Best Win of All [Larry]

Chapter 13

Jen jednu věc jsem nechápal.

„Harry! Počkej proboha!" Doletěl za mnou - nahatý, nutno podotknout - a chytl mě za paži, abych se otočil.

„Nesahej na mě!" křiknul jsem a sám se k němu otočil. Jen překvapeně syknul, jakmile spatřil mou tvář.

„Ty ale vypadáš," prohodil.

„Neříkej? To je tvoje práce, jestli už si nevzpomínáš. A bolí to jako čert, kdyby tě to náhodou zajímalo," syknul jsem na něj zlostně. „Ale já tě vlastně nikdy nezajímal, takže tu informaci můžeš zase rychle zapomenout. A víš ty co ještě? Rád bych řekl, že mé zlomené srdce mě teď bolí ještě víc, ale nebolí. Jsem rád, že jsem tě načapal. Konečně tě alespoň s klidným svědomím můžu opustit."

„Harry, no tak. To neříkej. Tohle," mávnul rukou k tomu pokoji „Tohle nic nebylo. Miluju tě." Najednou už se na mě nezlobil. Najednou to byl on, kdo se topil v pěkně blbé kaši. Najednou by mi odpustil mé vyvádění jenom proto, že udělal něco mnohem horšího. Já se obviňoval za to, že jsem dal někomu jinému pusu, ale on to s někým jiným rozjel vstrmě vzůru.

„Mně to jako nic nepřipadalo, ale tak když to říkáš... mě už je to jedno. Tohle byla poslední kapka," oznámil jsem mu, ale pak si to rozmyslel. „Ne. To jak jsi mě surově zmlátil - to byla poslední kapka!" vydechl jsem ostře. „A já blbec jsem se ti chtěl jít ještě omluvit." Musel jsem se zasmát. „Ale měl jsem pravdu já - ne ty. Chyba byla, je a vždy bude na tvé straně. A já už to dál nebudu tolerovat. Ty... tys mě zničil. Rozdrásal jsi mě zevnitř. Úplně jsi mě vyšťavil. Připravil jsi mě o normální život. Nakukal jsi mi lži a já jim uvěřil. Držel jsi mě v šachu celou tu dobu. Byl jsi to ty, kdo mi v hlavě udělal zmatek. Kdo mi vsugeroval, že bez tebe nebudu nic. Jenže víš co? Chtěl bych vidět tebe, kde bys byl beze mě dneska. Kde bys byl bez mé lásky a solidarity mých rodičů, kteří ti platili všechno možné, protože tví rodiče na tebe kašlali. Možná je ještě příliš brzy, ale jednou bych ti doporučil o tom popřemýšlet. Třeba až budeš starý, na pokraji smrti, ale zkus se nad tím zamyslet a zamyslet se taky nad tím, jak moc jsi zničil jednoho kluka, co se tě rozhodl milovat."

„Harry!" znovu mě chňapnul za zápěstí, abych nikam neodešel. „Napravím to. Já... za tu děvku se omlouvám. Já... potřeboval jsem si spravit náladu, když jsi mě tak-„

„Na holce?" zeptal jsem se na úplně stupidní otázku, ale ta jediná mě trápila.

„No a na kom jiném? Nikdy jsem tě nepodvedl, Harry. Přísahám. Vždycky to byly jen holky. Můj zadeček patřil vždy jen tobě." Začal se ke mně lísat a já... já si nebyl tak úplně vědom, zda jsem slyšel dobře. Neděsilo mě to, že se mi přiznal k více obdobným činům. Já už to delší dobu tušil, ale nepřiznával si to. Ani mě neuchvacovalo, že to nenazval jako podvádění. S jeho tupým mozkem... mohl to vydávat i za čajový dýchánek. Jen jsem si nebyl jistý tou logikou.

„Ale jak můžeš? S holkou?"

„A proč bych nemohl?" divil se.

„Vždyť jsi gay, proboha!" vykřiknul jsem vypjatě. On jen zarytě mlčel. Po chvíli mi to docvaklo. „Kdy ses mi jako chystal říct, že jsi bisexuál?"

„Já myslel, že to víš. Vždyť mě načapali s Mirandou. Šířilo se to celou školou, tak mi neříkej, že zrovna k tobě se to nedoneslo." Oznámil mi úplně prostě. Skoro se tím až chlubil.

„Miranda? Já měl za to, že je to jen hnusný drb. Hned jsem to vypustil z hlavy... nenapadlo mě, že bys... ó můj bože," vydechl jsem. Měl jsem slabou chvilku. Všechno kolem mě se začalo točit a před očima se mi zatmělo. Musel jsem se opřít o stěnu, abych se vůbec udržel na nohách. Potom jsem jen bezmocně vydechl: „Tys mě podváděl už od školy."