Napříč světy [Crossover příběhů Amylazy]

5.

Jelikož jejich tempo bylo pomalejší, než jakou rychlostí se obvykle řítí tato dvojka Říšanů do Menhanu, cesta se natáhla skoro na celé dvě hodiny. Teprve pak konečně spatřili lešení vnějšího opevnění, které stále není dostavěné, a rozlehlé město, s honosným hradem jako dominantou celého vrcholu. V dáli, úplně mimo město, se nacházel stadion a nyní prázdné opevnění výcvikového tábora armády, jelikož ještě neuplynula lhůta deseti let zproštění povinné armádní služby. Sotva začal druhý rok.

Ale domy kdysi plné života, pohybujících se lidí, obchodníků, řemeslníků, i pouhých poslů, nyní byly jak po vlně moru. A nelepšilo se to ani s tím, jak hlouběji do města se dostávali. Nedávná válka proti tajemným bytostem stála mnoho životů a země se z toho teprve začala dostávat. A potrvá ještě hodně let, než získá zpět svůj život, svoji barvitost a zpěv dítek i dospělých. I počet umělců na ulicích byl zredukován na pouhého jednoho staříka, který si hrál s loutkami. Střídal je rychlostí blesku, až se to zdálo neuvěřitelné, vzhledem ke skelnému pohledu a vrásčité pokožce. Chvíli představoval krále, chvíli zase jakousi černou stvůru s tělem šelmy. Pak ukázal, jak se urozená dívka motá mezi těly padlých bojovníků a pokouší se je oživit, a zakončil to hrdinou, jenž lítal ve vzduchu na ochočené stvůře, která byla následně zabita černovlasým válečníkem s tupým mečem.

Arsen jen s odporem zavrtěl hlavou. Tohle fakt nemá rád. A obzvlášť, když tou znásilňovanou postavou je nyní on. Raději odvrátil zrak na stánek s pletenými koši.

„Hele, maňásci," zasmál se Theo, když si všiml toho staříka, a zalitoval, že nemá po ruce minci, která by ve skutečnosti platila v tomto světě.

Když jeho výkřik dolehl k Arsenovým uším, o to s větším znechucením si odplivl.

„Nepůjdeme do hradu, ani do jeho vnějších prostor. Obávám se, že byste vyvolali podezření. Bude lepší, když to provedeme ve větším utajení," navrhl Erikk, když viděl, jak blízko brány hradu jsou.

„Co provedeme?" ozval se Theo.

„No, když se po hradu roznese, že nejste odsud, král vás rozhodně nenechá být. Jestli se chcete stát neomezeným zdrojem informací a povznést tuto zemičku, jak je libo," ušklíbl se Arsen, který Erikkovi naprosto četl myšlenky.

„Arsene, odveď je do hospody U Semea. Já skočím pro sira Verdena a Lucuse."

„Nebude lepší rovnou za Asah?"

„Stavím se tam po cestě."

„Dobrá," odsouhlasil plán Arsen a sesedl z koně. Nato popadl otěže Firse a odhodlaně vedl cizince do nejproslulejší krčmy v celém Menhanu. Tam, kde všechno začalo, i zároveň skončilo.

„Máte pivo?" padla první otázka od koně, jakmile seskočil u té malé chatrče na nohy a upravil si půjčené lněné kalhoty. Byly volné, až to bylo nepříjemné pro někoho, kdo je zvyklý na upnuté džíny a boxerky. Nyní mu to všechno tak nepříjemně plandalo, podobně jako rukávy světlé košile. Už viděl, jak se o něco zachytí a hodí hubu. A to ani nemluví o tom, jak ho to kousalo po celém těle. K tomu se neupsal!

„Jo. Nebo tu podávají speciální koktejl, ale ten je dost silný, to upozorňuju."

„Tak ten si dám," rozhodl alkoholik Theo, čímž překvapil zbytek sebranky.

„Je teprve ráno a čeká nás dost práce, ale když myslíš, tak jak chceš," pokrčil rameny Arsen a více se k tomu nevyjadřoval. Podobně na tom byl Henri, který navíc jen zakroutil hlavou.

Celá krčma byla ponořená v oparu lihu. Už jen z toho by se dokázal Theo opít, obzvlášť s jeho ostrými smysly. Do toho se mísil pach blitek, chcánků a sraček a Theo už málem udělal otočku na patě, jen co vešel do domu. Instinktivně si přiložil ruku k nosu, bylo to tisíckrát silnější než Igor v jeho období. I Henri měl o Thea docela starost, taky cítil ten všudypřítomný smrad, ale nedokázal s tím nic udělat.