5. ročník

14K 761 19
                                    

Seděla jsem na své postely doma v Londýně. Vedle mě byl skoro zbalený kufr. V ruce jsem držela fotku, na které jsem byla já a Cedric. Byla z plesu. Z nejlepšího dne mého života. Babička se samozdřejmě hned dozvěděla, co se stalo. Říkala, že bych klidně mohla zůstat doma, ale bylo by to ještě horší.

Potřebuju své kamarády. "Jahůdko, už bychom měli jít, aby ti neujel vlak!" zavolala na mě bybička.

"Už jdu!" zakřičela jsem nazpět a utřela si slzu, která mi tekla po tváři. Dala jsem fotku do kufru a zavřela ho. Potom jsem se zvedla, upravila jsem si svoje obyčejné triko a vzala kufr do ruky. Vydala jsem se dolů, kde už čekala babička.

"Jsi si jistá, že to zvládneš?" zeptala se.

"Ano jsem" přikývla jsem a zapla svoje kozačky. Odnesla jsm kufry do babiččiného starého auta a nesadle. Babička přišla hned za mnou a rojel se na nádraží.

Seděla jsem ve vlaku a čekala, až mě najdou Hermiona, Ron a Harry. Nečekala jsem na ně venku, protože se na mě všichni koukali. Byla jsem ta holka, které umřel kluk, kterého podle Harryho zabil Voldemort. Nikdo mu nevěřil, ale já ano.

Věděla jsem, že Cedrica někdo zabil. A Harry to rozhodně nebyl. Dívala jsem se z okna. Vlak se pomalu rozjížděl a oni tu ještě nebyli. Třeba se na mě vykašlali. Přitáhla jsem si nohy k tělu a položila si na ně hlavu. Hlavu jsem měla otočenou na druhou stranu, takže jsem neviděla, že někdo přichází.

Jen jsem to slyšela. Slyšela jsem jak se dveře kupé otevřeli a někdo vešel dovnitř. Následně si někdo sedl vedle mě a přitáhl si mě do objetí. To jsem se rozlykala ještě víc a schovala si hlavu do Harryho trika.

Seděla jsem na tribuně a sledovala zápas ve famfrpálu. Hrál Nebelvír proti Zmijozelu. Harryho proti Dracovi. Bylo to nerozhodně a rozhodovalo chycení zlatonky. Měla bych pokřikoval na Harryho, že to zvládne, ale necítila jsem se na to.

Byla jsem tu už dlouho, ale pořád se na mě všichni koukali. Vyhábala jsem se všemu, co by mi mohlo připomenout Cedrica. Ale stačilo, když jsem viděla prázdné místo u Mrzimorského stolu a rozbrečela jsem se.

Nespravilo mi náladu ani to, že si ze mě dělal Draco ještě větší srandu. Dělal vše, aby mi ničil život. Proto jsem byla radši pořád na koleji nebo v knihovně. Neměla jsem žádné nepovinné předměty. I ten Famfrpál mi připomínal Cedrica.

"Jsi v pohodě?" ozval se vedle mě Ron.

"Co?" koukla jsem se na něho nechápavě.

"Díváš se bez hnutí pořád na to jedno místo už asi 10 minut" řekl. Ani jsem si to neuvědomila.

"Jo jsem" řekla jsem a prohrábla jsem si vlasy. "Jen je toho na pořád hodně víš" usmála jsem se.

Bad boy (ff Harry Potter)Onde as histórias ganham vida. Descobre agora