Dragon's blood [CZ]

Dlouhý spánek

Otočila jsem se ke Kate a usmála se na ní. „Nebolí mě to.“ Řekla jsem jí, ale spíš jsem lhala. Přikývla a odešla z koupelny. Převlékla jsem se do nachystaných látkových šortků a volnějšího tílka. Vysušila jsem si ručníkem mokré vlasy a pomalu vyšla z koupelny. V pokoji stála Kate s Alexem a potichu se o něčem bavili. Alex měl na sobě tričko s krátkým rukávem a nějaké tepláky. Z jeho tmavých vlasů stále ještě sem tam kapaly malé kapky vody ze sprchy. Pomalu jsme si začala uvědomovat, jak je pěkný. A sexy. Zatřásla jsem hlavou, ve snaze tuhle myšlenku vytřást z hlavy, ale i když jsem to udělala, nepomohlo to.

Když jsem se objevila v pokoji, oba najednou se na mě koukli a Kate se usmála. „Jsi unavená?“ zeptala se mě a já přikývla.

„Tak já jdu, dobře se vyspi, měla jsi těžký den.“ Usmál se na mě a já mu krátký úsměv vrátila. Odešel z pokoje a Kate začala zatahovat obrovské okna žaluziemi. Za chvíli tady byla tma, jako v noci a já šla pomalu k posteli. Kate mi z postele sundala elektroniku, která tam byla položená a já se posadila na postel. Všimla jsem si, že vše, co držela, dala na noční stolek a rozsvítila lampičku. Lehla jsem si do měkkých peřin a koukla na Kate, která mě s úsměvem sledovala.

„Dobrou, dobře se vyspi. Čeká tě toho hodně.“ S těmito slovy odešla z pokoje a zavřela za sebou. Ještě chvíli jsem koukala na dřevěné dveře a pak zhasnula lampičku, a jakmile jsem to udělala, upadla jsem do říše snů.

Probudil mě hlasitý rozhovor. Nevěděla jsem, kde to je, protože jsem ho slyšela tlumeně, ale jakmile jsem otevřela oči, zjistila jsem, že tlumenost hlasů, bylo díky dveřím. Koukla jsem po šerém pokoji a opět si uvědomila, že nic nebude, jako dřív. Nechápala jsem, jak můžu být drak. Vždyť na takové věci nevěřím. Nikdy jsem nevěřila. Ale co by jinak znamenaly ty tetování? Co by byl jinak Alex, který mluvil tak přesvědčivě? A hlavně, co by znamenal tenhle palác a malá vesnička v horách?

To byly otázky, na které jsem rozhodně neznala odpovědi, ale chtěla jsem je znát. Hlasy jsem slyšela stále, ale pořád mi unikala jakákoliv spojitost. Nerozuměla jsem jim, buď to bylo díky dveřím, nebo to nebyla angličtina. Pomalu jsem se vyškrábala z postele a šla šouravým krokem ke dveřím, které jsem následně otevřela, a asi o dvoje dveře dál stál Alex s nějakou blonďatou drobnou dívkou. Usmála jsem se na ně, ale jen Alex i usměv vrátil. Blondýnka mě propalovala šedýma očima, které jsem na tu dálku dokonale poznala.

Rozpačitě jsem se usmála a přešlápla nervózně z nohy na nohu. Alex kouknul na blondýnku, ne příliš přívětivým pohledem a hned na to se vydal směrem ke mně. Všimla jsem si, že dívka mě propalovala očima a já se pod jejím pohledem ošila. „Pojď dovnitř.“ Řekl mi a hned vešel do mého pokoje a já za ním. Zavřel za mnou dveře a šel odhrnout žaluzie. Já jsem zůstala stát na místě a sledovala ho. „Mimochodem dobré odpoledne.“ Zářivě se na mě usmál, když se vyroloval poslední a otočil se.

Teprve teď jsem si všimla prosklených dveří, které vedly na podlouhlý balkon. Včera jsem si to asi pořádně neprohlédla. Stěny byly do liliově fialové barvy a některé doplňky do vínově červené. Jinak vše bylo bílé a dřevěný nábytek, byl ve světle hnědé barvě. Všechno bylo moderní, včetně všelijakého vybavení. „Už je odpoledne? Jak dlouho jsem přesně spala?“ zeptala jsem se ho.

„Vlastně jsme sem přijeli předevčírem. Spala si něco kolem třiceti hodin.“ Poznamenal, jakoby nic.

„Cože?“ zeptala jsem se ho šokovaně a vykulila na něj oči. Všimla jsem si jeho jemného úšklebku, který jasně vyzařoval, že se baví.

„Je to normální. Nabíráš energii, abys mohla ovládat svou moc. Při proměně každý spí dlouho. Ještě takový týden, prospíš s občasnými přestávkami a pak budeš v pohodě.“ Uchechtl se. „Nepochybně za pět hodin budeš unavená a všechno tě bude bolet.“ Usmál se. Přešel ke skříni v pokoji a otevřel jí. „Tady máš mimochodem věci, můžeš si obléct, co budeš chtít. Věci, ve kterých jsi přijela, se musí vyprat, ale pochybuju, že budou použitelné. Jsou trochu roztrhané.“ Němě jsem přikývla a přešla k němu a postavila se ke skříni.

Na věšácích na pravé straně, byly pověšené seřazené šaty, svetry a různé halenky. Po levé straně obrovské skříně, byly poskládané do kopečků různé legíny, kalhoty, kraťasy, džíny a dokonce i pyžamové kalhoty. A nebylo jich tam málo. V dolní části, byly trička a mikiny, kterých tam taky nebylo nejmíň. „Jak jste věděli mou velikost?“ zeptala jsem se zvědavě.

„To se dozvíš.“ Mrkl na mě. „Vyber si něco pohodlného. Za chvíli si stejně půjdeš zase lehnout, aby si tvé tělo začalo zvykat na tvou zatím neprojevenou sílu.“ Usmál se na mě a šel ke dveřím. „Počkám za dveřmi.“ Dodal a za sebou dveře zavřel. Prohlédnu si zase všechny věci ve skříni pečlivě poskládané na hromádkách a nakonec vybrala černé legíny, černé ušlé tričko a lososový dlouhý svetr.

Oblékla jsem se a navštívila koupelnu. Našla jsem v šuplících hřeben, kterým jsem si pročesala havraní vlasy a stáhla do gumičky. Z účesu se mi okamžitě uvolnili neposlušné, na krátko ostříhané pramínky vlasů. Odmávla jsem to a odešla z pokoje na chodbu, kde na mě čekal Alex. Prohlédl si mě a nakonec skončil u mé tváře. „Sluší ti to.“ Zamumlal potichu a vypadalo to, že se za to možná i stydí.

„Děkuju.“ Odpověděla jsem mu a jemně se usmála. Alex se rozešel dlouhou chodbou a u schodů, které jsem vyšla před tím, než jsem zahájila svůj osobní zimní spánek, jsme sešli dolů. „Kam jdeme?“ zeptala jsem se ho.

„Do společenské místnosti, teď tam čekají všichni důležití, kteří ti odpoví na tvé otázky a všechno vysvětlí.“ Řekl, a když jsme sestoupali ze schodů, rozešel se doprava. Za chvíli jsme se objevili v obrovské místnosti s obrovským lustrem. Byli tu moderní pohovky a velká televize na jedné straně. Na druhé straně byla menší kuchyně a já pochybovala, že je jediná v tomhle obrovském paláci.

Jedna celá stěna byla prosklená a ukazovala výhled na překrásnou zahradu. Pohledem jsem se opět vrátila k místnosti. Pohovky byly v šedé barvě a všechno ostatní, bylo zbarveno do bílošedé a menší doplňky i do černé. Až když jsem si pořádně prohlédla místnost, můj pohled zavítal k pětici lidí, přičemž mě zaujala pouze jedna osoba.

Napsala jsem Vám dlouhou kapitolu, za to, že jsem sem poslední dobou nic nepřidala a moc se za to omlouvám :) Doufám, že se vám tenhle příběh líbí a jsem moc ráda za každý vote, přečtení nebo comment :) moc Vám děkuji a pokusím se dát co nejdříve další :)