(vzhled vašeho charakteru si vymyslete sami)
Den začíná jako obvykle. Probouzím se na své loži v mém prostorném tmavém pokoji.
"Jsou prázdniny!😃" Řekla jsem si pro sebe s nadšením a vyskočila z postele s tím, že zavolám Niki, aby se mnou šla ven.
Šla jsem do koupelny a udělala si higienu, pak si v kuchyni udělala lívance a javorovým sirupem. Prostě každodenní ranní rutina.
Zpátky nahoru do pokoje, rovnou pro můj mobilní telefoník. Vytočila jsem číslo své nejky a domluvila se s ní přesně za hodinu v parku pod velkým smrkem.
Moje cesta z mého velkého luxusního domu, odříznutého od města, byla celkem dlouhá.
"Takže popadnu kolo a vyrážím hned teď." Řekla si pro sebe.
V domu bydlí jen ona. Její rodiče zahynuli už před lety. Byli zavražděni. Teda alespoň si to myslela. Řekla jí to policie, když se však chtěla zeptat co přesně se jim stalo, nechtěli o tom mluvit ani slůvkem.
Y/n jen zaslechla jméno, nejspíš vraha. "Freddy..."
To bylo to jméno. Když na to pomyslela, většina by řekla že se rozpláče, ale ona ne. Nikdo ji neviděl brečet už hodně, hodně dlouho.
Lidé v jejím okolí, co ji lehce znali, si říkali že buď nepláče před lidmi, nebo je bezcitná. Jako ten záhadný vrah, řádící v tomhle městě.
Vraťme se tedy o týden zpět,
do dne, kdy Y/n poprvé slyšela
o onom záhadném zabijákovi,
o jehož jméně se jen spekuluje.
V ten den, šla sama z laborky, ve které pracuje na svém projektu, ale to je vedlejší. Vlastně procházela kolem vzdálených sousedů a zpozorovala, jak se o něčem baví.
Strnula. Chtěla se zapojit do konverzace a v tom to zaslechla. Zabili pana a paní Dovánkovi a jejich syna. Znala je dobře, někdy si s jejich synem povídala ve škole.
"To snad ne!" Zakřičela
Zbytek dne přemýšlela, kdo to mohl bejt, jak jinak. Byla chytrá a rozhodla se že to zjistí.
A Legenda praví, že to dodnes to nesjistila. XD
Zpět do přítomnosti.
Přišla k velkému smrku a tam už čekala Niki. Měla dlouhé, rovné, blonďaté vlasy s hnědými konečky, modré oči a make-up v modrém odstínu. Na sobě rudé tričko a krátkým rukávem a kostkovanou modrou sukni. Bylo příjemné teplé počasí, tak jsme si řekli že by bylo nejlepší zajít na zmrzlinu.😋
Den jsme si s přehledem užili, a jelikož bylo 6 hodin večer a začalo se stmívat.
Niki se bala tmy a proto si z ní dělali prdel, měli ji za sraba, jenže já ji chápu.
Já osobně se nebojím tmy, mám ji i ráda, ale to co číhá v ní, to už může být i nebezpečné. Navíc... lidé se přirozeně bojí neznámých věcí, no ne?
Šla domů a já se chvíli procházkově courala po městě. Tu jsem ho viděla. Jenže to jsem ještě netušila, kdo to je.
Chlapec, zdál se na první pohled tak na 19, možná? "Vypadá jako obyčejný kluk, takže dobrý" Řekla jsem si.
"Ale, Počkat! Ten hoch, on... On má vyřízlej úsměv od ucha k uchu! Doslova!" Začala jsem potichu vyšilovat...
"Dobře jen klídek... Musím se uklidnit... Třeba to je jen Make-up, kostým, maska... Fuuuuu, klid..." Povídala jsme si sama pro sebe, abych se ještě nezbláznila. V duchu jsem jej začala zkoumat.
Černé, jako když ohořelé vlasy, spálená bledá kůže, široký úsměv, bílá mikina.. o-od krve? ... černé kalhoty a boty. To je divný, někoho mi připomíná... To je fuk! Co-co-co... Co to je!? On má nůž, ten týpek má zasranej kuchyňskej nůž!!!
Přísahám, že jsem měla husí kůži, mráz mi přeběhl po zádech, ale nepanikařila jsem, ne jako ve filmech. Sice jsem stála, ale neztrnula, nepřestala dýchat, ne. Dělala jsem že ho nevidím a šla svižným tempem v před, směr my home. Do huby si dala žvýkačku na zklidnění a opatrně se ohlédla. Šel za mnou..
"Jak jinak" cvaklo mi.
Tasil nůž že své tunelové kapsy a zrychlil. Jak jsem řekla, jáá nebyla ustrašená holka co ječí, pobýhá na místě, zmatkuje a klepe se jak ratlík ve sněhu.
"Chceš se rvát? Budeme se rvát."
Řekla jsem hlasitým, nepříjemným a naštvaným tónem k němu, otočila se vykopla mu jeho zbraň z ruky a shodila ho na zem.
Chtěl se zvednout, ale já byla rychlejší, já. Přišlápla jsem mu ruku a hrudník a zadívala se mu do xichtu. Nejen že měl rozřízlou hubu, měl černé olemovaná víčka a vytřeštěné oči, div mu nevypadly z důlků. Ale měl víčka.
V tu chvíli... My došlo kdo to je! Popadla jsem ho za límec, do druhé ruky nůž co měl u sebe a přimáčkla ho ke zdi! Nečekal to, byl zvyklí na bezbranou, vyděšenou, prchající kořist. Ale... Když ma člověk vojenský, policejní a bojový výcvik, je i tenhle vprdeli.
"Znám tě!" Zařvala jsem na něj.
"Ještě aby ne..." Odsekl puberťátským, šíleným hlasem a šibalsky se usmál, hmatající po čepeli.
"Hledáš tohle? Hajzle Creepypastovej!"
"Takhle se mnou nemluv děvko! Prskal mi do obličeje.
"Hele kámo, určitě si potkal hromadu fanynek, co ti naběhly do náruče, jakožto nebohá kořist. Ale já nejsem debil. Cekla jsem. Avšak by nebylo na škodu, kdybychom byli opět přátelé." Dodala jsem.
"😆Opět?🤨" Ptal se zmateně.
"Ano, jako dřív, hluboce mne mrzí, že si mě nepamatuješ.😔" Odvětila jsme smutně.
"Tak moment, nech mě se na tebe podívat, nic ti neudělám. Zatim." Řekl přesvědčivě ale vážně, a já ho pustila.
Díval se na mě jako na idiota a pak najednou ztnul.
"Y-Y-Y/n!?😳😨"
"Ano, Jeffrey?"
"Y-Y/n!!" Zakřičel a objal mě, jako dřív, jako obyčejný, rozumný kluk.
Dřív, před řádkou let, na základce, jsme byli s Jeffem a i jeho bráchou velmi dobří přátelé. Jen se divím, že si mě patuje, a že mě místo instant killu objal. Je to přece jen blázen, ne? A jak to vše o něm vím, i když jsem ho leta neviděla? Proslavil se svými činy a životním příběhem po celém internetovém světě. Jen... Tam nezmínili mě, jako jejich nejlepší kamarádku, pro jistotu.🙄😔
"Chci ti někoho představit, pojď." Upomenul a táhnul mě do hustého lesa za městem.
"A mimochodem, můj bratr...."
--------------------------------------------------------------
Jsem to ale svině, utnout to v tom nejlepším co?😆 Po dlouhém čtení Creepypast a fanficcí na Wattpedu jsem se rozhodla
(po dlouhém přemýšlení, diskuzích a hádkách s mým já👌🏻) že napíšu vlastní, ale malinko odlišnou.
mám na vás pár otázek...
Na koho z MCU
(Marvel Comic Universe) nebo z hororů a Creepypast máte crush, s kým by jste se chtěli potkat a přátelit, a hlavně jak se má jmenovat naše T/J OC v tomhle story? Pište pište. Pokud se vám líbí tenhle lehký příběh, ať o tom vím. 😉
Tohle byla první, a však celkem... No... Dost dlouhá kapitola, ale nebojte, to se nebude stávat tak často. Konec konců, musela jsme vás nějak uvéct do děje.
Tak kritizujte ať vím co zlepšit a spravit a čau jindy.💋
ČTEŠ
Jedna Z Nich... (Offenderman X Y/n)
Adventure(Tak prosím. Tenhle příběh je starý, spousta chyb, příběh má mouchy a celkově je to kus nepovedené práce. Když vám to vadí nečte. Mně samotné se to nelíbí a ani mi to už nepřijde vtipné či nějakým způsobem zábavné. Tohle je jediný upravený text, zby...
