Until Dawn: Totemy minulosti

ČÁST 1, KAPITOLA 1: Záhada začíná

„Amando!" volá otec z přízemí domu. Poslušně přispěchám k otci.

„An-ano?" zarazím se, když v obýváku seděli další lidí. Jsou to rodiče mých přátel. A jako já mají taktéž jen jednoho rodiče. „Dobrý den," pozdravím slušně návštěvu.

„Ahoj zlatíčko," pozdraví mamka od mého nejlepšího kamaráda Samantha Washington.

„Ty jsi ale vyrostla, dlouho jsme se neviděli," řekne Michael Munroe, nejlepší kamarád mého otce.

„Ano, byla to dlouhá doba, kdy jsme se naposled viděli, Am," přidá se k němu Matthew Taylor. Nevím, co mám na to říci, dlouho jsem je neviděla, ale stejně nevím, jak mám na ně reagovat. Většinou se scházím s přáteli venku nebo u mě, nikdy u nich.

„Co jsi potřeboval tati?" řeknu nervózně.

„Blíží se zimní prázdniny, tak nás napadlo, že bychom zase zajeli někam?" no jo, zimní prázdniny, jako každý rok co nejrychleji, pomalu na začátku prosince chtějí všichni s tátovi party někam odjet, nejlíp z Ameriky někam daleko. Minulý rok jsme slavili Vánoce na Maltě!

„Pokaždé někam jezdíme, tati, co si pamatuju, nikdy jsme na Vánoce nebyli tady doma!" rozhodím ruce. Chápu, mnoho dětí by chtělo každý rok jezdit, co nejdál to jde. „Co na to říkali kluci?" otočím se k rodičům mých přátel.

„Felix se moc těší," poznamená ihned Samantha, jeho matka.

„Tati! A co na to řekl Ash?" otočím se zpátky na tátu.

„Ten si pomalu už balí kufry," pousměje se táta.

„A není na to vyřizování náhodou už pozdě?" poznamenám.

„To vím, proto už to máme zamluvené od začátku letních prázdnin, tento rok budeme slavit Vánoce v Austrálii," řekne nadšeně táta. Když to dořekne, ucítím všechny pohledy v místnosti na mě. „Ale tenhle rok poletí bohužel až pomalu v zimních prázdninách."

„Ach tragédie, svět se zboří, protože bude prvního prosince a já budu sedět ve školní lavici," řeknu naštvaně a vylezu po schodek až do svého pokoje.

„Chrisi, neber si to tak," uslyším z obýváku Matta.

Je konec listopadu a venku už je sněhu jak nevím co. Převlékla jsem se do teplého oblečení a slezla zas dolů.

„Jdu se ven provětrat," oznámím, z botníku si vytáhnu vysoké kozačky a z věšáku šálu. Poslední roky se mi zdají tak strašně divní. Od mala defakto na celý prosinec jsem s přáteli od táti a s jejich syny. Co kdybych se s kluky teď tak dobře nebavila? Co je napadlo společné prosincové výlety? Stalo se snad něco, co bych měla vědět?

Když procházím městem, v kapse mi zabzučí telefon. Vytáhnu jej a vidím zprávu od Felixe v naší messenger skupině.

FELIX: Parto, nudím se, nechcete někdo vyrazit ven?

LANDON: Kámo, nemůžu, hlídám malou sestřenku.

RILEY: Ses zbláznil? Ven? Vždyť je tam pod nulou. Navíc hraju, možná jindy.

AMANDA: Hej, zrovna jsem venku. Můžeme se sejít, jsem hned u obchodu s botami na tvé ulici.

FELIX: Ok, budu tam za 5 minut.

Pousmála jsem se a telefon vrátila zpátky do kapsy kabátu. Když tak čekám, prohlížím si novinový stánek u obchůdku. Zaujmou mě noviny. Zvednu je, hned na titulní stránce velký nápis: Blackwood pines. A pod tím nadpisem fotka nějaké chaty a před ní stáli lidé. Počkat, to je můj otec? A paní Washington? A i Mike a Matt? Slečně u stánku zaplatím noviny a posadím se na lavičku. Noviny zastrčím do kabátu, vevnitř má velkou tajnou kapsu, kterou jsem tam sama udělala, abych si měla kde schovávat peněženku, takže složené noviny se tam v pohodě vešli.

„Am," řekne nadšeně Felix. Stoupnu si z lavičky.

„Ahoj, Felixi," obejmu ho, hm nádherně voní! „Co si myslíš o tom výletě, který naši rodiče naplánovali?" optám se ho, když se od něj odtáhnu.

„Docela se těším," pousměje se.

„Potřebuju ti něco hodně důležitého ukázat," pošeptám mu. „Půjdeme do klubovny?" optám se, klubovnu vlastní mamka od Felixe.

„Ale Am," vidím jak Felix červená, na co ten kluk proboha myslí?

„Felixi, na co myslíš? Jsi rudý jak rajče," plácnu se pobaveně do čela. Vytáhnu mobil z kapsy a otevřu naší skupinu.

AMANDA: LIDI AKUTNÍ SETKÁNÍ V KLUBOVNĚ ZA 10 MINUT!

RILEY: Děláš si prdel Amy? Zrovna jsem zapl hru!

LANDON: Okej, hodím sestřenku domů, budu tam.

„Tak pojďme Felixi," rozejdu se směrem k klubovně.