NASE BUDOUCNOST 🤍

11.cast

T:c-co?
J:nemluv.
Začal mi hladit boky a pomalu vyslekat, tohle jeho chování me překvapilo, proč to udělal? ale nestezuju si, ikdyz další krize, kterou řešíme sexem...
...

Z pohledu Janka
Celou noc jsem nemohl usnout, přemýšlel jsem, co mám následně udělat, mám odejít, mám se s ni rozejít nebo snad zůstat?co mám sakra dělat?...tohle byly moje myšlenky po celou noc, dokud tedy se na telefonu neukazalo přesně 3:00, čas na to se konečně rozhodnout...ja se dal nechci trápit, mám sice nádhernou dceru a o to hezčí snoubenku, ale nevydrzim cely muj život zit ve vztahu, kde se stále hádáme nebo spolu spime... potrebuju čas, čas na rozmyšlenou...potrebuju hlavně si od všech odpočinout, od cele civilizace...proste, odejdu...
....
Bylo 9:00, když mě probudily zvuky jdoucí z koupelny.
T: lásko, už jsi vzhůru?🥰
J: jo..
Odpověděl jsem nezaujatě
T: to je dobře, na stole máš lívance. ♥️ Ještě musim zajít do obchodu, abych ti stihla udělat oběd, nejdeš do práce, když je sobota, že?
Zavrtěl jsem hlavou. Původně jsem ji chtěl o mym odchodu říct, ale takhle to bude lepší.
T: super, udělám ti svíčkovou a rajskou polívku ♥️
Usmála se a dala mi pusu na hlavu

Z pohledu Týny:
Vím, že nemůžu ignorovat to, co se stalo.. Jen chci to promluvení si co nejvíc oddálit, chci strávit jeden den jako ta „dokonalá rodinka", kterou si Julinka zaslouží.. Pro Julču mam zajet právě na tu dvanáctou hodinu, tak musim pohnout, abych vše stihla připravit.. Rozloučila jsem se s Jankem, kterej byl nějakej bez nálady.. Nedivím se. Mrzí mě to, hrozně moc. Pospíchala jsem do obchodu pro ingredience na oba dva ty chody, snad nám.. Nebo spíš Jankovi, ten si to zaslouží víc, alespoň trochu zpříjemním den..
...
Vrátila jsem se z obchodu
T: lásko?
Zvolala jsem, ale nic se neozývalo. Divný.. Došla jsem teda do ložnice, kde jsem na, již ustlaný, posteli, spatřila vzkaz.
„potřebuju čas.. Nebo rozchod, nevim. Nezvládám to. Nemáme budoucnost. Přijdu za týden. Julince řekni, že jsem odjel na pracovní cestu a že jí miluju. Nenechám tě na ní samotnou, nejsem hajzl, neboj.. Miluju Tě, ale zároveň momentálně.. Tak moc nenávidím.

Janek."
Prudce jsem hodila s vázou, která byla nejblíž, jakmile jsem dočetla ten dopis. Střepy se roztříštěly po podlaze a já z plných plic zařvala.
T:ku*vaaaaa!
Schoulela jsem se do klubicka, začala se trast a nepravidelně dýchat, slzy tekly jako vodopady, já jsem taková krava! Kvůli me blbosti, kvůli tomu že jsem se ozrala jako nejakej vůl, jsem přišla o lásku svého života, o jediného chlapa, kterého jsem schopná milovat! Proč?! Řekněte mi doprdele proč?! Ja nevim, co dál...moje srdce se rozleteko na milion kousicku, ty vzpomínky co teď proudí mojí hlavou, jak jsme se milovali, tak zatraceně moc, jeho úžasná žádost o ruku, narozeni naši dcerky, dovolená, všechny ty krasne okamžiky jsou....pryc! a jenom kvůli mně...
Nemá smysl si utirat slzy, stejnak jich bude ještě hodně, jenom jsem chtěla vstanout, ale moje nohy to nezvladly, roztrepaly se a já spadla totálně ve třepu na zem, jak se tohle mohlo doprdele stát.!?!?!