O smíchu a zapomnění

Tohle byla Moll-saň. Molly, která ho vzrušovala. Bylo to celé něčím jiné. Když pak musel následující den na ústředí a Molly mu téměř násilím vnucovala misku polévky, vzal si ji s menším odporem, než bylo obvyklé. Ušklíbl se. Asi ji už vnímali jenom jako matku, kvočnu s přehnaným instinktem, která se stará i o cizí kuřata. Někdy tím byla otravná. I jemu lezla na nervy. Ale musel v ní vidět ženu. Musel to přejít.

Otočil list. Další byl prázdný a další a další taky. Odkašlal si, ale sucho v krku mu zůstávalo dál.

Tajemná a zneklidňující kategorie žen. Spíš by řekl, že do téhle kategorie opačného pohlaví spadal on sám. Spadl on sám. Jednou provždy, aniž by měl nejmenší zájem se odsud vyhrabat. Byl jako mravkolev, pěkně vzrostlé mandibuly, nožičkama hrabal a čekal, až se kořist chytí. Až sjede po horkém písku. Po smradlavém blátě. Přímo jemu do chřtánu.

Ležela pod těmi všemi předcházejícími. Možná zajímavá, ale rozhodně ne chlubeníhodná.

„Dobrý večer, Severusi." Rozhodně skutečnější.

„Nejdu nevhod? Myslela jsem, že jsme se domluvili-" Najednou zmlkla. Uviděla, co žmoulá v dlaních? Literatura, kterou se právě zaobíral, nebyla, pravda, pro ženy dvakrát vhodná. Sundal si brýle a položil je na stůl.

Rozmlžila se. Okolí zůstalo suché. Ostré. Kdyby chtěl, rozhodně by tu ležela. A možná i chlubeníhodná. Možná by se zařadila jako jeho číslo jedna na luxusní křídový papír. Ležela by navrchu. Schválně. Dala by se prezentovat. Tohle bylo součástí jeho biografie. Jako sport. Obvykle se lidé medailemi chlubí. Tohle třeba byly jeho medaile. V očích některých. Blábolí.

„Posaďte se."

Měla širší pánev. Měla drobná prsa. Svlékla si plášť už předtím a chloupky na předloktí se jí postavily. Najednou viděl ostře. Najednou cítil ostře. Ale neovládal se. Deset let po válce mu stačilo, aby zapomněl. Bezděčně, ale cítil každý nepatřičný zářez, si přejel prostředníkem po krku. Po jizvě na krku. Tou totiž vytekl. Vypustil se. Byla hrdlem lahve, zátka vystřelila, pěnivé šampaňské, na dně zůstalo pár kapek. Jak rád by jí je dal vypít.

„Dáte si něco k pití, Grangerová?"

„Weasleyová."

Neslyšel, neposlouchal. Cítil. Nestaral se, jak se tváří. Cítil její překvapení. Cítil, jak mu pulzuje krev. Spánky. Měl je zakryté mastnými vlasy. Čelo. Měl tam tolik vrásek, že se jakákoliv žíla ztratila. Zápěstí. Přetáhl si rukávy pláště. Břicho. Nadechl se. Podbřišek. Sedl si blíž ke stolu.

Třela si dlaně. Obličej se usmíval. Vysmíval. Utrápeně ušklíbal. Voněla skořicí. Na předloktí měla světlé jemné chlupy, které se statickou elektřinou chvěly jako listy osiky. Nechtěl to. Uměl přemýšlet. Nedokázal jiné věci.

„Myslela jsem, že tu jsem kvůli vaší nové knize, a vy místo toho..."

Plnil pohár z hutného broušeného skla, dolil až po okraj. Tekutina měla červenou barvu. Jakmile se natáhl a podával jí ruku s číší, zaleskla se smaragdově. Zelený stín ležel na podlaze a třásl se, jako by vzlykal, to ale jen jeho ruka vytvářela ten falešný život. Byl to diamant na ochozeném tmavém dřevě. Byla to hranice, která je dělila, když ji překročí, bude na druhé straně. Cítil to. Stopa, dvě, tři.

Natáhl ruku. Natáhl prsty. Cítil bolavé klouby. Zůstaly zkroucené. Vaření, páry, odřeniny, jizvy, mozoly. Kronika. Jeho biografie.

Měla obojí. Pamatoval si ji. Dotkl se jí a věděl, že se dotýká živé ženské kůže, že ji cítí. Měla odvahu, když se na něj podívala. Viděl ji. Hnědé oči zůstávaly na místě a neplavaly pryč. Polkl. Jako tenkrát. Dívala se jako Lily, byly to její čisté oči s tmavým kruhem kolem duhovky a namodralým bělmem. Z toho kruhu mohl vykročit. To by dokázal. Měla sílu tisíců voltů, statickou sílu elektřiny, jiskřila jí na kůži a s praskáním přeskakovala na jeho ukazovák. Cítil oteklé hrdlo a nedokázal se nadechnout, bylo plné krve. Měla rozpuštěné vlasy. Všiml si až teď. Ořezávaly jí obličej a jeden pramen končil v pravém koutku. Jenže byla pod ním. Byla jako strnulé panorama. Dosáhl by. Viděl ji kolikrát? Takhle? Měla dívčí hlavu a ženskou postavu a byla jednou i druhou, dokázala klečet i stát, mluvit, mluvit, mluvit. Mlčela. Nekousala si ret. Neměla ruce v bok. Stála se shrbenými rameny a udělala krok