DOTEKY - sbírka poezie

Samota

Nikdy jsem tomu nerozumněla,
stejně jako lidem,
přála jsem si, abych se změnila,
mezi lidmi, byla s klidem.

Samota v tichu,
neustálá touha,
ve společnosti lidí
chvíle dlouhá.

Tolik lidí
na jednom místě,
doufám,
že je zde neuvidím příště.

Ulačovaná v davu,
je plný lidí, kteří stávky provádí,
stáhnou mě ke dnu,
jako voda, která mě povalí.

Tvořím vlastní světy,
s lidmi vedu zápas,
mezi lidmi píšu věty,
neříkám je nahlas.

Potřebuju být sama,
čerpat klid a sílu,
nikoliv oblíbená či známá,
mezi lidmi hledat slávu.

V přítomnosti lidí,
pohledy mě vraždí,
vždycky na mě něco vidí,
schovávám se v koutě za zdí.

Mezi lidmi
cítím bezmoc,
pochopte mě,
nechci pomoct.

O každé půlnoci,
přemýšlím o této bezmoci,
která je tu se mnou stále,
společnost lidí uvítá mě.

Vždy když venku prší,
vezmu tužku, která píše.
nikdo mě tu neruší,
na římse, píšu, zase.

Kapky deště na mě padají,
stékají mi po tváři,
myšlenky na papíru propíjí.
a já se dál utápím v měsíční záři.