Milovala jsem jeho ruce. Když se jeho rozpálená pokožka a chladné prstýnky dotýkaly mé tváře, když jeho dlouhé, štíhlé prsty namotávaly pramínky mých vlasů. Byla jsem si jistá že jeho ruce jsou dílem boha, babička totiž říkávala, že každý má něco, c...
Právě teď stojím na vlakovém nádraží s mým obrovským kufrem a stejně velkou cestovní taškou a úspěšně ignoruju partu pokřikujících kluků za mnou. Vtipný je, že nemám ani nic vyzývavého, černé tílko a černé skinny přece nejsou žádný vzrůšo ne? Můj vlak konečně přijíždí a já s menší námahou nastupuju do posledního vagónu, naštěstí najdu volné kupé úplně vzadu. Zhroutím se na sedadlo k okýnku a vyndám si sluchátka. Nechávám Shawna Mendese aby mě přivedl na jiné myšlenky.
Za pár minut přijde starší průvodčí a cvakne mi lístek do Londýna. Těším se, strašně moc. Po tahanicích se soudem které trvaly skoro 6 let, můžu konečně bydlet u mamky. Doposud jsem k ní mohla jezdit jen na prázdniny a narozeniny protože soud nepovolil střídavou péči. Když se rodiče rozváděly, táta mamku obral skoro o všechny peníze a soud mě přidělil do péče tátovi který o mě stejně nikdy nejevil zájem, zato u mamky jsem si jistá že mě miluje jako správná matka, volali jsme si každý týden aby jsme zůstali aspoň trochu ve spojení. Za ty roky mamka dřela jako kůň aby splatila dluhy a našetřila na lepší bydlení, což se konečně podařilo a soud mě po zdlouhavém řízení předal do péče mamky.
Z Herefordu do Londýna je to celkem dlouhá cesta takže zavřu oči ale ještě si pro jistotu nastavím budíka.
...
Budík mě vzbudí o dvě hodiny později a já se prohnu v zádech abych narovnala bolavé obratle. Slyším naproti sobě uchechtnutí a leknutím se bouchnu do ruky. „Au, sakra." Zasyčím a vzhlédnu na protější sedadlo. „Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Vypadáš jako rozespalý kuře." Ušklíbne se modrooký blonďák naproti mě. Vzpamatuju se z počátečního šoku a prohrábnu si rukama vlasy. „Jsem Niall mimochodem, spala jsi a všude okolo bylo plno lidí tak jsem se sem nacpal." Řekl omluvně a podal mi ruku kterou jsem přijala. „Kim, těší mě." Řekla jsem krátkou odpověď protože jsem byla pořád rozespalá.
„Kam máš namířeno Kim?" Zajímal se Niall i když předpokládám že si to dávno přečetl na mém lístku který leží na stolečku mezi námi. „Londýn, ty?" Zeptala jsem se ze slušnosti, nikdy jsem neměla kamarády, vídala jsem se s pár lidmi ale to bylo spíš z nudy, takže je pochopitelné že jsem dost asociální a společnou konverzaci neovládám zrovna nejlíp. „Máme stejnou cestu." Uculil se ten blonďák s přízvukem a já jen němě přikývla. Cesta byla ještě dlouhá a my už moc nemluvili. Při výstupu z vlaku mi Niall pomohl se zavazadly a pak jsme se rozloučili. Došla jsem k podchodu kde už čekala mamka.
Moje mamka je vážně kočka, tmavé, lesklé vlasy, zářivé modré oči, postava jak modelka a výstavní úsměv. I přesto že se na ní podepsaly roky stresu a dřiny, jí to pořád neskutečně sluší. Usmívaly jsme se na sebe jako šílenci přes celé nádraží dokud jsme k sobě nedošli. Já upustila tašku na zem a vrhla se jí kolem krku. Poznala jsem, že má na krajíčku a tak jsem ji jen pevně držela. „Jak se máš zlatíčko?" Pohladila mě po tváři a celou si mě prohlédla. „Tak pojď, taxík tu bude každou chvíli, doma si vybalíš a můžeš si začít zařizovat pokoj, nechám to na tobě. A zítra si vyrazíme na nákupy a doženeme oslavu tvých sedmnáctin." Čapla mojí tašku, z druhé strany moji ruku a hnala se mnou pryč z nádraží.
...
Dojeli jsme na místo, do celkem klidné a hezké čtvrti, dál od centra města, vystoupili jsme z taxíku a já uviděla malý domek se zahradou.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Wow, to je vážně tvoje?" Zeptala jsem se užasle a mamka se pyšně smála. Ještě před půl rokem byla v malinkém bytě a přežívala z minima aby jsme mohli mít tohle. Táta jí nikdy na nic nepřispíval, protože mě neměla v péči, naopak ona musela platit alimenty tátovi, s tím je teď ale konec. Vstoupili jsme do předsíně kde byl botník, věšák a zrcadlo. Interiér byl světlý a všechno k sobě ladilo. „Tak zlato, tady je kuchyň spojená s obývákem, tady je koupelna a tady moje ložnice." Mamka mě provázela po domě a já nestíhala žasnout.
Vystoupily jsme po schodech a já si nemohla nevšimnout svých fotek z dětství všude na zdech. „Tady je tvoje koupelna, a tady tohle je tvůj pokoj. Máš tady i balkón." Otevřela poslední dveře a tam na mě vykoukl zatím prázdný pokoj. „Je to krásný." Vydechla jsem. „Můžeš si vybalit jo? Já jdu udělat večeři a pak kouknem na film." Energeticky odcupitala pryč a já se svalila na velkou postel s tmavě fialovým povlečením. Na tohle jsem čekala tak dlouho. Začala jsem si vybalovat oblečení a rovnat ho na ramínka do šatny. Vzala jsem si jen oblečení které opravdu nosím a zbytek jsem dala na starost tátovi ať to třeba vyhodí.
Na stůl jsem dala rámeček se svojí zesnulou kočkou Amy a na poličku vyrovnala svoje oblíbené knížky. Otevřela jsem dveře na balkon a opřela se o zábradlí. Je tu vážně hezky. Někdy v týdnu si koupím nějaké dekorace za peníze co mi dal s sebou táta. Mám v plánu si najít brigádu abych nebyla úplně závislá na mamce. Je na tom teď sice finančně dobře, víc než dobře ale měla bych špatný pocit kdybych ji prosila o kapesné. Sešla jsem dolů protože bylo už půl šesté a zjistila jsem že mamka zrovna dodělala tortilly s kuřecím masem. Sedli jsme si na pohodlnou malou pohovku a zapnuli si doktora House.
Mám trochu obavy ohledně školy, střední už mám za sebou protože jsem splnila všechny kredity ale přemýšlím o vysoké, můžu se přihlásit až za rok ale všechno je to tak drahé, musela bych dostat stipendium což je vážně nepravděpodobné, mohla bych ji dělat dálkově ale to se mi nezdá plnohodnotné. Budu to muset probrat s mamkou. Vyhnala jsem z hlavy všechny obavy a konečně si užívala společnost mojí nejmilejší osoby.
