Dragon's blood [CZ]

Pátý živel

„Takže teď nemám své nadání?“ zeptala jsem se a koukala do prázdna, připadala jsem si, jako bych něco ztratila.

„Zachránila jsem ti život-“

„Takže nemám své nadání?“ přerušila jsem jí mou vykřiknutou otázkou a zabodla se jí očima do těch jejích.

„Zachránila jsem ti jak život, tak tvé schopnosti. A o tvém skákání do řeči si budeme muset promluvit.“ Zvýšila na mě hlas a já se nepatrně oklepala, ale má hlava zůstala hrdě vztyčená.

„Dobře.“ Odpověděla jsem jenom. „Mohla bych jít k sobě do pokoje a jít se osprchovat? Nejsem si jistá, že vypadám právě teď jako člověk, když jsem týden nebyla při vědomí.“

„Můžeš, Alex tě tam doprovodí.“ Koukla na Alexe a já vstala a šla směrem k němu. Chtěl mě chytit, ale já mu uhnula a dál jsem šla sama.

Bez dalších slov mě zavedl do mého pokoje, kde to vypadalo přesně tak, jak jsem si to pamatovala. Zavřela jsem za sebou dveře, tudíž před nosem Alexe, který si následně povzdechl. „Já to slyšela.“ Křikla jsem na něj, i když mě asi neslyšel díky tomu kouzlu. Zamířila jsem do koupelny a svlékla ze sebe oblečení, které jsem neznala. Následně jsem chtěla zamířit ke sprše, ale upoutal mě odraz v zrcadle. Byla jsem tam já, ale něco bylo navíc. A to černé linie, které pokrývaly levou stranu mého břicha. Nebyly uprostřed, nýbrž skoro na mém boku. Čtyři z pěti, vypadaly, jako znázornění živlů, ale pátý jsem nedokázala přiřadit. Oblékla jsem se zpátky do spodního prádla a obmotala kolem sebe ručník.

Vystřelila jsem z koupelny a prudce otevřela dveře. Za nimi, ale nikdo nebyl. Vyšla jsem na chodbu a rychlým krokem šla směrem do místnosti, kde jsem se poprvé setkala s Eleanor. Do místnosti jsem vstoupila bez zaklepání a našla tam Eleanor, která seděla na pohovce a kluka s havraními vlasy, který se ležérně rozvaloval po křesle. Když si mě všiml, prudce se posadil a pohlédl na mě. Já mu ovšem nevěnovala pozornost a všímala si jenom Eleanor, která na mě překvapeně koukala. „Já… Já mám další tetování.“ Řekla jsem směrem k ní a sundala si ručník, který skrýval nové linie na mém boku.

Eleanor se postavila a přistoupila ke mně. „Otoč se.“ Poručila a já tak udělala. Odhrnula mi vlasy na rameno a prozkoumala mé tetování na zádech. Uslyšela jsem mírné zajíkání. „Alexi!“ křikla a Alex se okamžitě objevil ve dveřích, a když mě spatřil pouze ve spodním prádle, zarazil se. „Přiveď Sebastiena.“ Poručila následně a Alex poslušně odkráčel.

„Co se děje?“ zeptal se David, jehož hlas byl nějak blízko.

„Pravděpodobně neovládá čtyři živly, ale pět.“

Po její větě jsem zalapala po dechu a objala se rukama. „Pátý neexistuje.“ Špitla jsem.

David přešel přede mě a pohlédl mi do očí. Křivě se usmál a následně vyvrátil mé konstatování. „Existuje, já ovládám pátý živel.“

„Ty jsi jako já?“ naklonila jsem hlavu na stranu a zkoupala jeho oči.

„Ne, ovládám jenom pátý živel, žádné navíc.“ Pokrčil jednoduše rameny. „a mimochodem, tobě vadí, že chodím bez trička a sama se tu promenáduješ po baráku jenom ve spodním prádle,“ ušklíbl se a následně na mě mrkl. Rychle jsem si přitáhla ručník na hruď a probodla ho pohledem.

On se však jenom zasmál a následně ušklíbl. „Pozdě, krásko,“ mrkl na mě a já si ho dál už nevšímala a vnímala pouze Eleanor, jejíž pohled jsem cítila na svých zádech.

„Davide, uklidni se, je to tvá budoucí… budoucí královna.“ Zamračila jsem se a projela jsem Davida pohledem. Něco tu nesedělo a já byla ochotná přijít na to, co to je.

„Eleanor? Proč jsi zaváhala?“ položila jsem otázku a opět se zabalila do ručníku, načež se otočila k ní čelem a Davidovi zády.

„Jsem vyvedená z míry, kvůli tvým novým tetováním.“ Prohodila pohotově a já se zamračila ještě víc.

„Sama víš, že ti to nevěřím.“ Protočila jsem oči a opět se otočila na dveře, ve kterých se objevil Alex s postarším mužem, pravděpodobně Sebastienem.

„Tady jsem, co potřebujete, má královno?“ Sebastien se hluboce poklonil před Eleanor a já radši o krok ustoupila a zmateně na ně koukala. Což rozesmálo Davida, který stál vedle mě a smál se jako, s prominutím, idiot.

Koukla jsem se na něj pohledem, alá jsi normální? a stejný pohled opět přesměrovala na muže klanícího se před mou matkou. Ironicky jsem pozvedla obočí a povytáhla jeden koutek úst nahoru. „Jestli mi tohle budou dělat lidi, když budu královna, asi se zavřu v komnatě.“ Pronesla jsem suše a dál je sledovala. Eleanor mě probodla pohledem a otočila se zase na Sebastiena.

„April s největší pravděpodobností ovládá, nejen všechny čtyři živly, ale i pátý.“ Pronesla k němu a muž se zajíkal.

„Asi jste jí ho musela spustit, když jste jí urychlila přeměnu.“ Řekl zamyšleně a otočil se ke mně. „Mohu se podívat?“ zeptal se mě zdvořile a mírně se ke mně poklonil, ale ne tak, jako u Eleanor.

„Jistě.“ Usmála jsem se a sundala si opět ručník.

„Ale, naší princezničce nevadí pobíhat v domě polonahá před cizími muži, to jsou mi věci.“ Pronesl ironicky David, a i když jsem ho neviděla, dokázala jsem si představit jeho úšklebek.

„Eleanor, mohla bys, prosím, vyhodit tenhle obtížný hmyz z tohohle pokoje, jelikož má nemístní komentáře a když jsme u toho, za všechno z toho může právě on. Tak bych ocenila, kdyby opustil tuto místnost, nehodlám se nadále s ním dělit o kyslík v tomto pokoji.“ Pronesla jsem, jak nejslušněji jsem dokázala, aniž bych se na něj koukla a aniž by můj úsměv opustil mé rty.

„Můžeš to udělat sama, jsi jeho princezna,“ zamračila jsem se, jelikož mi to vyznělo trochu divně.

„Nejsem jeho,“ sykla jsem skrz zaťaté zuby, „ale dobře.“ Otočila jsem k němu hlavu. „Vypadni, imbecile,“ pronesla jsem zkráceně, jelikož se mi nechtěl opakovat monolog o obtížném hmyzu a dělením kyslíku. Slyšela jsem Alexe, jak se snaží zadržovat smích a vlastně mu to ani moc nešlo.

„Jistě, má princezno.“ Poklonil se mi, přičemž slovíčko ‚má‘ pečlivě zdůraznil a následně odcouval z místnosti. Ještě než stačil zavřít dveře, protočila jsem oči a otočila se zpátky. A já si byla jistá, že to nepochybně viděl.

Určitým způsobem byl David pěkný, ale všemi způsoby mě nehorázně otravoval. Nechápu, jak někoho může bavit mě tak provokovat. Sakra, vždyť on mě asi bude učit, jak ovládat pátý živel, jehož jméno ani neznám. Nemám ani ponětí, co dělá. Ale možná právě to způsobilo tolik tetování na jeho hrudi. Pátý živel.

Nebo možná si je nechal udělat, nebo já vážně nevím a je mi to možná vážně ukradené. Nebo možná není. Ale těch možná, tu začíná být vážně hodně. Nevěděla jsem, kdo David je a vlastně jsem nevěděla, co od něj mám čekat. Vlastně jediné, co jsem na něm viděla a ještě ani jednou se to nezměnilo, byl jeho arogantní a sarkastický škleb, který byl i mimo to sexy a to bylo vše. Připadalo mi, že se nechtěl té masky zbavit, a já si moc dobře uvědomovala, že to je pouze jeho maska, která ho určitým způsobem chrání před okolím.

Za celou dobu mého rozhovoru s Davidem a mém přemýšlením o něm, mi Sebastien zkoumal nové tetování. „Máte pravdu, královno, princezna April nyní smí ovládat i pátý živel. Ale obávám se, že jelikož dokáže ovládat pět živlů, mohlo by jí to zranit po psychické stránce.“

Zdravím, po dlouhé době opět přidávám další kapitolu. Neměla jsem možnost se dostat na internet, vlastně ani k notebooku, takže jsme neměla ani možnost přidat další kapitoly a moc se všem omlouvám :) Od teď se to vrátí zase do staých kolejí, takže alespoň jednou týdně bude nová kapitola, ale nic neslibuju, jenom aby jste to nebrali doslovně :) Užíjte si novou kapitolu a děkuju za trpělivost  :)

Na obrázku je April :)