Dívka dvojí krve

Začátek 1. ročníku

Už se nemohu dočkat až pojedeme. Pro informaci bydlí s mamkou a mám pokoj s Ginny. Skvěle s ní vycházím. Dnešek začal neobyčejně. Budila mě Ginny. Což bylo divné, protože ji budím vždy já.

„Hani vstávej. Snídaně. „    Volala na mě Ginny.

„Jojo už běžím." Zavolal jsem na ní.

Běžela jsem rychle, že jsem si málem vyvrtla kotník. Nemohla jsem se dočkat, protože dnes jedeme do Bradavic. Fred a George nám pořád vyprávěli jak to tam je a jak to tam vypadá i když letos tam jedou po třetí tak tam toho tolik zažili. Věci mám sbalené už tak týden. Jediné co mě pořád děsilo bylo to kam mě asi moudrý klobouk zařadí. Dnes na snídani jsme měli palačinky. Moje oblíbené. Posnídali jsme a já se šla upravit.

Už byl čas. Jeli jsme do Londýna.

„Mami já se bojím. Půjdeš prosím semnou? „ Prosila jsem ji. A než něco řekla nabídl se Fred. "

„Já půjdu s tebou."     Nabídnout mi. S Fredem jsem vždycky vycházela nejlíp.

Rozběhli jsme se a něž jsem stihla něco říct byli jsme tam. Na nástupišti 9 a 3/4. Začal jsem rozhlížet a do očí mi padl jemně vyšší blonďák. Od pohledu nebyl nějaký sympatický. Potkala jsem tam ještě jednu holčinu a rozhodla jsem se jít představit.

„Ahoj Jsem Hana Weaslyová" pousmála jsem se na dívku.

„Ahoj. Jsem Hermiona Grangerová. Letos jedu poprvé. „ Úsměv mi opětovala."

„Já taky. Nechtěla jsi ve vlaku semnou sedět? „Zeptala jsem se.

„Jo moc ráda. Jsi zatím jediná s kým se tady znám. „          Usmála se.

„Super. Já se půjdu ještě rozloučit s mamkou. „ A rychle jsem odběhla.

„Mami už jsem si našla kamarádku Hermionu. „          Volala jsem na ní, když jsem běžela.

„Tak to je super." Ale teď budeš muset jít. „ Dala mi pusu na čelo a obejmula mě.

Běžela jsem obejmout ještě Arthura. Říkám mu tati, protože s pravím se moc nevídám. Arthurovi to ani nevadí. Obejmula jsem ho a běžela za Hermionou. Nastoupily jsme a sedli si do prvního volného kupé. Povídala jsem si sní a dívala jsem se kdo prochází. A viděla jsem ho tam zas. Toho blonďáka, ale teď se otočil a všiml si mě. Usmál se na mě a já mu úsměv opětovala. Odešel a přišel tam další kluk. Úplně odlišný od toho blonďáka. Byl nižší a měl tmavě hnědé vlasy. Oevřené dveře a vešel do našeho kupé.

„Ahoj. Můžu si sednout za vámi? Všude jinde je obsazené. „ Zeptal se nás.

„Ahoj. Jasně, že můžeš. „ Řekly jsme s Hermionou současně.

„Dobře děkuji." Přisedl si.

„Mimochodem jsem Harry. Harry Potter. „  Usmál se.

„Jsem Hana Weaslyová." S údivem se usmála.

„Já jsem Hermiona Grangerová." A taky se s údivem usmála.

„Ty jsi ten s tou jizvou? Ten co přežil útok vy-víte-koho? „ Nedalo mi to musela jsem se zeptat.

„Ano jsem."  A ukázal nám svou jizvu.

Povídali jsme si a přišel tam Ron.

„Ahoj, Hani můžu za vámi? Fred a George si tam povídají s někým. Vlastně už nevím s kým. „ Zasmál se.

„Jo Rone pojď. Já tě představím. „ Usmála jsem se.

„Tohle je Hermiona Grangerová."  koukla jsem se na ní.

„Těší mě." Usmála se.

„Tohle je Harry Potter." Ano ten Harry. „ Všichni se zasmáli.

„Těší mě." Řekl Harry.

„Taky mě těší." Řekl Ron a posadil se vedle mě.

Po chvilce povídaní jsme se s Hermionou šli převléct. Už jsme skoro tam. Já jsem šla první a Hermiona hlídala. Poté jsme prohodily a hlídala jsem já. Rozhlížela jsem a najednou jsem ho viděla zas. Stál tam ještě s nějakými kluky. Hermiona byla hotová tak jsme šli zpátky za nimi.

„Jsme tady." Zajásala jsem.

Byla jsem štěstím bez sebe. Vyšli jsme z vlaku a někdo volal "Prvňáci za mnou.".