𝐌𝐲 𝐥𝐢𝐭𝐭𝐥𝐞 𝐛𝐨𝐲𝐟𝐫𝐢𝐞𝐧𝐝- 𝐘𝐨𝐨𝐧𝐦𝐢𝐧

2

Pov. Yoongi

Myslím že jsem se jim představil dostatečně. Jméno...věk...To by jim mělo stačit. 

Pohledem jsem skenoval třídu. Nic moc teda. Skoro všichni tady měli bedary nebo brýle či byly tlustý, to je ale výběr.

Ale počkat...co to mě oči nevidí! Úplně vzadu v lavici sedí dva kluci, jeden kterej se hodí na modela a druhej který svým vzhledem připomíná Mochi. Tak myslím že to tady nějak přežiju. Hlavně s tím co vypadá jak Mochi. 

„ Tak žáci, i když to vypadá že nejsem od vás zrovna starší pořád jsem váš učitel takže nějakou úctu" pronesl jsem přísně. 

Všichni zakývali na souhlas. Fajn Kolik máme času? ještě 40 minut. Co tady s nima mám jako dělat?!

„Fajn takže se mi všichni představte, stejně si nezapamatuju vaše jména ale je to slušnost nebo co" zamumlal jsem a šel si sednout za katedru. 

Otevřel jsem si notobook a najel si na docházku. 

„ Takže pan Ling?" zeptal jsem se nezaujatě. 

„ Zde" přihlásil se nějaký kluk v přední lavici.

Takhle to šlo postupně s celou třídou. Začínám být unavený, a to jsme teprve na deseti minutách.

„Pan Jeon?" 

„ Tady" zamával otráveně. To je ten kluk jak zařval Herueka. Fajn tak to by bylo. 

„ Park?" zavolal jsem. 

Nic se neozývalo tak jsem zvednul hlavu od počítače a rozhlídl se po třídě. Nečekaně. Úplně v poslední lavici si někdo spal. No nebude spát když já nespím!

Zvedl jsem se a rychlím krokem k němu došel. 

To už zareagoval Jeon a začal do něj drbat loktem. Nepříjemně se ošil  a začal si něco mumlat pro sebe. Tak a dost! 

„ Pane parku!" 

 Nic. Fajn. Vzal jsem učebnici matiky a praštil ho s ní o hlavu. Hned vyletěl a chtěl začít nadávat ale když si všiml že to jsem já hned mu sklaplo. Tomuhle se říká respekt. 

„Omlouvám se" zamumlal a začal si třít poraněné místo na hlavě. 

„ Dávejte prosím pozor" odkráčel jsem si to zpátky za katedru, kde jsem se znovu podíval do seznamu přítomních.

„Takže pan Park?" optal jsem se, znovu nahlas. 

„To mě nevidí nebo co?" zamumlal si potichu. 

„Prosím?!" okřikl jsem ho, možná moc nahlas, protože dívka co seděla plně vepředu sebou škubla a zmateně se porozhlédla po třídě. 

„ Říkal jsem zde!" skoro  zakřičel jak se to snažil zachránit.

Zvoní. Konečně. Rychle jsem se zbalil a vypadnul ze třídy. Jim seru na nějaký pozdravy. Potřebuju spánek. Ale ještě mám několik hodin. A jednu dokonce i s nimi. Bezva. Život je tak spravedlivý....

Díky bohu že tu učí i Taehyung se kterým si můžu dát o přestávce cigaro na školním dvoře. 

Zdravím jak se líbila kapitola? 

Sleepy stonesss