Nejsme sami (Fred Weasley, George Weasley)

Černá a bílá

Ve vzduchu bylo ještě cítit doznívající léto když Taylorovy mířili k jedné odlehlé slepé uličce aby se odtamtud přemístily do Příčné ulice. Přes školní rok se do vedlejšího domu (který byl již dlouho na prodej) nastěhovali nový sousedé a jejich babičce už nepřišlo bezpečné se přemisťovat ze zahrady, přes Děravý kotel totiž chodila velmi nerada.

Cestu k cíli jim však překazily dvě vysmáté magorky. Jejich kamarádky Sindey a Chloe nebo jak se jim také přezdívalo - "černobílé poděsy" - protože kam přišly tam nezůstal kámen na kameni a také protože Sindey měla vlasy obarvené na černo a Chloe byla pro změnu přírodní blondýna. Sestry je měly moc rády, zažily spolu spoustu zážitků. Třeba když hrály "divadlo" před školou, Chloe byla houba a ve své roce třímala Annin červený deštník s bílými puntíky jako vršek houby, Anne byla velice vydatná půda a pro estetiku měla přes sebe hozený černý svetr. Pytlák který šel na houby byla Sindey a Jess to celé popisovala jako vypravěč. Všichni na ně zírali jak na největší idioty, jen jim připadalo že je to ta nejgeniálnější věc na světě a děsně se tomu smáli.

"Anne! Jessico!" Rozběhli za nimi jejich kamarádky.

"Děsy!" křikla překvapeně Anne s Jessicou zkráceninou jejich přezdívky a rozběhli se jim naproti. Místo toho, aby se jako normální lidé zastavili a pozdravili se běželi dál a ve chvíli co do sebe narazili se všichni čtyři skutáleli na zem.

"Tak dlouho jsme se neviděli!" radovala se Sindey a válela sudy po zemi.

"Viděli jsme se včera, kdy jsme se vrátili domů v půl dvanácté," rozchechtala se Anne a všechny ostatní ji napodobily.

"Ale já za to nemůžu," obhajovala se nesmysluplně Chloe a všechny tři na ní pohlédli.

"Chtěla jsi vrátit malou větvičku přesně na stejné místo odkud jsi ji odlomila když jsme na něj lezli. Jasně že za to můžeš!" rozmáchla rukama Jessica.

"Nemluvě o tom, že jsi při tom odlomila asi padesát dalších větví které jsme pak museli pokládat zase zpět," dodala Jessica.

"Ale nevypadáte unaveně," poznamenala Sindey při pohledu na rozzářená dvojčata.

"To my nikdy nejsme," odpověděli nastejno Anne s Jess.

"A co to jak jste nám vyprávěli, že vás dva kluci vzali běhat a vy jste pak nemohli dva dny chodit?" zavzpomínala Chloe na celodenní vyprávění jejích kamarádek.

"Jak že se to jmenovali?" snažila se pátrat v paměti a vtipně si u toho tloukla do hlavy.

"Cedric Diggory a Thomas Abbott," odpověděla smutně Anne. Jí i její sestře moc chyběli, a i když to byli jen dva měsíce, jim to připadalo jako věčnost. Taky jim chyběl Terry a jeho věčné narážky na kohokoliv, kdo prošel okolo.

"A které z vás se líbí který?" ušklíbla se Sidney při pohledu na smutné pohledy obou dívek. Anne s Jessicou ihned přestali vzpomínat a vykulili na svou kamarádku oči. Ve stejnou chvíli se pak rozesmáli, že je museli slyšet i o dva bloky dál.

"Ani jeden ani jedné," řekla Anne, když se trochu uklidnila.

"Jsou to naši nejlepší přátelé," vysvětlila Jessica s úsměvem.

"A my jsme jako co?" založila si uraženě ruce ne hrudi Chloe.

"Největší idioti pod sluncem," řekla Anne a po dlouhé chvíli ležení nebo sezení na zemi se začali všichni zvedat.

"Kam jste měli namířeno?" optala se Sindey, když všichni stáli a vzhledem, už nevypadali jinak, než kolemjdoucí.

"Ale jen pro nějaký věci do školy, znáte to," mávla nad tím rukou Jessica, ale uvnitř ji zabolelo, že jim nesmí říct úplnou pravdu. Snad to jednou bude možné.

"A nemůžeme jít s vámi?" rozzářila se Chloe, kterou strašně zajímalo v čem je jejich škola tak unikátní.

"Ehh-to nejde," zazmatkovala Anne.

"Proč ne?" podivila se Sindey a sjela obě dívky pochybovačným pohledem.

"Vlastně jsme už je koupili a teď jsme šli domů," zalhala Jessica a byla přesvědčena, že tato lež je pro dnešek poslední. 

"Ale váš dům je opačnou stranou ne?" pochybovala o kamarádčiných slovech Sidney.

"Jo ještě jsme si šli dát něco k jídlu do cukrárny," napadlo Anne, protože jedna cukrárna byla přesně směrem kterým šli.

"Tak my jdeme s vámi," rozhodla Chloe a už se chtěla vypravit na cestu.

"Počkat. Kde je babička?" rozhlížela se všude po okolí Jessica, ale nikde ji neviděla.

"Asi šla domů," pozvedla ramena Ann a už svou sestru táhla společně s ostatními směrem k cukrárně.

Nemyslete si, že to s tou houbou, vydatnou hlínou a pytlákem je z našeho reálného života. To bychom přeci nikdy neudělali...(ANO PŘESNĚ TOHLE JSME UDĚLALI. A ukazovali jsme to naší třídní jako největší idioti na škole a taky jsme se u toho řehtali jako nějaký koně... Ale je to fajn vzpomínka. Mimochodem vzniklo to jen tím že jsem své kamarádce ukradla svetr a ona mě deštník a pak jsme se začali honit a chtěli to získat zpět. Nakonec jsem řekla že jsem hlína a ona že je houba no a pak jsme z toho vytvořil ještě s dvěma kamarádkami co nás celou dobu pozorovali divadýlko. A ano jestli se ptáte jestli tohle děláme často tak ANO)