Daniel Moon

1.Kapitola

Pátek. Pro mnohé z nás poslední pracovní nebo školní den a radost z nadcházejícího volného víkendu, pro někoho úplně normální a bezvýznamný den jako každý jiný.

Odpočinek, užívání si s rodinou, přáteli nebo výprava na výlet, do kina, na zábavu či grilování na zahradě. Záleží na každém, jak a k čemu víkend využije.

Ale ten dnešní pátek, 4. července, je výjimečný. Výjimečný pro Daniela. Teenagera, který vyrůstá v prostředí dětského domova v Trenton ve státě New Jersey, kde také dnes oslaví své sedmnácté narozeniny společně se svými tetami, strýci a spolubydlícími.

Kdyby bylo na něm a existovaly by čáry a kouzla, ze všeho nejvíc by si přál mít skutečné teplo domova. Rodinu, která by ho přijala se vším všudy. I s jeho nedostatky. Nemluvě o tom, že je introvert a trpí nízkým sebevědomím. To, co ho ale trápí ze všeho nejvíc jsou noční můry, ze kterých se budí skoro každou noc celý propocený a vyděšený.

*

,,N-neee! Já nechci... Ne! Mami, tati!" hází hlavou zběsile do strany a máchá kolem sebe rukama.

,,Danny! Danny! No tak, Danieli! Vzbuď se!" třese s Danielovým tělem jeho spolubydlící Luke a málem koupí jednu ránu, které se nakonec úspěšně a s úlevou vyhne.

Daniel sebou trhne do sedu a vyděšeně otevře oči. Zpocený a udýchaný pohlédne na Luka a poté na hodiny. Je pozdě a zase ten skoro samý čas. Půl třetí ráno.

,,Kámo, ty jsi mě ale zase vyděsil... Tentokrát jsem měl fakticky málem po frňáku" vypadne z Luka a oba jeho poznámka nahlas rozesměje.

Netrvá to dlouho a do pokoje vlítne jejich teta Angela. Žena středního věku, s blond dlouhou vlnitou hřívou, která září ve světle, co se line z chodby do potemnělého pokoje obou vysmátých chlapců.

,,Co se to tu děje, kluci? Už je dávno po večerce, jestli se nepletu" pohlédne na své hodinky na zápěstí, dá ruce v bok a zakroutí hlavou.

,,Ale teto Angelo, Danny měl zas..." snaží se Luke obhájit situaci, když ho teta Angela přeruší.

,,Luku, ihned zpátky do postele" přikáže Lukovi s napřáhnutou rukou směrem k jeho posteli.

Luke si pro sebe něco zabrblá, zakroutí hlavou a zapluje zpátky do své postele, kde se přikryje až po bradu. Nenápadně se snaží pozorovat, co se bude dít.

,,Danieli... Ach, zase jsi celý zpocený" povzdychne si teta Angela, když si sedne na okraj Danielovo postele a otře mu svým čistým sněhově bílým kapesníkem orosené čelo potem.

,,Ano teto Angelo?" pohlédne na tetu nevinnýma modrýma očima, ve kterých by se ztratila snad každá mladá dívka.

,,Co jsem ti říkala, že nemáš?" dožaduje se od něj odpovědi, ale Daniel je stále celý roztřesený z toho, co se mu ještě před malou chvílí zdálo, než aby dokázal nějak reagovat na tetinu otázku.

,,Danieli? Víš, že se nemusíš bát říct mi pravdu. Já vím, že..." zasekne se Angela, když se konečně z Daniela začnou sypat slova.

,,Že nechodím na terapie a že lhát se nemá. Teto Angelo, ale já... Já tam ale..." zadrhává se Daniel, protože se sám bojí toho, co by mu na to teta řekla.

Teta Angela není zlá. Ve skutečnosti je úplné ztělesnění anděla. I to jméno je pro ni jako ušité. Má milý a přátelský úsměv, který vás dokáže pohladit na duši a také umí ty nejlepší palačinky na světě, po kterých se děti v domově vždy můžou utlouct. Je zkrátka jen spravedlivá a nemá ráda, když se nedodržuje to, co by se dodržovat mělo. Pak totiž následují tresty.