upíří tajemství | blackpink |

-3-

"C-co jsi zač?" Vykoktala a přitiskla si nohy co nejvíce k sobě. Byla tma takže jen matně viděla mužskou postavu. "Nic se nestalo zlato. Nic se nestalo. Teď se vrať domů." Řekl muž a vzápětí zmizel. Dívka ležela na zadní sedačce vozidla, byla zmatená. Nevěděla kde je, a proč leží v cizím autě. (Vymazal ji paměť) "Haló? Je tu někdo?" Zvolala do pusté noci a najednou se před ní objevil ji povědomí muž. "Pojď musí ti být zima kousek od tuď mám menší domek." Řekl přívětivě a podal ji ruku, ona ruku přijmula a společně se vydali k onu domku.

Najednou se před nimi objevil malý dřevěný domek uprostřed lesa. Muž ji zdvořile otevřel dveře. Před dveřmi stálo zrcadlo a když se dívka uviděla polekaně si zakryla tělo rukama.
"Proč jsi mi nic neřekl?" Zeptala se naštvaně a muž se jen pobaveně pousmál. "Myslel jsem že víš že jsi oblečená jen v tomhle hedvábném prádle." Řekl a podal ji jeho hnědý kabát.
Dívka si ho rychle oblékla a posadila se k muži ke krbu. "Jsem Romeo. Jsem tu nový, dnes jsem se sem přestěhoval. Chtěl jsem se tu porozhlédnout pak jsem ale uslyšel křik.." řekl a podíval se na mě s lítostí v očí. Měl tmavé oči a havraní vlasy. Byl hodně vysoký a urostlý.

Ona byla pravý opak jeho. Byla drobná a malinká. "Aha a co se stalo? N-nemůžu si nic vybavit." Řekla zmateně a nedočkavě se na něj podívala. "Napadlo tě zvíře." Řekl a ukázal na její poškrábané ruce. Dívka si prohlédla její ruce. "To nebylo zvíře.. myslím že tam někdo byl.. někdo jiný." Řekla zamyšleně. Muž zavrtěl hlavou a odešel do vedlejší místnosti.
"Můžeš tu přespat. Zítra ráno tě mohu odvézt domů." Řekl a zmizel ji z dohledu. Dívka se zachumlala do kabátu a usnula.
Lilly:
"Promiň nechtěl jsem tě vzbudit ale za chvilku musím do školy.. jelikož je to můj první den v nové škole nesmí chybět." Vzbudil mě jeho krásný hlas. Lilly! Nemůžeš se hned zamilovat do někoho kdo tě hned napoprvé uviděl polonahou! Je možné že on byl ten co tě vysvlékl..pomyslela jsem si.
"Aha no nemáš tady náhodou nějaké staré oblečení?" Zeptala jsem se. Najednou se na schodech objevil ještě jeden cizí muž.
"Co tu dělá?" Řekl nevrle a Romeo s ním odešel pryč. Porozhlédla jsem se kolem sebe, na stole ležela hromádka připraveného oblečení se vzkazem.

Tohle si můžeš obléct. Je to po mé sestře ;)
Přečetla jsem vzkaz a nenápadně se převlékla do oblečení. Měla jsem štěstí protože jakmile jsem si přetáhla přes hlavu tričko do místnosti vešel Romeo a ten cizí muž.
"Victore tohle je Lilly. Lilly tohle je Victor můj bratr." Představil mi Victora a já se na něho přátelsky usmála. On jen uhnul pohledem a odešel pryč. "Je antisociální.." zašeptal mi a já přikývla.

Nastoupila jsem do auta a Romeo usedl k volantu. Byla skoro ještě tma ale Romeo si i tak nasadil sluneční brýle. Cesta domů trvala necelých pět minut. "Děkuji za záchranu Romeo." Řekla jsem a objala ho. Nasála jsem jeho mužskou vůní a odtáhla se. "Nemáš za co. A kdyby jsi někdy měla náhodou večer čas mohli by jsme třeba něco podniknout." Řekl a já přikývla. Když si pak domů šla udělat v kuchyni čaj něco mi došlo.. jak sakra věděl kde bydlím?

Romeo:
"Jak sakra věděl kde bydlím?" Něco mi zašeptalo u hlavy. Otočil jsem se a uviděl mého bratra který seděl na zadní sedačce.
On narozdíl od de mě uměl číst myšlenky.
"Posral jsem to." Řekl jsem a vyjel jsem na silnici. "Jo posral..proč jsi k nám vůbec bral? Však jsi ji mohl hned zabít.. ale ne Romeo je takový romantik který ji chce první zamotat hlavu ach nee.." začal mě imitovat Victor.
Obrátil jsem oči v sloup. Každý upír má nějakou svou vlastní schopnost. Victor umí číst myšlenky, a je docela dobrý v zabíjení a vymazávání paměti. Já jsem zdědil po otci svůdnou tvář která však uvnitř skrývala nemilosrdného zabijáka. Byla to moje taková klasická taktika jak získat kořist.

"Kdybys byl jako já a tvoje matka už by bylo dávno po ní! A nemusel bych dnes večer jít a znovu ji vymazat paměť.." řekl naštvaně a z ničeho nic otevřel dveře od auta. Vylekal jsem se.. nechci hned první den v novém městě na sebe přilákat pozornost, bouračkou.
Jel jsem dál zatím co si Victor vedle mého auta dával závody v běhu.
Přijel jsem před menší přístav a vystoupil z auta ven. U přístavu na mě čekala moje sestra
v bílých vyšívaných šatech s deštníkem v ruce.
Sakra slunce já úplně zapomněl! Vylezu z auta a klíčky hodím po Victorovi, oba se vydáme za mou sestrou. "Ach Romeo.." zašeptá a dál se kouká do průzračné vody.

"Viděla jsem tebe a tu dívku." Řekne a otočí se ke mně a Victorovi. "Vím co máš v plánu ale tentokrát ti to nevyjde." Řekne s neutrálním výrazem ve tváři a zadívá se někam za nás, načež se Victor otočí a jemně mě šťouchne do ramene. "Derek." Zašeptá.