyjednávání brzo lepší než tvoje matka." Usmála jsem se a upalovala jsem do své komnaty sbalit si pár věcí. Doufám, že pojedu na Samsonovi, skamarádila jsem se s ním o trochu víc než s Cukem.

Tak se těším, až budu mít vlastního hraničářského koně.

Hojky lidi! Jsem tu a přináším první kapitolu mojí nové knihy.
Snad se vám bude líbit.

Jinak Samson je Hraničářský kůň Matthewa. Nevím jak to s nima udělám. Asi tak že Matthew je v učení u Halta, ale ta chatka se zvěšila a Halt s Paulinou bydlí v tom zvětšení. Takže Matt muže bydlet u nich. Tak zatím ahoj!! Tangerine se loučí a koulí se zpět k počítači. 🤗