The Life

2) Proč??

Vysvětlíme si, proč to prostě dřív bylo BUM A TAK TO BUDE!!

Dřív jsem se vůbec nezaobírala  okolím..okolí mi bylo slušně u zadku :D.

Prošla jsem si několika vztahy s holčinami..a můžu říct, že do dnešního dne jim za to děkuji. Děkuji jim za to, že jsem ještě nedostala po držce za moje chování. Po chvílích jsem se chovala jako úchyl..a ne že ne..jedna mi to potvrdí. Hlavně když jsem jí dělala hodně velký trapas na veřejnosti před spoustou lidma. Řeknu to narovinu..prostě jsem jí flákla po prdeli TEČKA!!  Dál to rozebírat nebudu protože se za to cítím do dnes jako kráva. 

Pak přišla další holčina..se kterou jsem se teda neviděla nikdy osobně, ale ten vztah...teď spousta z vás řekne, že skrz chat se to nedá počítat jako vztah...dá se to brát jako vztah. I když dneska už bych to tak nebrala. Ale i tak jí za to děkuji, bylo to něco úžasnýho. 

Nepamatuju si přesně jak ty vztahy šly za sebou jo..takže mě neuknujte díkyyy :D.

Ale jdeme dál...

Dál byl vztah s holčinou...se kterou se vídám doteď a je to člověk jako moje sestra. Bezprdele. Rozumí mi ze všech nejlíp. 

Byl to nejhezčí vztah  z těch všech. Sice jen na nějaké 3 dny, ale byl. Dodnes na něj mám tak úžasné vzpomínky. A doteď z toho mám motýli. 

Název kapitoly zní PROČ a já vám na to zodpovím. Bylo mi 13,14 let. V hlavě bordel, byla jsem děcko a bylo to šílený. 

Všechno to začalo po rozchodu s klukem..přišla ta věta HEJ SERU NA BOYS A BUDU NA HOLKY!! Jak šílený nápad že?? :D No proběhlo tedy těch pár vztahů s holčinami, se kterýma jsem byla spokojená a nepřišlo mi to nenormální. Jak říkám..byla jsem děcko. Nepřemýšlela jsem nad tím vším co je okolo toho. Taky jak jsem řekla..bylo mi to slušně u zadku. 

Pak začalo to období, kdy jsem si našla boye a dělala že tahle kapitola života neexistuje..aby mě neodkopl. 

Stejně pak přišla na scénu má ex a jemu to všechno řekla..no jakože..bylo mu to tak jedno a byl zvědavý na jednu slečnu se kterou jsem byla. 

Pak jsem byla s dalším (se kterým můžu říct, že v mém životě to byl nejkrásnější vztah ever, za který moc děkuju a jsem za něj vděčná).  Ale ani ten nic neví (zatím) a možná ani nehci aby se to dozvěděl. I když je to nefér. 

A teď?? Dlouho jsem se s tím prala kvůli novému kolektivu a prostředí a kvůli lidem co mám kolem sebe. Dlouho jsem se prala a peru se neustále a prát se budu. 

Prostě jak říkají někteří...ty nejsi normální..ne nejsem ale tím líp :))). 

Nikdy to už asi neřeknu na plnou hubu, protože fakt je to něco co nemusí okolí vědět a je to spíš to osobnější. Nové osoby v životě se to spíš nedozví  nebo když jo, tak to bude muset být opravdu blízká osoba. 

i když...pokud tohle vůbec vydám, tak to stejně bude vědět celý svět, takže je to vlastně úplně jedno :DD. 

Abych to tedy uvedla na pravou míru...nikam se neřadím a ani nechci..prostě jen dokážu být s tím a i s tím. TEČKA!!