Princezna Noci

Korunovace

*v paláci*
Seděl jsem s matkou u stolu, já se nacpával vařeným humrem a dalšími dobroty, ale matka, ač měla před sebou tolik jídla, kterého by stačilo na nakrmení celé jedné ušmudlané rolnické rodiny, se jen v talíři pohrabovala vidličkou. Od otcovy smrti toho moc nesnědla, její komorná říká, že v noci moc nespí a jen truchlí. Já se snažím tvářit alespoň trochu zarmouceně, i když mám z otcovy smrti radost. Už dlouho toužím po trůnu a konečně je můj. Matka se na mě nehezky podívala ,,Jak se můžeš furt tak nacpávat. Tvůj otec, můj milovaný muž, zemřel a tobě je to jedno?". Zvedl jsem oči od toho lahodného humra a podíval se na matku ,, Otec je po smrti, je to sice smutné, ale nemůžu sedět a truchlit matko. Zítra je korunovace a já se musím připravovat na vládnutí...a ty by ses taky měla dát trochu dohromady, jseš chodící troska. To chceš jít na mou korunovaci takhle zničená?". Matka vstala a rudá vzteky povídá ,, Takhle se mnou, Williame, mluvit nebudeš, králem ještě nejsi a vždycky, ale vždycky budu já, ta co tě vychovala, stát nad tebou. Dokud tady budu tak si tě pohlídám" nachvíli se odmlčela a pak už klidnějším hlasem řekla: ,, Vždyť je ti teprve devatenáct a chováš se stále jako dítě." pak odsunula židli, otočila se a se služebnou za zády odešla. Oddechl jsem si.
Když jsem se dojedl, nechal jsem si zavolat válečné poradce. Ve válečném kabinetu bylo sposta map a figurek. Absolutně jsem se v tom nemohl vyznat... Ač se mi to rada snažila vysvětlit, byl to pro mě cizí jazyk. Pak schůze začala ,, Svolal jsem vás, abychom vymysleli další postup. Nějaké nápady?". Nervózně jsem si mnul ruce. Rada si neco šuškala. Přes všechn ten šepot jsem rozuměl jen něco málo nic neví, je to úplný hňup a nebo také s takovou brzy padneme. Nebylo to moc povzbuzující, ale snažil jsem se dělat že to neslyším. Když ten zvuk, připomínající včelí roj, utichl ozval se starší muž ,, Měli bychom proti nim vytáhnout a nebo udržovat hranici, princi?" ,, Budeme prozatím udržovat hranice. Nějaké námitky nebo připomínky?". V tom se ozvala mladá zrzka ,, Jste si jistý tím co děláte? Nechcete radši rozhodování ohledně armády a války nechat na nás? Jste nezkušený, mladý a ani neumíte číst mapy. Jak chcete vést tuto zemi?" ,, Vy taky nevypadáte moc zkušeně, ma-" ,,Studovala jsem pět let válečnou strategii, vím o čem mluvím...zatímco vy jste chodil na večírky, užíval si lovy a jen tak se poflakoval, já studovala a četla ve starých kronikách strategie.". Ostatní se na ni podívali, pak se ze své židle zvedl další muž a praví: ,,Frederika má pravdu, na jižní hranici mizí morálka, vojáci utíkaji pryč. Každým dnem je jich tam méně a méně. Nepřátel však přibývá... Pokud proti nim nevytáhneme, brzy nastane naše zkáza.". Poté se rada zvedla a odešla.

Ráno mě vzbudila komorná, která do místnosti pustila ostré sluneční světlo. I když nerad, jsem vstal a dovlekl se ke koupelně, tam už na mne čekala vana plná teplé vody. Služební mě svlékli a já si sedl do vany. Tam mě vydrhli, poté vysušili a navoněli levandulovým olejíčkem. Když jsem se vrátil do ložnice, na posteli na mě čekal oblek, ušitý pro tuto příležitost. Bílá košile, sako barvy noční oblohy a kalhoty taktéž. Oblékl jsem se s pomocí dvou služebných a odešel na snídani. Matka se dala jakžtakž dohromady a měla na sobě šaty bílé jako perly. Když jsme pak v poledne vešli do katedrály, vše už bylo připtavené. Došli jsme až k oltáři a tan se zastavili před zlatým trůnem. Královna se postavila vedle trůnu a já se posadil. Za mnou se objevil Tresus, nejvýše postavený člen královské rady. Pak spustil ,,Williame Trevore Prýský, přísaháš že budeš chránit toto království, že když bude třeba tak pro něj i padneš. Že se budeš dbát na blaho lidu a statat se i o ty nejchudší?" ,, Přísahám, dokud budu živ tak budu tyto úlohy plnit.". Pak mi na hlavu posadil těžkou korunu, obešel trůn a postavil se přede mne. Páže mu podalo malou misku s borovicovým olejem. Pak mne na čelo nakreslil znak krále, opět obešel trůn, ale tentokrát se postavil za matku a zvolal ,,Ať žije král William Trevor I.!"