Unikátní

Kapitola 8

 Já stála vedle Connora, který se tvářil naprosto nezaujatě. Kolikrát už tohle musel asi zažít? A asi dvanáctileté holčičky s hnědými vlasy barvy čokolády. Usmála jsem se na ní, nervózně mi úsměv oplatila.

 Flare si nás všechny prohlížel a přitom vykřikoval nějaké pokyny „Drž se zpříma!“ nebo „Narovnej se!“ nebo „Sakra Forcei, můžeš dělat, něco jiného, než čumět do blba?“ trhla jsem sebou. Flare stál u Connora a křičel na něj.

 Pak se podíval na mě. Ztuhl a zbledl. Jeho černé oči se rozšířily. Prohlédl si mě od hlavy až k patě. Neřekl nic. Poznal mě. Určitě mě poznal. Oni to nebyly sny, a ty to moc dobře víš! Ozval se hlas v mé hlavě. Pokračoval k té dvanáctileté holčičce.

 „Co si myslíš, že děláš Blackroseová?“ Vypadalo to, že se ze mě vzpamatoval hodně rychle, já však ne. Máma, sestry, Edith a Nico. Existují, ale – proč existuje slovo ale? -Nico Flare, je o 16 let starší. Určitě. Nikdo stejně starý s těch koho jsem znala, není. Moje mladší sestra, je nyní moje starší sestra. Kde asi jsou? Jsou někde v Jednotce? Nebo jsou u Špatných? Při té představě se otřesu.

 Flare přešel až nakonec davu.

 „Dvojice! Počítám do pěti! Jedna-“ Daisy ke mně přiběhla, byla na druhé straně vedle Connora, takže nebyla moc daleko. Stouply jsme si vedle sebe. Před námi už bylo pár dvojic a za námi se rychle tvořily další.

 „Čtyři a pět,“ řekl Flare a stoupnul si před nás, „začneme učebnami.“

(:)(:)(:)

 Vyšli jsme ven, do místa mezi budovami. Tady jsem s Adelaide nebyla. Byly tu označený budovy 1a,2a, 1b a 2b. Základna byla označena nulou, která byla přeškrtnutá. Mezi nimi se nacházela louka. No, louka, spíš sportoviště, a dál bylo hřiště na paintball. Tady se Flare zatavil. Usmál se, podívala jsem se na Connora, který šel kousek za mnou. Tvářil se nezúčastněně. Flare se usmál.

 „Každý dvě kolečka a makejte!“ zařval. Rozběhli jsme se k okruhu. Netušila jsem, že výcvik začne už teď. Po půl kole už jsem sotva popadala dech. Viděla jsem, jak dvanáctiletá holčička je ve skupince mladších členů, mohlo jim být tak třináct nebo čtrnáct. Zcela určitě jsem si dokázala představit skupinku teenagerů, které jsem znala, v této skupince, jak jsou pozadu a snaží se se zbytkem držet krok. Tito teenageři však už nebyly tyto malé děti, ti byli vepředu a vedli nás k dalšímu kolečku. První běžela Lara, za ní její bratr, potom Connor pak skupinka ostatních. Mezi Connorem a skupinkou ostatních byla velká mezera, musel už být zvyklý běhat.

 Doběhli jsme. Ztěžka jsem dýchala. Opřela jsem ruce o kolena a snažila se zahnat bolest pod žebry. Flare se usmíval.

 „To bychom měli. Doufám, že jste si už rozmysleli, na jakou vedlejší aktivitu chcete chodit. Nemůžete chodit na všechny. Samozřejmě. Ale počítáme s tím, že aspoň dva si zvolíte. Takže, začneme prvním. Kdo bych chtěl chodit střílet? Je to bonusový doplněk, všichni se budete učit střílet.“ Pár lidí zvedlo ruku. Flare si zapsal jejich jména na papír – opravdu netuším kde ho vzal- „Šerm?“ dalších pár lidí. Rozhodla jsem se pro luk a paintball, takže když Flare řekl „Lukostřelba,“ přihlásila jsem se. Daisy se přihlásila taky. Potom jsem se přihlásila ještě na paintball, o ten byl největší zájem. Stejně si všechny zapsal. Nic víc neřekl. Jen nám dal rozchod.

(:)(:)(:)

 Seděla jsem na posteli a prohlížela si knížku – učebnici. Pořád jsem tomu nerozuměla, ale některé vrtulníky, jako sto třicet pět poznám zcela bezpečně. Učebnice mě ale za chvíli začala nudit a tak jsem ji položila na noční stolek. Lehla jsem si na postel a ruce si dala za hlavu. Oblečení Jednotky bylo docela pohodlné. Zavřela jsem oči. Před očima se mi přehrály moje představy. Anna, v uniformě Jednotky, jak ke mně běží a objímá mě. A pak Bety, také v černém, která se změnila k nepoznání. Také mě obejme a zašeptá mi do ucha, že už mě nikdy nenechá jít.