The Hunger Games: Finnick

15

V noci mě probouzí neskutečné horko. Rozlepím oči a mám pocit, že se upeču, jako ti papoušci. Zvenku je vidět jen oranžová spoušť. Hoří. A hodně. Jsme v háji. 

,,Amiro!" zakřičím. Jen mlaskne a otočí se na druhý bok. Přísáahám Bohu, že jí tu nechám! 

Začnu s ní třást a křičet na ní. 

,,Co je? A proč je tu takové vedro?" promne si oči a v klídku se posadí. Pak vytřeští oči a zakřičí: ,,Ježíšmarja!" a vyskočí ze spacáku. Normálně bych se asi smál, jak panikaří, ale bohužel tentokrát musím skákat taky. 

Každý z nás vezme něco ze zbraní a zásob a plazíme se nahoru. Je příšerné horko a všude jen žár a hořící stromy. Přistane přede mnou hořící větev, jen tak tak a spadla by na mě. Popadnu Amiru za volnou ruku a kličkujeme lesem. Je to jako bludiště. Kamkoliv zatočím, tam padá větev. 

Za sebou uslyším výkřik. Samozřejmě je to Amira. Má roztrhlé kalhoty a na úhel spálenou kůži. Dokonce je cítit spálené maso. Není bezpečné tu zůstávat. 

,,Nech mě tu a uteč!" zakřičí s pláčem. Obličej má upatlaný od sazí. Já asi na tom nebudu o nic líp. 

Naložím jí všechny zbraně do náruče a sám jí odnesu. Není to tak, že by byla těžká, spíš mě její váha v mém náručí hodně zpomaluje. 

Konečně ten ohenň začíná řídnout. Je mi ale příšerné horko. Odložím Amiru na zem a sám si umyju obličej v tůňce. Není tu žádná jeskyně, jen vysoké stromy se zvláštníma... ehm větvema. Nemám tucha, jak jinak to nazvat. Stromy s dva metry širokýma větvema. Zase nějaká zrůdnost Kapitolu. 

Amira ztěžka oddechuje a má zavřené oči. 

,,Tak co? Jak ti je?" už nemám sílu jí aslespoň pohladit po tváři. Radši bych takhle hladil Annie. Annie, která je doma. Ve čtvrtém kraji. Tak daleko ode mě. 

,,Hrozně mě bolí ta noha." zaskučí a zase zavře oči. Odhrnu látku kalht a podívám se na ránu, kterou má na stehně. Je červená, plná puchýřů a spáleného masa. Och bože, fakt jsem právě zahlédl kost? Ble. 

Dojdu ke svému trochu spáleného batohu a najdu tu mast, kterou jsem dostal od sponzorů, když jsem byl s profíkama. Namažu jí s ní ránu a uložím pod strom. 

Po dlouhých útrapách vylezu na strom s našimi věcmi. Už pomalu svítá. Měl bych jí odnést sem nahoru, ať jí někdo nezabije. 

Slezu dolů a řeknu jí, ať mě obejme nohama okolo pasu a můžeme vylézt nahoru. Drží se mě jako klíště a já mám dojem, že brzy spadnu dolů i s ní. Konečně jsem nahoře. I s Amirou. Opřu jí o kmen a nachystám spacáky. Jsem pěkně unavený a tady jsme v bezpečí. Ty "větve" jsou tak široké a dlouhé, že nemáme šanci, aby nám něco náhodou dolů spadlo. Nebo my sami. 

Pomůžu Amiře do spacáku a sám do něj zalezu. Sice už svítá, ale i tak i hned usnu. Jsem příšerně unavený. 

Když se vzbudím, je nejspíš už dopoledne. Slunce na nám zářivě svítí do našeho nového domova. Amira ještě spí, tak dojdu k batohům a vyndám si jedno jablko a dva kokosy. Sním jablko a trojzubcem si rozpůlím kokos. Docela se divím, že ho nevyliju. Vypiju obě dvě poloviny a pak nachystám snídani pro Amiru. 

Rozpůlím kokos a nachystám jí jablko. Pak si sednu a sleduju jí. Vypadá tak nevinně. A mezitím, co ona je do mě zamilovaná já si s ní hraju. Využívám jí k tomu abych vyhrál. Začínám se podobat Kapitolanům. 

Tak po hodině se vzbudí Amira. Nevím, jestli to byla hodina, v aréně hodiny bohužel nejsou, ale trvalo to dlouho. 

,,Jak ti je?" zeptám se jí a upřu na ní svůj pohled. 

Nervózně se usměje a pak řekne: ,,Je to mnohem lepší, už mě to nebolí." 

Přikývnu a vezmu její snídani v podobě kokosu, kokosového mléka a jablka. Podám jí jednu polovinu kokosu a dám jí pusu do vlasů. Kéž bych viděl Annie... 

Celá Amiřina snídaně probíhá v tichu. Pak se jí zeptám, jestli by mu neukázala tu nohu. Přikývne a nastaví mi nohu. 

V  ráně už nemá spálené maso a má tam pouze strupy, důkaz, že se rána hojí. 

,,Dobře, zůstaň tady, podívám se, kde jsme. U jezera totiž už nejsme. A dole pod náma je tůňka. Mám dojem, že se nás snaží nahnat ke zbývajícím splátcům, aby byl rychlejší konec. A nebo ten oheň sloužil k tomu, aby se nás zbavili. Ale to bylo moc jednoduché, spíš se nás snaží vehnat mezi ostatní splátce." sdělím Amiře nahlas svou myšlenku. 

,,Myslím, že se nás snaží vehnat mezi zbývající splátce. Ale sám tam nepůjdeš. Co když na tebe vyletí ta od tebe z kraje? Nebo ten ode mě?" 

,,To není dobrý nápad. Jakej je vůbec ten od tebe z kraje?" 

,,Upřímně? Je to hrozný blbec. Namachrovaný frajírek, ale je silnej. Pokud s tebou nepůjdu, můžeš mít problémy. Nech mě jít taky, no tak. Už mě to nebolí. A když na ty idioty budeme dva, bude menší šance, že nás zabijou." 

,,No dobře." povzdechnu si a jdu ke zbraním. Vezmu si trojzubec a nějaké nože. Všimnu si, že si Amira bere sekyru a několik nožů. Pomůžeme si navzájem a za chvíli jsme dole. 

Rozhlédnu se okolo. Těhle stromů je tu snad nekonečno, jak jsme se sem dostali? A ta aréna musí být na pěkně velké ploše, když tu je tolik místa. Aréna je každý rok na jiném místě. Nechápu, kde to pořád berou. A ke všemu takové rozlohy.

S Amirou vedle sebe zamíříme někam před sebe. Hlavní je, abychom se neztratili. Všechno máme na tom stromě., S Amirou si celkem dobře povídáme. Je to super holka, škoda, že jsme se poznali díky Hrám. Ale zase na druhou stranu, kdyby jich nebylo, nepoznal bych jí. Ale měl bych Annie. Pro Annie bych obětoval cokoliv.

Někde křupne větev. Zastavím se a postavím se do bojové pozice. Amira se zasměje a zeptá se: ,,Co je?"

,,Křupla větev. Asi tu nejsme sami."

,,Och."

Oba stojíme v bojové pozici a rozhlížíme se okolo. Pak mi okolo hlavy prosviští šíp.

,,Finnicku!" zakřičí Amira.

Otočim se a spatřím ji - úplně ztrhanou Camillii. Vlasy má špinavé, obličej plný škrábanců. V rukou drží luk s nataženou tětivou a šípem. Vypadá upřímně hrozně.

,,Jste s nima spolčený." zavrčí.

,,Cože? S kým? Nejsme spolčený s nikým." promluví Amira.

,,Nelži!" vykřikne Camillie. ,,Vím to! Nevím jak, ale jste spolčený s mutama!"

,,Ono jde se spolčit s mutama? Wow, to jsou mi věci. Pověz mi, jak se to dělá? Ať mám zkušenosti."

,,Lháři!" zakřičí a vystřelí šíp. Kdybych neuhnul, neměl bych už oko. Skočím na Camillii a ta s dutým přistáním spadne na zem. Hned na to se ozve dělo. Rozsekla si lebku o kámen, na který dopadla. Zabil jsem svou krajanku. Cítím se hrozně.

Ahoj, tak tu mám nový díl. Pokusím se do dalšího týdne dopsat novou část. Užijte si tuhletu a napište mi, jak se vám líbila. Moc si vážím vašich ohlasů! xoxo. ♥♡❤