Příběh jenž vám povím,
již dávno se stal.
Příběh o básníkovy
a ženě co miloval.
Vincent, tak se básník jmenoval,
aby nabyl inspirace
celí život cestoval.
Vždy po skončení své práce
šel zase o město dál.
Vincent nikdy necítil že mu něco chybý
a však jednoho dne řek si:
,,Kdyby ach jen kdyby
byl tu se mnou někdo,
s kým řeknu si pár slov.
Paříž,Řím,Miláno tam všude jsem byl,
a však byl jsem sám.
Teď zase musím jít práci mám.´´
A ta básník opuštěn
zas cestoval světem.
Šel dál a dál a došel až sem.
Do Marcii.
Město malebné.
Jako každě jiné,
¨přesto vyjímečné.
Zde našel co hledal,
jednou v noci.
Naskytla se příležitost
dívce pomoci.
V postraní uličce,
pod rouškou tmy zaslechl Vincent volání.
Rozběhl se po hlase
tam muž dívku napadá,
nemůže se bránit a tak náš básník sahá po první možné zbrani.
Olověná tyč co na zemi leží poslouží dobře.
,,Nehc dámu na pokoji strašlíví obře.´´
Po jedné ráně do hlavy
muž se k zemi kácí.
A Vincent pohled svůj na dívku obrací
