The last one

Here we go agin

„Dany, běž do sprchy a pak ti něco ukážu jo?" nařídí mi Makula.

Já jí poslechnu a jdu. Odpoledne mi Makula pomáhá zlepšit můj psychický stav. A musím říct, že úspěšně. Přesvědčila mě že tenhle stav je normální. Dokonce mi pustila nějaké závody, kde se závodnicím stalo to samé.

Strávily na stavu klidně i dvě minuty a nemohly se hnout. Přesně jako já dneska.

Naštěstí zítra je volný den a já mám čas se dát dohromady.

Odpoledne společně hrajeme PlayStation. Pořídila jsem hru My little riding Champion a protože tam jsou koně, Makula je ve svém živlu.

V pět máme domluvenou poradu s trenéry. Zamknu pokoj a jdeme do společenské místnosti.

Řešíme hlavně to, kdo a jak pojede štafety. Kluci tam je to poměrně jasné, Kuba, Víťa, Bimbo, Karlos. Ale u nás je to horší. Jasná je Jess na prvním úseku a Makula na finiš. Řešíme jestli Eliška pojede druhá nebo třetí. Nakonec se trenéři rozhodnou dát mně na druhý úsek a Elišku na třetí.

V půl šesté nás propouští a my se chystáme odejít.

„Dany, počkej, ještě si chci promluvit," zavolá na mě Jirka.

Vrátím se zpátky a posadím se naproti němu.

„Dany... Můžu se zeptat proč nemáš radost? Byla jsi pátá?!" začne.

„Já mám radost, jen jsem třeba doufala že bych si mohla udržet trikot..."

„Dany? Vždyť je ti 22. Ty jsi si loňskou sezonou dala strašně vysoký cíle a teď prostě chceš medaile. Ale já tě zklamu. Medaile nebudou jestli to budeš brát takhle. Do tebe jsem vždycky vkládal největší naděje, protože jsi to nedělala jako práci, ale jako koníček. Ty jsi byla vždycky tahoun juniorek. Vždycky tě všechno bavilo, těšila jsi se na tréninky, dělala jsi spoustu věcí navíc a snažila jsi se. Závody pro tebe byly odměna a teď to bereš jako samozřejmost. Je ti 22 let a už máš dvě zlatý, dvě bronzový ze svěťáku a nespočet medailí z IBU Capů. Jsi obrovská naděje českýho biatlonu a jednou dokážeš velký věci. Ale musíš se vrátit o krok zpátky a uvědomit si, že jsi pořád juniorka. Musíš být vděčná za tu šanci být v A týmu. Hlavně se podívej na holky ve tvém věku. Jezdí IBU Capy a jsou šťastný, ty jsi si vzala moc velký břemeno a teď nevíš co s tím. Možná tě zklamu, ale to zlato z individuálu byl velký úspěch a tebe to posunulo o level výš. Něco v hlavě ti přeplo a ty si teď myslíš že by jsi mohla mít medaile pravidelně. Ale ty nejsi Magdalena Neunerová. Dany pro holky v tvém věku je úspěch vůbec se dostat ze sprintu do stíhačky, ale ty by jsi chtěla medaile. Jestli chceš medaile stačí říct a pošlu tě lusknutím prstů do IBU Capu. Nechci to udělat, ale ty potřebuješ zvolnit. Slib mi že uděláš pár kroků zpátky, teď půjdeš oslavovat páté místo a výsledky v první dvacítce pro tebe budou úspěch."

„Slibuju... A děkuju za to, že jsi mi otevřel oči. Máš naprostou pravdu."

„Tohle je ten první krok zpátky a zároveň dopředu. Pochopila jsi co ti chci říct a to je dobře."

-

Večer si píšeme s Erikem a já se snažím vstřebat slova člověka, který mi pomohl dostat se sem.

Má pravdu, nevím co jsem si myslela, když jsem chtěla být na pódiu.

-