19ti letý Lee Felix se ve škole potýká se šikanou. Jednoho osudného se ale ocitne smrtí tváří v tvář. Od smrti ho ale docela vzdálí kluk který jeho život zachrání. Stanou se dobrými přáteli, ale Felix cítí to co nikdy necítil a to něco je láska. Bud...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nebudu působit jako teplouš? "Vypadáš hezky takže o sobě přestaň v duchu pochybovat nebo ti jednu vlepim za to že si sám do očí lžeš" usmála se Lia a v tu chvíli se ozval hlas matky Chrise že už je hotovo. Nadechl jsem se, vydechl jsem a šel s Liou dolů. Dole už byl Chris a Lucas a celá rodina u stolu. Posadil jsem se na místo kam mi ukázal Chris. Bylo vedle něho a na roh stolu seděl jeho otec. "Přeji dobrou chuť a pořádně se najezte" usměje se Chrisova matka a všichni se tedy pustíme do jídla.
Musím říct že matka Chrise perfektně vaří i když jsem toho moc nesnědl. Seděli jsme v obýváku a hráli flašku. V tu chvíli když zatočil Chris tak to padlo na mě. "Pravda nebo úkol" zeptá se mě. "Úkol" řeknu potichu. "Řekni mému otci jménem" lstivě se na mě usměje a já se tedy otočím na levou stranu kde sedí otec Chrise. "Johne" usměju se a trochu zčervenám. "Felixi" začneme se smát všichni. "Úkol splněn teď točím" otočím flaškou a hned to padne na Lucase. "Pravda nebo úkol" vysypu ze sebe a Lucas se zamyslí. "Pravdu" udělá menší aegyo. "Máš rád svého staršího brášku a kdyby bylo potřeba tak se pro něho obětuješ" koukám na něj. "Pravd!" křikne s radostí.
Když byli dvě ráno všichni jsme šli spát. Kromě mě který byl pořád vzhůru. Chris si spokojeně chrupkal a já seděl u okna a pozoroval hvězdy a pokaždé když nějaká spadla jsem si něco přál. Budu doufat že se alespoň jedno přání splní."Copak tu ještě děláš? Nejde ti tu usnout?" leknu se až nadletím a otočím se na právě příchozí postavu. Olivia. "Nedokážu spát. Bojím se že se mi budou zdát zlé sny o Chanovi" koukám na nebe plné hvězd. "Oh, to chápu ale musíš spinkat budeš zítra vypadat jako smrtka ani makeup ti nepomůže" zasměje se potichu Lia a dá mi do rukou medvídka. Přitulím se k němu a postavím se. Přijdu ke gauči kde si lehnu a pořádně si ho k sobě přitisknu. "Dobrou Lixi" pohladí mě po vlasech Lia a odejde do svého pokoje. Zavřu očka a do pěti minut spím jako dřevo.
Po dvou týdnech Je to tu super. Sice každý večer brečím nad úplnými kravinami, ale i tak si to tady užívám naplno.
Ráno mě probudí sluníčko a vůně z kuchyně. Posadím se a uvědomím si že jsem asi ze spaní brečel. Zase. Odejdu do koupelny kde ze sebe udělám člověka a převléknu se do bílích džín. Černého trička a jdu dolů kde v kuchyni stojí matka Lixe. Hned co mě zahlédne přijde ke mě. "Pojď papat" chytí moji ručku a zavede mě do kuchyně. Dá mi do ruky talířek kde jsou palačinky. Už byli i připravené. Poděkoval jsem a posadil se ke stolu a začal jíst. Hned co jsem dojedl jsem si po sobě talíř umyl. "Vaříte famózně" ona se jen zasměje. "Jsem ráda že ti to chutná" pohladí mě po vlasech a řekne mi ať jdu ven. Když jsem vyšel na zahradu doběhl ke mě pejsek. Juuu. Pejsek! Začal jsem se s ním mazlit.
Když jsem, ale ucítil dotek na mém rameni rychle jsem ruku vzal otočil ji abych ji zlomil. "Felixi! To jsem já! Proč si mi ublížil?" řekne Lucas a já se otočím a uvidím Lucase. Drží své zápěstí. "P-promiň" postavím se, ale on uskočí strachem. Pak dolů přijde Chris a já začnu být nervózní. Jeho máma ke mě přijde a v zápalu mi jednu vlepí. "Proč si to udělal!? Udělal ti snad něco?!" Chris mě začala bránit. "Co se stalo?" zeptal se. "Zlomil zápěstí tvému bratrovi!" křikne naštvaně a Chris chytil moji ruku a zavedl mě do svého pokoje. "Kolikrát jsem ti říkal že jim nemáš nic udělat!? Myslel jsem si že si hodný, ale ty si klidně jen tak zlomíš zápěstí mému bratrovi?! Nelez mi na oči!" uteču z jeho pokoje dolů. Dole si vezmu svůj kufr. U dveří se rychle obuju a vyběhnu ven a běžím někam pryč i když vůbec nevím kam.
Skončil jsem někde u moře. Nevím ani kde jsem."Stalo se ti něco?" řekne zamnou někdo korejsky. "Problémy" otočím se na kluka zamnou. Do obličeje mu padají pramínky černých vlasů. "Hwang Hyunjin" posadí se ke mě. "Lee Felix" usměju se i přes slzy. "Copak se ti stalo? Nemáš kde být? Pohádal jsi se s někým?" chytí moji ručku. "Pohádal jsem se s nejlepším kamarádem a momentálně přemýšlím jak se dostat zpět do Koreje aniž bych někomu něco dlužil nemám kde být" steče mi několik dalších slz. "Zítra letím do Koreje. Chceš letět semnou? Nic mi dlužný nebudeš a můžeš tuhle noc spát u mě v domku na pláži. Pojď ty hromádko neštěstí." pomůže mi na nohy, vezme můj kufr a zavede mě do domečku který nebyl zas tak daleko. "Můžeš tu být nevadí mi to. Pojď teď si půjdeme užívat" podá mi bílé kraťasy a oranžovou košili s černými palmami. Převlékl jsem se do toho tedy a od mi dal kokosový ořech do ruky. "Je tam alkohol a je to úžasný napij se" usměju se a napiju se. "Mňam" potichu si řeknu. On se jen tiše zasměje a chytí mě za ruku a jde semnou někam do nějakého baru. Nemám co ztratit. Užiju si.
Když byli dvě odpoledne Hyunjin mě stihl seznámit se všemi v baru. Začal mi chybět Chris. Jeho úsměv, objetí a hlazení a mazlení. Telefon jsem si nechal v domečku takže nevím jestli se mi někdo ozval. "Pro Felixe pomerančový džus s vodkou a pro mě kolu s rumem" uslyším matně objednávku Hyuna protože je tu docela rušno na to že je teprve odpoledne. "Chybí mi Chan" řeknu si potichu pro sebe a vezmu si svůj džus s vodkou a napiju se. Dlouho jsem nic nepil. "Pojď někomu tě představím, jsou to mojí dobří kamarádi"
Pov Chris Totálně mě deptalo to ticho a Lucasovi slzy. "J-já chci Felixe! Kde je!" každou chvíli se leknu protože tohle Lucas každou chvíli zakřičí. "Telefon nemá u sebe to vím jinak by mi můj hovor vzal. Co když se mu něco stalo? "Já jsem debil!" křiknu do ticha a rozbrečím se naplno. Nechtěl jsem mu ublížit až tak. "Jdu ho najít" zvednu se z gauče utřu slzy a jdu ho hledat.
Začínala být docela zima. Felix tady venku nemůže přežít. To snad ví. "Někoho hledáš?" objevil se vedle nějaký kluk. "Lee Felix, neviděl si ho?" otočím se na něj. "Jo viděl, Hyunjin ho seznámil s celým barem takže teď ho zná polovina Sydney" kývl rameny. "Zavedeš mě za ním?" podívám se na něj s nadějí v očkách. "Proč ne" chytím mě za ruku a jde někam do toho baru.
Fuj tady to smrdí. Doufám že Lix moc nepil. "Tam" slyším hlas toho kluka a pak následně vidím Felixe s vysokým černovláskem. Došel jsem tam k nim. "Zdravím vás" pozdravil jsem oba korejsky a hned jak se na mě objevili oba pohledy jsem se usmál. Felix se mi hned vrhl okolo krku. "A ty jsi jako kdo? Jeho přítel?" optal se opravdu dost arogantně černovlásek. "Jsem jeho dobrý kamarád který do něho necpe alkohol jako ty. Víš kolik mu a kolik to zažil?" otočím se na něj. "Je mu 19 a co. Nemůže si kvůli tobě užít? Zítra semnou letí zpět do Koreje a ty s tím nic neuděláš" chytne Felixe za zápěstí a přetáhne si ho k sobě a políbí ho. Felix ho odstrčí, ale místo toho aby černovlásek spadl na zem jednu mu vlepil. "Teď si můj" uteče s ním a já za ním.
Já je ztratil. Spadl jsem na kolena a zakřičel jsem. "Felixi!" úplně mi to rvalo srdce. Kde je? Co když mu něco udělal? Nechci aby se mu něco stalo. Dával bych si to za vinu. Začal jsem tedy s hledáním od znova.
Pov Felix Držel jsem ruce svůj telefon a vedle sebe jsem měl kufr svých věci. "Já chci za ním Jine" zakňučím. "Teď jsi můj ať si Chris políbí prdel. Zítra letíme do Koreji a tam se o tebe postarám a taky mě ber jako tvého přítele zlatíčko" usměje se a kouká na cestu. Já nechci být jeho přítel. "Dnes si to spolu užijeme"
Nemám ponětí jak to bude pokračovat, ale už dopředu vím že v další kapitole Chris Lixe najde a Hyun dostane pořádnou čočku od Chrise. Omlouvám se za případné chyby či věty co nedávají smysl😇
