To, co nás svedlo dohromady || Hinny ✓

že by vyznání?

Sedím ve společence a snažím se soustředit se na knihu, ale moc mi to nejde. Pořád musím myslet na hodinu věštění, takhle nezní její obvyklé předpovídání smrti.

Z myšlení mě vytrhl Harry, který právě přišel. "Ahoj Ginny, jak se m-" nedokončil větu a zadíval se na mé předloktí, které bylo celé od zaschlé krve, teda moje bílá košile byla od krve.

"Co se ti stalo" zeptal se udiveně a zároveň starostlivě. Já se v něm nevyznám.

"Nic, co by, je to starý" mávla jsem nad tím rukou a dál si četla. On se však nedá jen tak snadno odbýt, to jste si asi všimli.

Kleknul si ke mě a začal mi rolovat zakrvácený rukáv od košile. "Au co děláš?" Vykřikla jsem podrážděně. "Pak že to nic není" odvětil.

Chvíli jen naštvaně zíral na moje předloktí, jakoby tam bylo znamení zla. Pro jistotu jsem se podívala, že tam není a dál civěla na něj.

Proč má dneska každý tranz. Harry se zvednul a podal mi ruku. S jeho pomocí jsem se zvedla. To už mě však táhnul někam ze společenské místnosti. Prošli jsme obrazem a mířili dolů po schodech.

"Kam to jdeme" zeptala jsem se podrážděně. "Uvidíš" a dál pokračoval v cestě. Došli jsme až k soše, kde Harry řekl heslo a my vystoupali po točitých schodech nahoru.

"Dobrý večer, neradi rušíme, ale potřebujeme pomoc" odvětil a už mě táhnul do ředitelny. "S čím vám mohu pomoci Harry, slečno Weasleyová, dobrý večer" pozdravil mě. "Dobrý večer"

Harry mu ukázal moje předloktí jako kdyby to bylo něco strašně zajímavého, chvíli se o tom bavili a my pak odešli.

Během cesty zpátky na kolej jsem se zastavila. Harry ke mě okamžitě přišel "Ginn, co se děje?"

"Když se to stalo tobě, odmítal si to řešit a teď, když se to stalo mě si udělal tohle? To nemyslíš vážně Harry" odvětila jsem.

On si pouze povzdechl "udělal jsem to protože mi na tobě záleží, víc než na komkoliv jiném Ginny"

Málem se mi zastavilo srdce. Omyl zastavilo se. Civěla jsem na něj minimálně hodinu a on se jen nervózně usmíval, protože mu došlo, co právě řekl.

"Ehm, taky mi na tobě záleží Harry" vysoukala jsem ze sebe nakonec. To je TRAPNÝ!

Oba jsme se jen přihloupě usmívali a dívali si navzájem do očí.

Z ničeho nic se tam objevil MŮJ BRATR S MIOU! To si s nima ještě vyřídím.

Ron nás oba sjel podezíravým pohledem, pak Harryho a Miu chytil kolem ramen a rozešel se s nimi směrem ke koleji.

Já tam zůstala stát. Sama. Jako vždycky.

Po chvíli jsme se vypařila. Zašla jsem si pro koště a proletěla se nad jezerem. Když jsem byla tak v polovině, začalo se příšerně ochlazovat. Zahlédla jsem plášť mozkomorů a i hned letěla do hradu.

Profesorka McGonagallová mě, ale poslala do postele, že prý toho je na mě moc.

Neochotně jsem se vydala na kolej, prošla kolem mého bratra, nelepší kamarádky a kluka, kterého miluju, ale nikdy mu to neřeknu, vlastně jsem mu to už řekla, ale to je jedno. Zaplula jsem rovnou do postele a civěla do stropu.

...

Ahojky,
Tohle je trochu nic moc kapitola, ale je pro příběh dost důležitá!

Snad se Vám líbí. Mě osobně se moc nelíbí, kdyby nebyla potřebná, nedávala bych ji sem.

Byla bych ráda, kdyby jste mi do komentářů napsali, jak chcete, aby byla tahle kniha dlouhá <3

Bella <3