Skleněný trůn (knižní série)

Královna stínů

Aelin se opět ocitne v Adarlanu. A hned na začátku stihne zdevastovat Krypty. Chaol ji nazval neodpustitelnými slovy a v tu chvíli jsem ho opravdu neměla ráda. Jak mohl něco takového říct? Dívce, která si za svůj krátký život vytrpěla tolik... a on ji miloval. To nechápu. Lysandru jsem za začátku neměla ráda, zvlášť když dělala to co dělala a s Aelin je dělila jejich temná minulost. Přesto ses stala nepostradatelnou součástí jejího příběhu. 

Co se týče Aediona... Mrzelo mě, že valg v Dorianovi odhalil, že umírá a poslal k němu léčitele. Chápu ho, chápu to že chtěl zemřít sám a ne být popraven veřejně. To co Aelin udělala, aby ho zachránila... Jednoduše mi to vzalo dech. A že se kvůli tomu musela spolčit s tím parchantem (Arobynnem)... Vážně jsem si myslela, že Doriana zabije, když je přistihl při útěku ze zámku. Ale Nesryn jí to překazila, byla jsme za to naštvaná, protože jsem s Aelin souhlasila. Chtěla poskytnout Dorianovi úlevu a zabít ho, ale Chaol to nechápal... 

Ronila jsem slzy, když se Aelin a Aedion setkali. Bylo to prostě dojemné. Po tolika letech, kdy si myslel, že je mrtvá ho přišla zachránit. Naprosto mě dostalo, když Jeřáb přijel za ní. U toho mi také skáplo pár slz. Jeřábovo a Aedionovo špičkování jsou k nezaplacení. A Aelin je docela trefně pojmenovala: vílí parchanti. Bohužel s Jeřábem přišel i nezvaný host, kterého vyslala Meave-Lorcan. Za mě nejoblíbenější scény: Aelin ve zlaté noční košilce. Dokonale dokázala Jeřába dostat na lopatky pouhým oblečením. A druhá je jak Aelin poštvala na Lorcana psy Sudby a při tom mu málem ufikla chloubu. A potom ji ještě nazvala, cituji: ,,Aspoň jsem  měla na jazyku velký omyl,'' odvětila se zlovolným úšklebkem. ,,A to jsem měla na jazyku ,nepatrný'.'' Tohle mě opravdu dostalo. Nikdy mě Aelinina drzost a arogance vážně nepřestane udivovat. 

Co si budeme, Aelinina přezdívka je vážně výstižná: Oheň dštící královská mrcha.

Lysandra pak odhalila své schopnosti, že je měnič. Páni, kdo by to do ní řekl. Aelin ve svých dračích šatech vypadala prostě božsky. Opravdu z ní čišela moc a autorita. Ale to Arobynna neodradilo od toho, aby jí navlékl falešný prsten s valgem, i když o tom nevěděl. Na místě bych ho za to roztrhala na kousky. Aspoň že měla Lysandra tu čest se mu pomstít za to co udělal jí a Aelin a zabila ho. A to jak dokázala pozměnit jeho závěť, aby všechno získala ona a ještě dokázala prodat vrahům tvrz zpátky za astronomickou cenu... To se opravdu vytáhla. Nenacházela jsem slov pro to co vykonala. 

Ale teď z druhého konce příběhu. Elide byla chráněnkou Manon. Nejdřív jsem tomu nemohla uvěřit, ale opravdu to tak bylo. Ale to co Erawan v těle vévody napáchal na těch Žlutohnátkách... Obracel se mi z toho žaludek. Když pak na sebe narazili Manon s Aelin a Asterin poranila Jeřába. Tahle část mi dokázala vytlačit myšlenky z hlavy. 

Brečela jsem také u toho jak Asterin vyprávěla o ztrátě své dcery. To co jí udělala Mononina babička... Je neodpustitelné. Svůj dluh Aelin Manon splatila tím, že jí pověděla že Dorian žije uvnitř valga. Tím si mě získala nadobro. Kaltain vypálila Morath a Elide se dostala na svobodu, dál od svého zpropadeného strýce. To vše mi v duši vypálilo hlubokou jizvu. 

A konečně jsem se dostala na konec. Vím že hodně věcí přeskakuji, ale to by nebylo ono, kdybych všechno vyzvonila tady. Aelin zbortila zvonici. Už jsem si myslela, že Jeřáb s Aedionem nepřežijí, ale opak se stal pravdou. Tohle mi tak neskutečně pocuchalo nervy... Lorcan, ten parchant neutekl, ale pomohl jim porazit psy Sudby, když si mysleli že je zabil. A pak Lysandra v podobě přízračného levharta... To už na mě bylo moc.  

Dostalo mě to, že valga uvnitř sebe měl i král Adarlanu. Ve skutečnosti ty hrozná zvěrstva nenapáchal on... Chápu proč to dělal ty hrozné věci, jen se snažil zabránit tomu aby Erawan nedostal do rukou víly a léčitele a přesto.... Ani mi nebylo moc líto, když ho Dorian zabil. 

Tahle kniha mě zanechala rozpolcenou a prázdnou. Opět přišel ten strašný pocit, kdy dočtete knihu. Vzpamatovávala jsem se z toho hodně dlouho. A možná taky ještě budu. Kéž by se knihy daly číst poprvé ještě jednou. Ale to není možné, stejně tak jako není možné nezamilovat si sérii Skleněný trůn.