The last one

MS Anterselva II.

Tréninkový den proběhl podle plánu a holky právě startují do sprintu. Mě trenéři nenasadili a pojedu až individuál.

Makula jede s číslem 16., Evik s 25., Lucka s 49. a Jess se 70.

Holkám se závod povede a Evik uzavírá první desítku. Makula je 15. Jess 30 a Lucka po třech trestných kolech 48.

Všechny se ale vešli do stíhačky, což je úžasný. Klukům se sprint taky povedl. Nejlíp skončil 11. Bimbo.

Já s Mikym jsme měli dnes jen lehký trénink.

Zítra se jedou stíhačky a potom je den volno. Přemýšlím co budu dělat, protože trénink máme ráno a odpoledne bych ráda něco dělala.

-

Je středa a holky stojí seřazené ke startu stíhačky. Všechny postupně vyráží na trať a Anterselva se nám ukazuje v horším. Na střelnici přichází poryvy a většina holek chybuje.

Na střelnici je Evik a my držíme pěsti co to jde. Byla to pomalejší ale čistá položka.
Já stojím s náhradními hůlkami u jednoho z menších stoupání na trati, těsně vedle stadionu.

„Pojeď, pojeď, jedeš skvěle, pojď, pojď, pojď!" křičím na ni.

Markét chybuje a propadá se na 20 místo.

Evik právě přijíždí na poslední položku. Jestli odstřílí čistě má medaili. Zavřu oči a jen poslouchám hlas Jiřího Rejmama z telefonu.

„Je to tam, Eva Puskarčíková vybílila terče a pokračuje do posledního okruhu se ztrátou 6 vteřin na Norku Eckhofovou."to

Už vidím Evu jak sjíždí a má před sebou poslední zatáčku před stoupáním, kde stojím.

Jenže Eva klopýtne, opře se o hůlku která praskne a ona to jen tak tak ustojí.

Rozeběhnu se dolů a podávám jí náhradní hůlku.

„Nic se neděje, jedeš skvěle. Denis je za tebou o 15 vteřin. Máš na to, pojď, pojď pojď!"křičím na ní.

Pak seberu oba kousky zlomené hůlky a jdu zpátky k ostatním trenérům.

Podpořím i ostatní holky a když projede poslední Jess, posbírám věci a jdu na stadion.

V českém týmu už propukly oslavy a já jdu hned pogratulovat Evě k bronzu.

Makula skončila 11., Lucka si polepšila na 16.a místo a stala se skokankou dne. Jess uzavřela čtvrtou desítku.

Myslím že dnešní první závod byl další úspěšný z tohoto MS.

Pak následuje kolotoč rozhovorů, ceremoniál a další focení.

Holky kolem dvanácté odjíždí na hotel a já tu zůstávám na stíhačku mužů.

Dám si oběd, různě zkoumám areál, dokonce si i stoupnu na běžky, abych pomohla klukům ze servisu.

Hodinu a půl před stíhačkou jdu popřát klukům hodně štěstí.

„Baf!" ozve se mi za zády, když si povídám s bráchou.

„Ahoj, co ty tady?" víc jsem se ztrapnit nemohla, co asi dělá biatlonista před závodem v rozcvičovací zóně.

„No, připravuju se na závod, jako všichni," zasměje se.

„Jo jasně, promiň, hodně štěstí do závodu," řeknu a věnuju mu úsměv.

„Dany? Neměl bych něco vědět?" proskenuje mě pohledem brácha.