Until Dawn: Totemy minulosti

ČÁST 1, KAPITOLA 4 2/2: Den před odjezdem

Došli jsme k hřbitovu a já květiny položila na náhrobky.

Amelie Harley – úmrtí hned po porodu; vedle jejího náhrobku byl ten od mámy.

Ashley Harley – úmrtí během porodu.

Pak jsem přišla za Riley, který seděl vedle náhrobku mámy.

Jessica Riley – její tělo se nikdy nenašlo.

„Moc mě to mrzí, Riley," položím ruku na jeho rameno. Riley si stoupne, ale pořád kouká na ten hrob. „Pojď k nám," nabídnu mu. „Brácha stejně není teď doma a pak jede ještě do obchodu na ten zítřejší výlet," přátelsky se usměju.

„Když jinak nedáš," odejdeme ze hřbitovu a vyrazíme k nám domů. Povídali jsme si a pak jsem odemkla dveře.

„Ahoj, Amando," ozve se táta z kuchyně, ale pak dojde. „Jé, ahoj, Riley," pozdraví i naší návštěvu.

„Promiň, za to zdržení, ještě jsem byla za mámou a sestrou," řeknu.

„Nemusíš se za to omlouvat," mávne rukou táta.

„Jo, tati, Riley mi přišel pomoct s balením na ten zítřek, jak budeme ten celý víkend v klubovně, tak tam půjdeme zítra rovnou po škole," připomenu mu.

„A jo, jasně, jen běžte, jestli vás zdržuju," řekne táta a zas jde asi do kuchyně. Sezuju se a sundám kabát.

„A co mikina?" zeptá se Riley.

„Je mi ještě malinko chladno," odpovím a vyrazíme do mého pokoje v patře. Ze skříně vytáhnu větší batoh, Riley mezitím seděl na mé posteli. „Tenhle by mohl stačit, ne?"

„Jo, jasně ten je v pohodě." Stoupne si z postele a přijde za mě, když se hrabu v šuplíkách na trička.

„Proboha, Riley, neděs mě, dostanu ještě infarkt," řeknu pohotově, co se dotkne boků, otočím se k němu čelem.

„Musím ti něco říct," začne. „Já jsem asi do tebe zamilovaný," řekne upřímně, cítím tu jeho upřímnost v jeho hlase.

„Promiň," dotknu se rukou své hlavy. „Cože jsi to říkal?" zeptám se zmateně.

„Já tě miluju," chytí mi ruce svýma, koukáme jen tak na sebe, právě mi vyjádřil city, co mám dělat já?

„Já," začnu koktavě. „Riley jsi skvělý kluk, ale já prostě nevím, taky tě mám moc ráda, ale nevím jakým způsobem," snad ho má slova moc nebolela. Nevím jak se mám vyjádřit, nemám úplně zformované své city. Nic neříká, asi jsem mu ublížila. „Riley, promiň, jestli jsem ti nějak ublí-," zamlčí mě polibkem. Stála jsem jako opařená, tohle byla moje první pusa.

„Amy?" řekne mé jméno, protože jsem na něj tak civěla.

„Nemluv." Řeknu nejistě, potřebuju si všechno jen nějak rozmyslet. Začne mě se líbat, Riley mě přenese na postel a tam se přesune na líbání krku, tohle je tak zvláštní. Navíc začal přejíždět rukou po mým stehnu, prosím konec!

„Am, mám koupené ty-," otevře dveře Ash, záchrana. „Mám koupen ty věci," zopakuje, asi to, že jsem na posteli a nade mnou Riley není to, co by chtěl vidět.

„Kámo, já ti to vysvětlím," začne Riley na Ashe.

„Riley, já nic u toho necítila," řeknu upřímně na něj, Ash se zvláštně na mě podíval. „Ne, bráško, on mě jen líbal," ukážu na Rileyho.

„Tys líbal mou sestru?" Řekne naštvaně Ash a Riley sleze z mé postele. „ Zmiz!" vykřikne na něj a Riley odběhne. Vstanu z postele a obejmu Ashe.

„Bylo to hrozný," rozbrečím se. „On mě líbal a pak mi šahal na stehna." Ash mě pevně obejme a začne mě hladit po vlasech.

„Už je to dobrý, Am," řekne tiše. „Už je to dobrý."