Třetí Maximoff

15.Kapitola

"Superhrdinové. Nemám nic proti nim. Naopak, je to jak z pohádky. Superhrdinové co ale ten svět ničí." Řekl ministr Ross. To nemohlo znamenat nic dobrého. Wanda viděla, že jsem trochu ve stresu a chytla mě za ruku. Ross pak ukazoval záběry z jednotlivých bitek. Teprve tam byl New York. O tom nám vyprávěl Clint který tady není. Pak tam byla Sokovie. O tom už něco vím. Bylo vidět že Tonyho Sokovie dotkla nejvíc z nás všech. A pak Lagos. To mě Wanda držela trochu pevněji. "To stačí." Řekl Steve. Ross to pak vypnul. "Já mám pro to řešení. Sokovijská smlouva. Budeme vás mít pod dohledem. Kdykoliv vás budeme potřebovat tak vám dáme povel. Do té doby však nemůžete zasáhnout. Stačí jen podepsat. Pak bude všechno vyřešeno." Řekl Ross. "A když to nepodepíšeme?" Zeptal se Steve. "Pošlu vás do důchodu. Nechám vás se rozhodnout. Já půjdu." Řekl Ross. Zbalil si věci a odešel. Chvilku vládlo ticho. Každý o tom přemýšlel ve své hlavě já jsem měla jasno. "Nejsem pes." Řekl Steve. "A je to tady." Řekl Tony. "A co je tady? Tebe se to taky týká tak se k tomu vyjádři." Řekla Nat trochu naštvaně. "No dobře.... Přišla za mnou taková paní. Černoška. Měla syna. Měla.... byl zavražděn. A ti vrahové jsme my. Nechali jsme na něj spadnout panelák v Sokovii. Nemůžeme zachránit všechny ale i tak jsme vrahové. Za takové věci se chodí do vězení na dlouho. Můžeme být rádi že máme řešení. Takže já to podepíšu. Tohle je můj názor." Řekl Tony. "Já nejsem za tvůj názor. Nemůžeme zachránit všechny. Pietro nám přesně ukázal co to stojí. Stálo by nás to všech život. Ale za nás už by nikdo nebyl ve vězení. Udělali jsme co jsme mohli. Avengers nejsou psi. Nejsou to Avengers jestli máme poslouchat povely. Já to nepodepíšu." Řekl Steve. "Mám stejný názor jako Steve." Řekl Sam. "Já jsem za Tonyho." Řekl Rhodey. "Taky" Řekla Natasha. "A vy holky?" Zeptal se Tony. "Já mám můj vlastní názor. Byla jsem jen v Sokovii ale viděla jsem jak to probíhalo. Všechny tři bitky... kdyby jsme nebo jste nezasáhli tak je ještě víc škod a mrtvých. Pak by tady byl ministr za to že jsme je všechny nechali zemřít a proč jsme nepřišli pomoct. Za Sokovii si můžete sami. Ultrona jste si vytvořili sami a vzali jste hodně životů včetně jednoho z našich. Ale za zbytek nemůžeme. A Steve má pravdu Avengers nejsou psi. Ale stejně mi tohle všechno může být jedno protože o tom jestli to podepíšu nebo ne rozhodne Wanda. Však víte zůstanu po boku mé rodiny." Řekla jsem. "Já vůbec nevím. Já jsem z toho úplně mimo. Mě se teď na nic neptejte." Řekla Wanda. "Teď souhlasím s Alexou. Je pravda že kdyby jsme nezasáhli tak je to ještě horší." Řekl Sam. "Promiňte není to nic proti vám." Řekl Steve smutným hlasem a odešel s telefonem v ruce. "Kam jdeš?" Zeptala jsem se ho ale on už odešel.
"Běž za ním Alex" Řekla Nat. Já jsem Nat poslechla a šla za ním. Viděla jsem ho snad poprvé brečet. Bože chudák! V jeho očích bylo vidět jak byl zlomenej. "Steve?" Řekla jsem a on se na mě podíval. Nevydržela jsem to skočila mu do náruče. Hodně dlouho jsme se objímali. Jakože fakt dlouho. "Co se děje?" Zeptala jsem se ho po nějaké době. "Peggy umřela v noci." Řekl hrozně smutně. "Ta holka o které, si mi tolik vyprávěl?" Zeptala jsem se. "Ano." Odpověděl. Tak to ne.... jeho největší láska umřela. Ach jo! Vím jaké to je když ti někdo umře. Moc dobře! "Je mi to moc moc moc líto! Chceš abych něco udělala?" Zeptala jsem se. "Ne... zůstaň tady v bezpečí." Řekl Steve a pustil mě. "Musím jít." Řekl a následně odešel. Chudák....

Ahojky,
Tak po 3 měsících nová kapitola. Moc omlouvám. Zároveň moc děkuji za aktivitu i když jsem nic nepsala jste nej! Jestli se líbí tak vy víte co a uvidíme se brzy! Love you all!!💖❤💖