Někdo zaklepal na dveře. Kdo to může být? Rychle jsem si setřela slzy, umyla řasenku uklidila žiletku, popadla mikinu a dala se do pucu. Klepání na dolní hlavní vchod se ozvalo zase.
,,Už jdu!" Zakřičela jsem. Sešla jsem dolu a otevřela dveře. Stál tam on, Sebastian. ,, Ty jsi brečela?" Pohlédl mi do očí. ,, Ne" Odpověděla jsem ,,Co tu děláš?" ,,Chtěl jsem vědět jestli si v pohodě?" Chytl mě za ruku na místě kde jsem měla čerstvou jizvu. Zabolelo to a zaštípalo. Semkli se mi rty nic víc jsem však nedala znát. Poznal to. Povytáhl mikinu a koukl na čerstvou jizvu u které, byly ještě kapky krve. ,,Čerstvá" zamumlal. ,, Od kdy tě tak zajímám?" Vytrhla jsem se mu z jeho sevření. ,, Ty takhle pozdě nemáš ještě rodiče doma?" Měl ustaraný výraz. Otevřela jsem pusu, ale hned jí zavřela. Přejel mi po ruce. ,,Já nejsem jediný problém co?" Opět se mi hluboce podíval do očí. Přišla mu zpráva vytáhl telefon z kapsi. Zahleděl do mobilu na textovku. ,,Už budu muset jít" Pohlédl opět na mě a odešel.
YOU ARE READING
bolest, strach / short story
Teen Fiction,, Seber te jí ten sešit" Zařval Sebastian, vůdce té party. naše cesty budou spojeny je to zvláštní a krátký příběh. Zvláštní tak jako já. jinak se omlouvám za dramatické chyby a hrubky co se tam můžou a určitě vyskytují, ale jak furt řikám nejsem ž...
