Sedmá kapitola - Ruska a Australanka

695 56 94
                                    

Veriki se velice nudila, po Toweru chodila jakoby ji někdo vymáčkl tu energii do života a všichni si toho všimli...kromě Metii.

Jednoho dne Veriki seděla na gauči a jedla svou snídani, Metia si sedla k ní a když si nabrala svou porci jídla, zastavila se v pohybu, povzdechla si, odložila lžíci a koukla na skleslou Veriki.

,,Tak fajn vyklop to, co se děje?'' Zeptala se jí Metia, a po chvilce Veriki odložila svou snídani, opravdu nahlas si povzdechla a lehla si na nohy své sestry.

,,Zklamal mě jeden muž...proč já nikdy mámu neposlouchám? A zrovna v tomhle!? Aaahggg, cítím se prázdná, bez života...a potřebuju se zabavit.''

Metia věděla že tohle je krizová situace, její sestra se potřebovala zabavit, a pokud nic nedělala...bylo zle.

,,Už jsem stihla zničit tátovu laboratoř, zničit Capovi den, málem zabít Bruce když jsem dělala jeden experiment v jeho laborce, Lokiho jsem neviděla a Clintovi...no...tomu se vyhýbám.''

Zmíňka o černovlasém bohovi Metii připomnělo, co se jí v posledních dnech dělo, a Loki toho byl součástí, ikdyž nevěděla proč. Ale najednou jakoby jí v hlavě procitlo, měla šílený a riskantní plán, ale věděla že jen tak mohla Veriki zabavit.

,,Ty Riki, a zkoušela jsi se třeba zabavit s Tashou? Třeba když se s ní sblížíš, dá nám pokoj a přestane okolo nás kroužit jak nasraný medvěd.''

Veriki jakoby najednou oživla, vyskočila a běžela k Rusce, která byla ve svém pokoji a čistila si vnitřek zbraně.

,,Děláš to moc lajdácky, musíš zajet až úplně dozadu hlavně, aby jsi z tama vyčistila všechny nečistoty a...''

Natasha se na ni dívala z povytaženým obočím a Veriki si uvědomila, že mluví s někým, kdo zbraně používá 24/7.

,,...Eehhhh, no, ehm, nechtěla bys někam vypadnout? Třeba zajít na jídlo, nebo do kina, nebo...Ó, CO TAKHLE LASER GAME? Střílí se tam a byla bys ve svém živlu.''

Ruska se znovu začala věnovat své zbrani, a Veriki přemýšlela, čím by ji tak mohla ještě tím plánem zaujala, a pak ji to napadlo.

,,Mohla by jsi tam porazit malé fakany, kteří by tě otravovali.'' Řekla jen jakoby nic, Natasha opět na chvíli přestala čistit zbraň, a pak znovu dělala svou práci.

,,Přijď pro mě za hodinu, teď mám práci.'' Řekla jen a Veriki se s velkým úsměvem  odhopskala, a ani nevěděla kam, potom nebylo divu když skončila na střeše Toweru.

-----------------------------------------------------------

,,Tak jo, je to jednoduché, máš dva týmy, modrý a červený, a my musíme postřílet všechny červené, pokud to uděláme, vyhrajeme, a opačně, pokud oni postřílí všechny modré, vyhráli.''

Vysvětlovala Natashe plán Hry Veriki  a Nat chápavě přikývla.

,,Tak fajn, jdem na to.'' Řekla Nat, vzaly si své zbraně a vběhly do terénu, kosily tam jednoho spratka za druhým, ale v posledním kole nedávala Veriki pozor, a kdyby Natasha toho malého fakana neodpráskla a nevyřadila, bylo by po ní.

,,Díky že jsi mě zachránila.'' Poděkovala jí Veriki když odcházely od budovy, kde strávily seriózně celé odpoledne.

,,Maličkost, ty jsi mě taky hodněkrát zachránila, takže jsme si kvit.''

Veriki přikývla a sedly si na nejbližší lavičku, kde chvilku seděly v tichosti, ale pak se ozvala Nat.

,,Ty Veriki, jaká je vlastně vaše máma...Verona že?'' Veriki přikývla a podívala se do dáli.

,,Máma je skvělý člověk, hodná, vtipná, milá, každému ochotná pomoct, ale má práci která je...stresující, a náročná, takže na nás nemá vždy čas.''

Natasha začínala litovat že začínala s takovým tématem na rozhovor, tak radši odklonila pozornost jinam.

,,Víš, vaše jména jsou nezvyklá, nejste z Austrálie?''

,,A víš že jo? Máma se narodila v Austrálii, stejně jako my, ale děda je z Francie, takže máme i Francouzské předky, a myslím že máme dokonce kořeny někde v Rusku, třeba jsme vzdálené příbuzné.''

Té myšlence se obě zasmály a Natasha si začala myslet, že to jsou jen normální holky s normálním životem, ale pochybnosti stále měla, ikdyž už ne tak silné.

,,Nepůjdem domů? Jsem celkem unavená.''

,,Jasně, ale chci tě o něco poprosit..''

-----------------------------------------------------------

Když obě došly do Toweru, všichni byli v obýváku a chystali se dívat na nějaký film ( ano, dokonce i Loki), Nat pustila refrém ledového království a když ho Metia uslyšela, vytušila co nastane, a za to se za svou sestru nehorázně styděla.

,,Co to je? To je...Frozen?'' Zeptal se Tony a najednou do místnosti přijely Veriki a Natasha na kolečkových bruslích a z plna hrdla zpívaly.

,,FUCK IT ALL, FUCK IT ALL, DON'T GIVE A SHIT ANYMOOOOOORE.

FUCK IT ALL, FUCK IT ALLLLL,
FLIP THE TABLE, SCREW YOU ALL

I DON'T TAKE, THIS BULLSHIT ANYMOOOOORE

I DON'T GIVE A FUUUUUUUUUUUCK.''

Když píseň skončila, Clint se celý třásl smíchem, Steve měl zacpané uši a zpíval si americkou hymnu, Tony byl šokovaný a pobavený zároveň, Metia byla zostuzena ale též pobavena, a Bruce...ten si toho ani nevšiml.

,,Děkujeme, děkujeme, Nat pomůžeš mi z toho dolů?'' Uklonila se Veriki a málem hodila při tom držku, takže si sundaly brusle, snažili se Clinta dostat z toho stálého záchvatu smíchu, a večer zakotvili u dívání se na Titanik, chlastání, zpívání, tancování a promlouvání si do duše.

Natasha později toho večera, kdy už všichni spali někde na zemi, zasedla k počítači a sledovala upřeně obrazovku notebooku, kde měla databázi FBI agentů, a její dvě osobnosti se praly o to, jestli s tím co dělala má pokračovat, nebo to nechat být, nakonec notebook zavřela a ulehla k probďenému spánku, nevědíc jestli udělala dobře, nebo jednu velkou chybu.

Stark's daughters [DOKONČENO]Where stories live. Discover now