cena štěstí

2.

Vstala jsem v 7 ráno a šla do koupelny. Dnes jsem se poradně nevyspala, jelikož jsem dost myslela na ten scénář a jestli tu práci mám vůbec vzít. Došla jsem k závěru, že to vzít musím. Vždy jsem snila o spolupráci s tímto režisérem a obsazení bylo taky dobré.

Došla jsem k zrcadlu a podívala se na mé černé rozcuchané vlasy.

,,Už bych si měla umýt vlasy."

**

Po delší sprše jsem se oblékla a zavolala Benovi. Byl nadšený a hned volal Evansovi. Přípravy filmu už začali, takže se půjde natáčet za necelý dva měsíce. Za dva týdny jedu do Londýna na "seznamovák" s obsazením a na konzultace.

Dostala jsem hlad, takže jsem došla do kuchyně a otevřela ledničku. DOHAAAJE. Nemám tu vůbec nic. Budu muset odejít z baráku. Já opravdu nemám náladu na ty blázny s kamerami.

Abych to vysvětlila, už od začátku mé slávy ze mě bylo dost lidí paf. Dobře... tohle znělo trochu arogantně, ale prostě mě začali všichni všude pronásledovat a fotit mne, jako bych byla nějaká věc. Přitom můj život zas tak zajímavý není. Neříkám, že jsem se nikdy nestřetnula s alkoholem či drogami, ale ne v extrémním měřítku a hlavně to nikdy nevyplulo na povrch. V Hollywoodu se minimálně s trávou setkáte doslova kdekoli. Chtěla jsem tedy říct, že jakýkoli pohyb mimo můj dům pro mne je dost nekomfortní.

Beth, soustřeď se!

Oblékla jsem se a vyrazila vstříc fotografům.

**

Celý týden jsem strávila s Jezzem. Za chvíli odjedu a neuvidím ho. Docela dost dlouho. Na tomhle filmu budem pracovat minimálně půl roku. Na druhé straně světa, v Anglii, podívám se konečně zpět domů a nemůžu se dočkat.